Příroda opět dokázala, jaké zázraky umí vytvořit, když je ponechána sama sobě a nikdo do ní nezasahuje. Před zhruba 4500 lety se jediné semínko druhu Posidonia australis usadilo na příznivém místě ve Žraločí zátoce u pobřeží Austrálie, aby vyrostlo do podoby největší rostliny na Zemi, která pokrývá asi dvě stě kilometrů čtverečních, což je možné srovnat s plochou dvaceti tisíc fotbalových hřišť.
Vědci si nejdříve mysleli, že se jedná o obří podmořskou louku. Když však začali hledat genetické rozdíly u mořské trávy napříč zálivem, narazili na záhadu. Vzorky odebrané z lokalit vzdálených od sebe 180 kilometrů naznačovaly, že se jedná o jediný exemplář. „Říkali jsme si, co se to tu sakra děje?“ popsal deníku The Guardian první dojmy z objevu Martin Breed, ekolog z Flinders University.
Náhodný objev plný záhad
Původním cílem vědeckého týmu bylo zjistit genetickou rozmanitost druhu Posidonia australis, přezdívaného též jako plevel, který se běžně vyskytuje podél některých částí australského pobřeží.
Výzkumníci shromáždili výhonky z celého Žraločího zálivu a prozkoumali osmnáct tisíc genetických markerů, aby z každého vzorku vytvořili „otisk prstu“. Chtěli tím zjistit, kolik rostlin tvoří podmořskou louku. Právě tyto genetické testy odhalily, že se jedná o jedninou obrovskou rostlinu. „Odpověď nás ohromila,“ řekla BBC Jane Edgeloeová, hlavní autorka studie publikované v časopise Proceedings of the Royal Society B.
Rostlina je také pozoruhodná svou odolností, protože roste na místech v celém zálivu s velmi proměnlivými podmínkami. „Zdá se, že je opravdu odolná, protože zažívá širokou škálu teplot a slanosti a extrémně vysoké světelné podmínky, což by pro většinu rostlin bylo obvykle velmi stresující,“ sdělila jedna z výzkumni Elizabeth Sinclairová. Přežití mořské trávy zřejmě souvisí s tím, že si zachovala všechny chromozomy od svých dvou rodičů, což jí dává vrozenou genetickou rozmanitost, uvedla Sinclairová pro The Guardian.
Tým stále proniká do tajů tohoto jedinečného exempláře. Podle slov členů se zdá, že je do značné míry sterilní, a tak se musí spoléhat na svou vlastní schopnost růstu, nikoli na šíření semen.
Podle Breeda je záhadou, že rostlina přežila tak dlouho, když nemá pohlaví. Dodal ale, že na všech místech, kde rostla, zjistili vědci v její genetice velmi jemné mutace, které by také mohly vysvětlit její extrémní dlouhověkost.
Důležitost pro zdejší život
Vědcům se také podařilo zjistit, že tento druh roste rychlostí až pětatřicet centimetrů ročně. Rostlina díky tomu vytvořila obrovské, husté louky. Stužky trávy jsou na některých místech dlouhé pouhých deset centimetrů, jinde však dosahují délky až jednoho metru.
Enormní Posidonie je také důležitá pro místní ekosystém, jelikož poskytuje příznivé životní prostředí obrovskému množství zvířecích druhů včetně želv, delfínů, krabů a ryb.