Jaroš se v pondělí vypravil do prvního předsunutého tábora, ale kvůli vydatnému sněžení se musel vrátit. Horolezci v basic campu přečkají vánici a vichřici a budou pokračovat v aklimatizaci ve stěně. Cílem bude postavit tábor ve výšce 7300 m nad mořem.

Přejít přes tři sta metrů seraku? To by musel být člověk hodně velký fatalista.
Radek Jaroš

„Vyrazili bychom na vrchol v noci a výstup by trval asi tak den a půl. Tam nikde není možnost stavět stan,“ uvedl pro Český rozhlas Region novoměstský horolezec Radek Jaroš.

Výprava se navíc potýká s problémy. S sebou měla špatný stan a na ten správný musela čekat. První pozorování stěny navíc naznačilo velké potíže. „My jsme se byli podívat hned druhý den dopoledne na naší východní stěnu. Budeme hodně zvažovat, kudy se pustíme nahoru. Nástup v naší stěně je možný jen přes sto padesát možná tři sta metrů dlouhý serakový pás, kam padají seraky (padající věže ledu - pozn. autora). Člověk musí být hodně velký fatalista, aby tohle udělal,“ říká Jaroš.

Dhaulaghiri je sedmou nejvyšší horou světa a je dominantní osmitisícovkou nepálské části Himálaje. Její jméno v místní řeči znamená Bílá hora a ještě před sto padesáti lety se věřilo, že je nejvyšší na světě. První, a to letecký průzkum byl uskutečněn až v říjnu 1949.

Jaroš se pokusil Dhaulaghiri zdolat už v roce 2006, ale kvůli akutnímu nebezpečí lavin musel atak vzdát. S Kamilem Bortlem byli tenkrát ve výšce zhruba 6000 metrů.