VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Snad ještě vyhrabou někoho staršího, věří volejbalový veterán Pochop

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Zastavit čas neumí, ale bojuje s ním úspěšně. Volejbalista Stanislav Pochop hraje na špičkové úrovni více než dvacet let. A minimálně ještě jednu sezonu má před sebou.

11.6.2007
SDÍLEJ:

Volejbal na špičkové úrovni hraje Stanislav Pochop už více než dvě desetiletí. „A pořád mě baví,“ říká opora extraligového mistra z Českých Budějovic. Foto: DENÍK/Ota Bartovský

„O konci kariéry už mluvím dlouho, ale zatím na něj nedošlo. Volejbal mě pořád baví,“ usmívá se čtyřicetiletý blokař Českých Budějovic, s nimiž v květnu vybojoval extraligové prvenství.

Loni jste se po patnácti letech znovu objevil v nejvyšší domácí soutěži. Co vás k návratu do Česka vedlo?
Nabídky ze zahraničí už nebyly takové, jaké bych si představoval. Většina klubů měla strach, že v mém věku už nezvládnu celou sezonu. Prostě že odehraju jen pět zápasů a skončím, protože mi zdravotní stav nedovolí pokračovat. Tady v Českých Budějovicích to se mnou riskli - a nakonec z toho byl titul. Snad se všichni přesvědčili, že jsem pořád platný.

Opravdu za vším byl jen slabší zájem zahraničních klubů, nebo už vás to i táhlo domů?
Podstatnou roli hrálo také to, že minulý rok ve Francii už nebyl podle našich představ. Nepovedlo se nám totiž zajistit adekvátní školu pro děti. Tím pádem nebyly spokojené a žena taky ne. A to je potom hrozně těžké cítit se dobře někde, kde se třem členům rodiny nelíbí. Prakticky každý den jsem měl na talíři, že by se raději vrátili do Španělska, kde jsme žili čtrnáct let. Jenže ve Španělsku už bylo všechno uzavřené a nešlo se vrátit. Tak jsme se nakonec nasměrovali do Čech.

Nikdy jste neuvažovali o tom, že byste se ve Španělsku usadili natrvalo? Taková představa určitě láká…
To samozřejmě láká, ale… Poslední dva roky jsme byli na Mallorce, kde je velký problém už jen opatřit si byt. Ty jsou tam totiž hrozně drahé. To prostě nešlo zrealizovat. Když mi v klubu navíc nechtěli dát na další rok smlouvu, musel bych si sehnat nějakou práci, což by taky nebylo úplně jednoduché.

A chtělo se vám vůbec utéct od sportu a věnovat se něčemu jinému? Ani nevím, co by český volejbalista mohl ve Španělsku dělat…
Já právě taky ne. (smích) Ne, vážně, pokoušel jsem se vyvíjet nějaké aktivity, ale žádná nedopadla. To nešlo s volejbalem skloubit. Nemůžete dopoledne odtrénovat dvě hodiny a potom se věnovat něčemu jinému. Musíte si odpočinout před odpoledním tréninkem a být připraven i na zápasy. Takže jsem to všechno odpískal a věnoval se jen volejbalu. Jen nevím, jestli nebyla chyba, že jsem měl ambice hrát pořád ve špičkových mužstvech. Třeba by bylo lepší vybrat si nějaké družstvo uprostřed nebo ve spodní půlce tabulky a věnovat se i nějaké jiné aktivitě.

Odejít ze země, kde jste s rodinou žil tak dlouho, muselo být pro všechny hodně bolestné. Děti už asi byly doma spíš ve Španělsku…
Určitě. Dcera se tam narodila a synovi byly čtyři měsíce, když jsme odcházeli z Čech. Takže jsou to malí Španělé. No, malí… Španělé.

Zmínil jste, že České Budějovice věřily ve vaše zdraví. Byl to hlavní důvod, proč jste se usadil právě na jihu Čech?
Především musím říct, že jsem netušil, že budu venku hrát tak dlouho. Proto už jsme si před časem začali hledat nějaké místo, kde bychom mohli bydlet. Do Nového Města, odkud pocházím, se nám nechtělo, protože jsem věřil, že i po návratu ze zahraničí budu ještě hrát volejbal. A v Novém Městě a blízkém okolí toho moc není. Když jsme potom jednou hráli s reprezentací v Českých Budějovicích, zalíbilo se mi tady a začal jsem se domlouvat s vedením. Nakonec trvalo pět nebo šest let, než se můj příchod zrealizoval. Ale povedlo se.

Takže to byl cílený návrat…
Přesně tak. Někdy před pěti lety jsem v Budějovicích začal stavět domek a věřil, že jednání dopadnou dobře a ještě si tady zahraju.

Když se řekne, že se sportovec vrátil ze zahraničního angažmá po patnácti letech, každý si pomyslí něco o veteránovi. Nelezou vám už krkem poznámky a otázky, jestli už nejste na vrcholový sport starý?
Já už si zvykl, protože tyhle otázky dostávám posledních šest sedm let. A odpovídám pořád stejně. Vždycky si totiž říkám, že ještě tuhle sezonu odjedu, a když se mi nebude dařit a volejbal mě přestane uspokojovat, tak bude moje poslední. Ale mluvím o tom už hodně dlouho – a pořád k tomu nedochází.

Ani letos asi končit nehodláte…
Tentokrát jsem nic takového ani neříkal, protože mám smlouvu ještě na další rok. Ale příští sezona už bude určitě moje poslední. (úsměv)

Přesto: neříkáte si někdy, když ráno vstáváte z postele, jestli ještě máte tohle zapotřebí?
Občas. Hlavně když máme dvakrát za sebou dvoufázový trénink, třetí den ráno už se člověku na další moc nechce. Když se má dát v deset hodin do pohybu a předvést nějaký uspokojivý výkon, i když jen tréninkový, tak to není dobré. Ale já jdu na trénink o něco dřív, ještě si sám zastrečuju, rozcvičím se a za chvíli už jsem zase funkční.

Nálady, že byste už s volejbalem praštil, vám tedy dlouho nevydrží…
Ne, určitě ne. Pořád mě to baví. Pokud budu zdravotně v pořádku, není proč končit. Snad jen kdyby přišla nabídka ze zaměstnání, které by mě uspokojovalo, tak bych se s klubem domluvil a zabalil to o něco dřív, než plánuju. Ale zatím žádná taková nabídka není a ani ji moc nevyhledávám. Takže asi těžko přijde.

Už víte, čemu byste se mohl po skončení kariéry věnovat? Zůstanete u sportu, nebo se vrhnete na něco jiného? Jste vystudovaný lesní inženýr…
Jsem vystudovaný lesní inženýr, ale to je asi tak všechno, co mám s lesem společného, protože jsem tuhle práci nikdy nedělal. Už ve škole jsem začal hrát vrcholově volejbal - a rád bych u něj zůstal. Buď jako trenér, nebo něco jiného.

S vedením Českých Budějovic už se domlouváte, jestli byste mohl v klubu setrvat i v jiné funkci?
Musím přiznat, že když jsem se vloni vracel, chtěl jsem být už jen asistent trenéra. To byla moje vize. Jenže tady vyměnili kouče a nový trenér Petr Brom řekl, že to chce dělat sám. A že by mě vzal jako hráče, protože si myslí, že bych mohl být ještě platný. Tak jsem souhlasil s tím, že za další dva roky uvidím. Odpovídající trenérské vzdělání mám, po téhle stránce tomu nic nebrání.

Když už jste sám sebe viděl v roli kouče, nemáte někdy chuť suplovat jeho roli, radit spoluhráčům?
Občas, když vidím nějakou chybu, tak se ji pokouším hráči vysvětlit. Ono je těžké, když je trenér u týmu sám a má na starosti dvanáct lidí, aby se každému věnoval.

Trenérovi nevadí, že mu zasahujete do práce? Nebojí se, že mu tím podřezáváte židli?
Já mu ji v žádném případě nepodřezávám. Jen když vidím, že někdo dělá něco špatně, jde pomalu na smeč nebo dává na bloku špatně ruce, tak mu poradím. To jsem ostatně dělal vždycky.

Trenérská práce by vám tedy mohla sedět…
Popravdě nevím. Potřeboval bych si to vyzkoušet naostro, jenže zatím nebyla příležitost. Ale myslím si, že už se v tom sportu pohybuju dlouho a dovedl bych hráčům poradit. Jenže stejně všechno záleží na tom, jestli trenéra berou. Může být sebelepší, ale když se hráči zaseknou, nezmůže nic.

Jak vás vůbec vnímali spoluhráči z Českých Budějovic? Přece jen jsou, kulantně řečeno, o něco mladší…
(smích) O malinko. Myslím, že mě brali jako normálního spoluhráče. Já se nad ně v žádném případě nevyvyšoval. Berou mě, a když se jim pokusím něco poradit, tak si to vezmou k srdci. Jen doufám, že si nemyslí: No jo, ty seš nějakej chytrej, co mi tady do toho kecáš. (smích) Snad to tak není.

I když je vám čtyřicet, v české extralize jste v uplynulé sezoně nebyl nejstarším hráčem. Petru Štikovi z Benátek nad Jizerou už je dokonce pětačtyřicet let…
A já jsem mu hrozně vděčný, že v extralize hrál. (úsměv) Vždycky, když jsme proti Benátkám nastoupili, zval jsem ho na pivo. Musel jsem mu přece říct, jak jsem rád, že je tady. Ale vůbec nevím, jestli ještě bude příští rok hrát, protože Benátky sestoupily. Ještě byl jeden starší, Peter Goga, jenže v půlce sezony odešel ze Zlína a začal dělat manažera v Prostějově. Tak doufám, že ještě někoho, kdo bude starší než já, vyhrabou.

Máte vůbec ještě nějaké volejbalové přání? Něco, čeho byste chtěl dosáhnout? Ať už týmový úspěch, nebo osobní…
Já se považuju víc za blokaře než útočníka, tak bych chtěl být se sebou spokojenej, co se týče blokování a prospěchu pro družstvo. Ale že bych měl nějaké ambice, třeba být nejlepší ve statistikách, to asi ne.

Nedávno jste byl vyhlášen druhou hvězdou ligy, což určitě potěší. Nebo to – vzhledem k tomu, co jste právě řekl – nijak zvlášť nevnímáte?
Moc ne. Ani nevím, z jakého důvodu bych měl být hvězda ligy. Já navíc v české extralize nějakou hvězdu marně hledám. Nenacházím tady nějakého výjimečného hráče. Ti, co začnou vystrkovat růžky, okamžitě utečou do zahraničních lig. Za hlavní hvězdu sice zvolili Dalibora Poláka, ale když hrál proti nám, tak ze sedmi zápasů zahrál dobře možná dvakrát. Proto mi nepřijde, že by byl nějaká veliká hvězda.

Když jsme nakousli, co byste si ještě chtěl splnit. Mrzí vás něco, co jste v minulosti nedotáhl úplně do konce?
Trochu mě mrzí naše reprezentační vystoupení na mistrovství světa v Japonsku v roce 1998. Přijeli jsme, odehráli tři zápasy, všechny hladce prohráli a jeli zase domů. Myslím, že to jsme si tehdy nezasloužili. Jenže vzhledem k tomu, jak to pojala celá Česká volejbalová federace, tak to asi nemohlo dopadnout jinak. Přijeli jsme dva dny před mistrovstvím a neměli žádný čas na aklimatizaci. Tohle vystoupení mě opravdu mrzí, jinak jsem spokojenej. Snad možná ještě… To mě snad ani nemrzí, ale byla by to taková třešnička na dortu, kdybych vyhrál nějaký evropský pohár. Byl jsem dvakrát ve finále a dvakrát jsme prohráli s italským mužstvem. Ale jsem rád, že jsem s mužstvem došel tak daleko. To ostatně považuju za můj největší úspěch.

Chvilku se o vás mluvilo také v souvislosti s plážovým volejbalem, že byste se společně s Michalem Palinkem mohli podívat i na olympiádu. Nemrzí vás, že to nevyšlo a do Atén jste se neprobojovali?

Ono je těžké sloučit vrcholový plážový volejbal s vrcholovým šestkovým volejbalem. Když jsem někdy v půlce května skončil v šestkovém volejbalu, hned jsem naskočil do reprezentační dvojice v plážovém volejbalu. Proto jsem neměl nijak velké ambice a chtěl si to jen zkusit. Naopak můj kolega Michal Palinek, který se tím víceméně živil, takové ambice pochopitelně měl. Ale on byl po zranění a já nováček, takže nám sezona nevyšla úplně podle představ. Tedy podle jeho představ.

I když bydlíte v Českých Budějovicích, kořeny máte v Novém Městě na Moravě. Najdete si ještě čas zajet na Vysočinu?
Určitě. Když jsem byl v zahraničí, každé léto jsme v Novém Městě pobyli dva až tři měsíce. Teď už je to trochu horší, ale na návštěvy jezdíme pořád a o prázdninách k našim vždycky dáváme děti. A to svoje „su“ si taky pořád udržuju. I když je trochu divný, když řeknu: Já su z Budějic. Jenže toho už se nezbavím. (smích)

Kdo je Stanislav Pochop

  • Čtyřicetiletý profesionální volejbalista, bývalý reprezentant.
  • Pochází z Nového Města na Moravě, jehož barvy hájil až do juniorského věku.
  • Po gymnáziu odešel na vysokou školu do Brna, volejbal hrál za místní Teslu.
  • První úspěchy sbíral v Olympu Praha, s nímž se stal v roce 1991 mistrem Československa.
  • Poté se vydal do Španělska, kde vydržel čtrnáct let a vystřídal dresy tří klubů (Soria, Gran Canaria, Palma de Mallorca). Třikrát vyhrál španělskou ligu, čtyřikrát pohár.
  • Další „zahraniční“ rok přidal ve francouzském Montpellier.
  • Loni se vrátil do nejvyšší domácí soutěže a České Budějovice dotáhl až k mistrovskému titulu.
  • Vystudovaný lesní inženýr. Ženatý, dvě děti (syn Jakub, dcera Veronika).

Další volejbaloví vyslanci Vysočiny

Michal HRAZDIRA
(Jihlava)

Věk: 21 let
Post: smečař
Klub: Treviso (Itálie)/Hot Volley Vídeň (Rakousko)

Martin KRYŠTOF
(Velké Meziříčí)
Věk: 23 let
Post: libero
Klub: Liberec


Peter PLÁTENÍK
(Světlá nad Sázavou)

Věk: 26 let
Post: smečař
Klub: Milán (Itálie)

Lubomír STANĚK
(Chotěboř)

Věk: 31 let
Post: blokař
Klub: Toulouse (Francie)


Jan ŠTOKR
(Telč)

Věk: 24 let
Post: univerzál
Klub: Perugia (Itálie)

11.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 19 000 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů) Kuchař/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Nově zrekonstruovaná školní kuchyně od 09/2018., 1. kontakt e-mailem jadrna@ssptaji.cz. Pracoviště: Střední škola průmyslová, technická a automobilní jihlava - pracoviště, Školní, č.p. 4265, 586 01 Jihlava 1. Informace: Naděžda Jadrná, +420 731 619 337.

Gastronomie - Gastronomie Pomocní kuchaři 20 000 Kč

Pomocní kuchaři Pomocný pizzař. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Požadujeme potravinářský průkaz, samostatnost, vstřícný přístup k práci, příjemné vystupování, praxe není nutná - zaučíme., První kontakt telefonicky (10-12, 14-16) nebo e-mailem.. Pracoviště: Pizza a gyros del monte s.r.o. - pracoviště, Romana Havelky, č.p. 4857, 586 01 Jihlava 1. Informace: Sofiane Yakouben, +420 608 607 588.

Výroba - Výroba Správci objektů 18 500 Kč

Správci objektů Školník / školnice. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky na uchazeče: , - věk nad 18 let , - trestní bezúhonnost, - minimálně základní vzdělání , - fyzická zdatnost a způsobilost pro výkon práce, - aktivní přístup k práci, spolehlivost, pečlivost, flexibilita, komunikativnost, - pozitivní vztah k dětem, Náplň práce:, - úklid a údržba budovy školy a zahrady, - úklid kuchyně, případný zástup při nepřítomnosti kuchařky , - pomoc s dětmi - oblékání apod., V případě zájmu zašlete do 4. července 2018 strukturovaný životopis s uvedenými kontaktními údaji na email zs.cejle@seznam.cz, případně předejte osobně vedení školy.. Pracoviště: Základní škola a mateřská škola cejle, příspěvková organizace, 588 51 Batelov. Informace: Marta Kozdas, +420 567 316 140.

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 73 Kč

Uklízeči a pomocníci v hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech Úklidový pracovník/ce - prac. Jihlava. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 73.2 kč, mzda max. 85 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovitě: Policejní škola Jihlava, Tolstého č.p. 1557/14, Jihlava a výcvikové středisko Pošť Třešť. Nástup možný ihned., Informace o pracovním místě: Klasický úklid společných prostor a kanceláří, zametení, vytření podlahových ploch, běžné úklidové práce. , Ranní směny - PO - PÁ , Pracovní místo vyhrazené zaměstnavatelem pro osoby se zdravotním postižením dle par. 80 zák. č. 435/2004 Sb. (OZP) , První kontakt pouze telefonicky, NECHODIT NA PRACOVIŠTĚ!, Kontakt: 723 612 506, prace@forcorp.cz. Pracoviště: Forcorp group spol. s r.o. - prac. policejní škola jihlava, Tolstého, č.p. 1557, 586 01 Jihlava 1. Informace: Renáta Marková, +420 723 612 506.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Videosouhrn 20. června 2018

Sloni na špacíru, jak se chová jídlo a hvězdný Ringo Starr: zhlédněte videa dne

Ilustrační foto

Vypnout mobily, je čas na výlet. Dětem stačí les za čtyři stovky

Násilí na družce trestal soud čtyřmi lety vězení

Jihlava – Okresní soud v Jihlavě poslal ve středu do vězení na čtyři roky pětatřicetiletého Jana Kašpara z Jihlavy. Podle obžaloby loni v lednu napadl na ulici svou o devět let mladší družku, když ji kopl do stehna a za vlasy jí táhl do domu. Incident vidělo několik svědků. Následně vyšlo najevo, že Kašpar ženu dlouhodobě psychicky i fyzicky týral. V jednom případě ji hrozil nožem a jednou ji dokonce kopl do hlavy. 

Písničkář Pokáč prozradil, jaká jména vybral pro tygří mláďata

Jihlava – V zoo se narodily tygřátka, ach ten život, to je pohádka. O březnovém narození tygrů sumaterských Zoo Jihlava se díky nové písni Hořkosladká komedie českého písničkáře Pokáče v květnu dozvěděli deseti tisíce lidí. O nadcházející neděli tento mladý hudebník přijede mláďata pokřtít. Redakci Deníku prozradil, jaká jména pro dvě kočičí slečny vybral.

Při jarním úklidu odtáhli vice než dvě stě aut

Jihlava – Dvacet pracovníků Služeb města Jihlavy (SMJ) osm týdnů čistilo jihlavské ulice. S jarním úklidem začali na konci března po jednotlivých oblastech, krajské město s příměstskými obcemi rozdělili do sedmi úseků. SMJ čištění započali na ulicích Helenínská, Průmyslová a Pávovská.

Krásná žena z Orientu, Ruska či Uruguaye? Vyberte nejhezčí fanynku skupiny A

Fotbalové mistrovství světa v Rusku neprovázejí jen nádherné útočné akce a góly, ale i krásné ženy na tribunách či náměstích. Do konce června vám budeme nabízet nejsympatičtější fanynky týmů z každé skupiny. Můžete hlasovat pro vaší favoritku, vítězky pak postoupí do finále, v němž se „utkají“ o pomyslný titul Miss šampionátu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT