Měl jste někdy větší radost než tady před očima rodiny i kamarádů?
Loni ve štafetě v Davosu jsme měli radost možná ještě větší (první česká výhra všech dob – pozn. red.) a pak loni v La Clusaz, tam jsem byl pátý.

Škoda, že k tomu chyběly vinou pravidel stupně vítězů.
Byl by to vysněný moment, kdyby to nebylo ve vydrbané Tour de Ski, kdy tam jde jen vítěz a nejrychlejší ze dne. Mohli jsme s Lukášem zamávat lidem.

Ale na trati jste to takhle plánoval?
Můj plán byl startovat svižněji a jet s Hellnerem a Jauhojärvim, ale oni na to neměli. Zůstal jsem mezi těma balíkama sám a to jsem radši zvolnil a nechal se dojet. Pak to bylo chvilku kruté s nima jet, ale ke konci jsem už mohl díky Italům pošetřit síly.

Věřil jste si ve spurtu?
Už v nájezdu do posledního kola jsem pořád věřil, že to bude spurt o druhé místo. Dokonce mě v houpačkách napadlo, proč nezkusit dojet Lukáše. Ale dojeli jsme v klidu Nory a já nechtěl riskovat, že Taliánům neujedu a zůstanu čtvrtý.

Byl jste plný sil oproti Bauerovi?
Díky malým rozdílům se sjedou desetičlenné balíky a je to cyklistika. Sám proti balíku máte podstatně menší šanci.

Co jste si řekli v cíli?
To není pro média.

Teď klasika a pak do vrcholu sjezdovky. Jaké máte šance?
Abych byl mezi prvními na sjezdovce, ještě bych se musel zlepšit v klasice. Leda že bych se vešel do půl minuty.

 

…ten znovu válčil jako samotář


Nové Město na Moravě - Osmkrát projel Lukáš Bauer (na snímku vlevo) jako první cílem na světovém poli. Z toho počtvrté to dokázal na tratích v novoměstském lese Ochoza. „Ale bylo to těžký, fakt těžký,“ říkal včera zmoženě.

Výhra prý ničí únavu.
Jenže já ji cítil už před závodem, navíc jsem brzy zlomil hůlku. A přitom za váma burácí skupina, o níž víte, že jde jen a jen po vás. Ale byl to můj cíl vrátit se do zlatého čísla. Nedíval jsem se okolo a chtěl co nejdřív padnout za cílem.

Druhý den tu Nor Gjerdalen sestřelil Koukala, teď další Nor Östensen atakoval vás. Vynadal jste mu?
Jasně, pro to já nejdu daleko. Jak jsem ho předjel, každou chvilku mi brnknul do lyže nebo do hůlky. Ale nechci ho obviňovat, že to dělal záměrně. Tak to někdy bývá. Držíte se za každou cenu.

Pak vás naštěstí zachránil norský servisman.
Dva naše jsem minul. Nor mi podal hůlku a až po chvíli, asi patnácti metrech, jsem dostal tu správnou od Fouse (servismana Fouska – pozn. red.).

Takže raději budete jezdit i nadále úplně sám jako v celém dosavadním průběhu Tour?
Jo, to by se mi líbilo. Musím teď najet co nejvíc v klasice. Čeká nás ještě jeden sprint.

Kdy jste se přestal bát o prvenství?
Do posledního sjezdu jsem tu skupinku za sebou sledoval. Pak jsem uvěřil, že už to dojedu. Trochu jsem ztrácel z kopce.

Užíval jste si pak i druhé místo Martina Koukala?
Ne, padnul sem a jen to slyšel. A on se pak na mě hnedka vrhnul.

Co jste pil na Silvestra?
Rychlý špunty jako doma s dětmi. V půl jedenáctý jsem šel spát. Tradiční předzávodní grog jsem nechal jen na servisácích.