Šlo jen o výjimečnou událost. Čtyři roky po skončení své bohaté profesionální kariéry se bývalý vynikající spurter překvapivě postavil na start silničního závodu. Svou účastí poctil Žďárskou ligu mistrů.

V populární soutěži sportovní všestrannosti způsobil poprask. „Je tady Svorada,“ šuškali si na startu diváci i závodníci.

„Dostal jsem pozvánku od kluků ze Žďáru,“ vysvětloval jednačtyřicetiletý rodák z Trenčína. „Poslední prázdninový víkend jsme trávili na chalupě na Samotíně, tak si říkám, proč nejet. V tom sobotním počasí by se mi nechtělo, ale když jsem v neděli ráno viděl to nádherný azuro, říkal jsem si, že nemůžu nejet. Byla to krásná vyjížďka.“

Slovo vyjížďka berte s rezervou. Špice závodu jela šedesátikilometrový závod s celkovým převýšením přes devět set metrů průměrnou rychlostí kolem 38 km/hod.

A ostře sledovaný borec se startovním číslem 134 se v cíli ve Vlachovicích objevil jako šestý se ztrátou minutu a půl na vítězného Petra Drahoše.

„Jelo se poměrně rychle hned od začátku. Za první šestkou vznikla malá mezera, nakonec jsem se rozhodl je dojet sám, to se mi podařilo. Pravidelně jsme střídali, v posledním stoupání na Sklené mě ale utrhli. Možná, kdybych se víc snažil, udržel bych se, ale i tak jsem do závodu dal více sil, než jsem původně myslel,“ okomentoval závod šestinásobný vítěz ankety o nejlepšího českého cyklistu.

Vidět závodit Svoradu se jiným nepodařilo už téměř čtyři roky. „Po skončení kariéry jsem vůbec nezávodil. Takhle rychle jsem nejel od jara, kdy jsme měli s týmem soustředění na Mallorce,“ říká sportovní ředitel elitní české stáje horských kol Merida Biking Team.

„Mám jinou práci, na kole si vyjedu, když mi to vyjde, jen tak na hodinku večer. Natrénováno nemám, i když se snažím se udržovat. Ale takhle rychle jsem nejel opravdu hodně dlouho,“ usmíval se v cíli.

Na startu nechyběl ani jeho sedmnáctiletý syn Jan, který závodí na horských kolech za tým České spořitelny. Na trati se ale oba Svoradové nepotkali. „Věděl jsem, že mi odjede hned na začátku. Ale i já jsem si to užil,“ vykládal syn slavného otce.

„On je chudák handicapovaný tím, že má zatím juniorské převody, takže musel víc točit pedály,“ vykládal Svorada senior.

Ve výsledkové listině nakonec figurovali hned vedle sebe – na šestém a sedmém místě. I když s tříminutovým rozdílem. „Určitě to pro něj taky byla dobrá zkušenost, na silnici tolik nejezdí.“

Navíc junior se mohl pochlubit aspoň malým úspěchem. Vyhrál spurt sedmičlenné skupinky. „Vypadal, že už je jalovej, ale pak za to vzal,“ nestačil se divit lyžař Jiří Ročárek, který dojel hned za ním.

Junior geny nezapřel. Jeho otec jako elitní spurter vyhrál i tři etapy na slavné Tour de France.

Roztočit kliky do bleskurychlých obrátek by uměl i teď.

„Na spurt bych si věřil. Ale nešel jsem do závodu s ambicemi tady vyhrát, ale s tím, abych se příjemně svezl.“ A to se povedlo.