V rozplavbě nedokázal splnit svůj náročný vytčený cíl, postoupit do semifinále „Sice jsem si zaplaval osobní rekord, ale spokojený nejsem. Čekal jsem, že poplavu ještě o sekundu rychleji,“ přiznává Fučík.
Časem 2:04,92 skončil na 27. místě, na amerického fenoména Michaela Phelpse ztratil zhruba čtyři a půl sekundy.
Sice jste svůj cíl nesplnil, ale musíte uznat, že v Austrálii byla na vaší trati neskutečná konkurence. Asi větší, než jste čekal. Našel jste i pozitivní věci na vašem výkonu?
Ale to ano, určitě. Možná to přijde divné, ale skvěle hodnotím doplňkové starty na sto metrů znak a prsa. Sice jsem výsledkově nějak neprorazil, ale nečekal jsem, že zaplavu tak rychlé časy. Všechno nasvědčovalo tomu, že polohovka bude výborná. S tou ale zase tak spokojený nejsem.
Proč? Do semifinále jste se sice nedostal, ale vytvořil jste si nový osobní rekord. To se na mistrovství světa bere, ne?
To je sice hezké, ale čekal jsem, že poplavu minimálně o sekundu rychleji. Kdyby se mi to povedlo, stejně bych asi nepostoupil. Na semifinále jsem ztratil necelé dvě sekundy. Čas 2:03,0 bych nedal, ale měl bych lepší pocit.
Zeptám se tedy jinak. Proč jste neplaval podle svých předpokladů?
Viděl bych to ze dvou důvodů. Buď jsem na soustředění začal odpočívat brzy a měl jsem formu vyladěnou na kratší tratě, nebo jsem nebyl úplně fit. Po doplavání jsem se totiž necítil dobře a šla na mě nějaká viróza. Ale na to se nechci vymlouvat. Spíš to bude z toho prvního důvodu, přeladil jsem formu.
Z vaší rozplavby nikdo žádný velký výsledek neudělal. Nebylo to také tím, že vás nalosovali do jedné z těch pomalejších?
Tím to určitě není. Byl jsem v poslední nenasazené rozplavbě, takže soupeře jsem měl dobré. Jeden Estonec z ní postoupil do semifinále. Já se při závodě stejně soustředím jen na sebe a okolí moc nevnímám. Nepovedla se mi druhá část závodu. Závod jsem rychle rozjel, ale ve druhé stovce jsem trpěl.
Takže jste začátek přepálil?
To ne, to nemůžu říct. Já jsem to takhle měl v plánu. Delfín a znak byly v pohodě, prsa a kraul mi nevyšly. Rozjížděl jsem přesně, jak jsem měl. Stovku jsem absolvoval dobře, ale ne zadarmo. Cítil jsem, že už toho mám dost. Zbytek trati jsem plaval pomaleji než při limitu v Českých Budějovicích.
Připouštíte tedy, že světová polohová špička je někde jinde než evropská?
Ani ne. Je prostě Michael Phelps a potom dlouho dlouho nic. Následují další Američané a Australané, špička je ale úzká. Tak tři čtyři lidi. Potom jsou Evropané.
Pro vás to musela být neskutečná zkušenost!?
Samozřejmě. S každým velkým závodem, jako jsou mistrovství světa nebo Evropy, získávám zkušenosti. S tím jde ruku v ruce i výkon.
Atmosféra v hale ale musela být skvělá, že?
V Austrálii je plavání sport jedna, možná dvě. Na každém sloupu ve městě byl plakát s logem mistrovství světa. Všude lidi poznali, že jsme plavci a chtěli se s námi bavit. Atmosféra v hale i ve městě prostě byla jedním slovem skvělá.
Australané vždy bojovali s Američany, kdo je plaveckou velmocí číslo jedna. Jak nesli to, že Phelps sbíral jedno zlato za druhým?
Každý to očekával. Tedy devadesát procent lidí znalých věci tušilo, že Michael zazáří. Možná ne, že získá sedm zlatých (o osmou ho připravila diskvalifikace americké polohovkové štafety - pozn. autora). Plavecký svět však s jeho úspěchem počítal. Plavání ale potřebuje takové hvězdy.
Největší vrchol sezony máte za sebou v podstatě ještě na jejím začátku. Co vás ještě čeká?
V červenci bude mistrovství republiky, ale já přípravu směruju na srpnovou univerziádu. Phelps a ostatní nejlepší plavci tam budou chybět, ale pořád to bude výborně obsazený závod. Výhodou je, že limit má splněný a můžu se koncentrovat na přípravu.
Mluvíte opět o polohové dvoustovce?
Ano.
Plánujete opět nějaké doplňkové disciplíny jako na mistrovství světa?
Určitě, vyberu si je podle programu. Bude to nějaká stovka, možná znak, možná prsa. V žádném případě ale nesmí být polohovka mým prvním startem.
Nepohráváte si s myšlenkou, že byste se specializoval na všechny polohovky?
(smích) Ne. Třeba čtyřstovka je pro mě hóódně dlouhá záležitost. Mám krátká svalová vlákna, jsem předurčený sprinter. Ideální je pro mě stovka, při tvrdé přípravě můžu natrénovat na dvoustovku.
Jak se vůbec trénuje polohovka?
Vytrvalost se získává kraulem. O tréninku normálně plavbu všechny čtyři styly, ale nejdůležitější je zvládat přechody. V závodním období se specializuju jen na přechody. Můžeš být skvělý kraulař, znakař, prsař i motýlkář, ale pokud nezvládneš tuhle činnost, je ti to k ničemu.
Takže to znamená v prvních tempech se co nejrychleji srovnat s technikou. Který přechod vám dělá největší potíže?
Z delfína na znak.
To je pro mě překvapení. Vy jste přece býval znakařský specialista…
Proti delfínu je to prudká změna. Ta největší. Při znaku se totiž zapojují úplně jiné svaly než motýlku.
Čeká vás ještě nějaké exotické soustředění?
Druhého května odlétáme do Izraele k Mrtvému moři. Už se na to těším. V Gold Coast to byla paráda. Třicet stupňů, výborné tréninkové podmínky. Teď nás čeká ještě tvrdší trénink, ale v teple. Já totiž zimu vůbec nemusím. Nejraději bych byl, kdyby vůbec nebyla.
Říkal jste, že se soustředíte na univerziádu. Máte ještě nějaké jiné cíle?
Do konce léta bych rád vylepšil český rekord na dvě stě metrů polohově. Je už dost letitý a drží ho Jan Víťazka. Do času 2:03,07 mi chybí necelé dvě vteřiny. Cítím rezervy, mohlo by se to podařit právě třeba na univerziádě.
Tréninkový proces zachováte stejný?
Teď jsem si dal týden volno, to mi neuškodí. Před odletem do Izraele se zase budu připravovat ve strahovském centru pod trenéry Markétou Kaplanovou a Jaroslavem Strnadem.
Závodit budete pořád za JPK Axis?
Ano, na tom se nic nemění.
Citáty:
1 - Všechno nasvědčovalo tomu, že polohovka bude výborná. S tou ale spokojený nejsem.
2 - Cítil jsem, že už toho mám dost. Zbytek trati jsem plaval pomaleji než při limitu v Českých Budějovicích.
3 - Můžeš být skvělý kraulař, znakař, prsař i motýlkář. Ale pokud nezvládneš přechody, je ti to v polohovce k ničemu.
Narozen: 23. 5. 1985 v Třebíči
Klub: JPK Axis Jihlava
Trenér: Jaroslav Strnad
Největší úspěchy: účastník MS 2007 v Melbourne, ME 2006 v Helsinkách a 2005 ve Vídni, několikanásobný mistr ČR.
Dlouhá aklimatizace plavce překvapila
Že není pro středoevropana nic jednoduchého aklimatizovat se na australské podmínky, poznal na vlastní kůži i Tomáš Fučík. „Dva dny jsem se cítil v pohodě, ale potom to na mě sedlo. Ale všichni mi to říkali, dopředu mě varovali,“ přiznává zanedlouho dvaadvacetiletý plavec.
Řada lidí v tuzemsku špatně snáší změnu zimního času na letní a naopak. Čeští plavci se museli vyrovnat s posunem o devět hodin. „Bylo těžké si na to zvyknout. Říká se co jedna hodina, to jeden den aklimatizace. Já jsem zažil posun maximálně dvě hodiny, takže podle toho to taky vypadalo. Navíc asi bude pravda, že tělo snáší posun v čase zpátky lépe jak dopředu,“ uvádí Fučík.
Aklimatizační potíže se pochopitelně ze začátku odrazily v tréninku. „Proto jsme také absolvovali skoro třítýdenní soustředění na pobřeží Gold Coast nedaleko Brisbane. Naplno jsem mohl trénovat jen chvilku. Potom jsem se už spíš jen vyplavával. V noci jsem nemohl usnout, když jsem měl trénovat, byl jsem unavený a chtělo se mi spát,“ popisuje své stavy Fučík.
Po soustředění čekala českou výpravu ještě jedna změna, z Brisbane se přesunuli do dějiště šampionátu v Melbourne. „Bylo to pět dní před začátkem, což bylo optimální. Posun byl jedna hodina, protože se v Novém Jižním Walesu akorát měnil letní čas na zimní,“ dodává Fučík.