Očekávání sváteční nálady mi kazí pouze jedna věc – všudypřítomný Santa Claus. Kouká z výkladních skříní obchodů, bodře se usmívá z televizních obrazovek a už se dokonce probojoval i do vánočních hitů českých zpěváků.

Ptám se tedy: Kam zmizel náš Ježíšek? Čím je pro prodejce atraktivnější břichatý dědula než miminko v jesličkách? A proč si po letech vnucování Dědy Mráze, které mě bohudík minulo, nejsme schopni vážit toho, co je pro české Vánoce tak tradiční?

Stejné otázky si klade i skupina mladých lidí, která na internetu již pátým rokem brojí proti amerikanizaci českých Vánoc. Sbírají podpisy do petice na záchranu Ježíška, se kterou se pak v kostýmech sněhuláků vydávají demonstrovat před Úřad vlády. Lidé se na jejich počínání dívají různě: některým přijde úsměvné, další si ťukají na čelo se slovy, že to stejně k ničemu není, jiní je s vervou podporují.

Já jim fandím a petici jsem podepsala už proto, že jsem zanícený „ježíškář." A jak jsem zjistila prostřednictvím petice, je nás víc. Někteří k podpisu elektronického lobbingu za miminko v jesličkách přidali i povzbudivé vzkazy přímo pro Ježíška. Většina z nich se nese v duchu hesel „Ježíšku, my jsme s tebou", „Santu tady nechceme" nebo třeba „Ježíšku, máme tě rádi, letos se zase stav".

Někdo může tuto snahu nazvat recesí postrádající smysl. Já za tím ale vidím věc, která je myšlena naprosto vážně. A pokud si lidé myslí, že je ztrátou času bojovat za tradice a hodnoty, a nechají se snadno zlákat americkým pozlátkem, tak to s naší republikou jde asi opravdu dosti z kopce.