Oslavy šedesáti let panování Alžběty II. proto oslavili velkolepým koncertem popových hvězd a davovou hysterií v ucpaných ulicích. Nezbývá než Britům jejich královskou reality show přát. A možná i trochu závidět. I přesto, že máme svou vlastní show – její zatím poslední díl v úterý odvysílala poslanecká sněmovna s Davidem Rathem v hlavní roli.

Českou a britskou reality show ovšem spojují jenom obrovské sumy veřejných peněz na ně vynakládaných. Dál už si jde každý národ svou vlastní cestou. Zatímco Britové mají za svoje miliardy utopené v královském dvoře radost upřímnou, Češi pouze škodolibou. A to pouze ti s nadhledem, ostatní schovávají tváře v dlaních a nevěřícně kroutí hlavou. Dvaadvacet let si nemohou zvyknout, že lidská morálka je deformovatelná vysokou funkcí ve státních službách bez ohledu na režim, který ji zrovna platí.

Důvod, proč jsou Britové ochotni platit šlechtickou elitu, se skrývá nejen v malicherné touze po udržení vlastních tradic. Ačkoliv tamní novináři tvrdí opak, svoji královskou rodinu si vydržují jednoduše proto, že na to mají.

Neunikají jim totiž tak obrovské sumy peněz do kapes herců tolik typických pro českou reality show. Znáte-li sitcom „Jistě, pane ministře", určitě nemáte o britském státním sektoru přehnané iluze, nicméně Britové si svoje veřejné peníze dokážou lépe ohlídat. Korupci tam už dávno stavějí na roveň daňovým únikům, což se v Česku neděje. Zde je těžkým a patřičně stíhaným zločinem pouze to druhé.

Jen sotva se ve Velké Británii může stát taková věc, aby do vysoké funkce státní dopravní firmy nastoupil neznámý manažer bez výběrového řízení, měsíčně pobíral čtvrt milionu korun a po půl roce neviditelné služby odešel s téměř třímilionovou prémií.

Nemůže se to stát už jenom proto, že britská železnice je plně privatizovaná…