V úterý kvůli tomu protáhli svoje jednání i jihlavští zastupitelé, takže myšlenky milovníků sportu na napínavý večer u olympijského hokeje s bratry Slováky musely jít poněkud stranou.

Když se člověk rozhlédne, tak vidí, že podávat trestní oznámení se stalo naší každodenní realitou. Bohužel stále častěji bez racionální podstaty. Někdo hrozbu trestním oznámením bere jako bič na názorového odpůrce, druhý tím v první řadě říká, že sám není jednání s někým, kdo má jiný názor nebo postoj, vůbec schopen.

Jásat mohou už teď právníci a do budoucna se mohou těšit na dostatek práce psychiatři.

Nic proti tomu, když trestní oznámení přijde poté, co ostatní pokusy o nalezení společné řeči selžou. Pak asi nelze konat jinak. Dneska ale doba velí jít rovnou na věc a podávání trestního oznámení jako by právě mělo onu přímočarost nejvýstižněji dokumentovat.

Dvě rizika považuji za obzvlášť významná. Jestli u principu, že každý spor či rozpor vyřeší jenom trestní oznámení, zůstaneme a reakcí na jedno trestní oznámení se stane trestní oznámení odvetné, tak za chvilku budeme trestní oznámení chápat podobně jako kupování rohlíků.

Druhé riziko, zejména v souvislosti s trestními oznámeními, která se aktuálně měla týkat kroků jihlavských radních, vykazuje znaky nechtěného humoru. To když člověk zjišťuje, že radní podává trestní oznámení na orgán, jehož je sám členem. Tady už chybí jen pověstný krůček k tomu, aby někdo podal trestní oznámení rovnou sám na sebe. Možná vedle právníků a psychiatrů přibudou zakázky i karikaturistům.