Jihlavský tenista Leoš Friedl, který na Nový rok oslaví Kristova léta, se už prokousal do první stovky deblového žebříčku ATP (aktuálně mu patří 95. pozice) a schází mu jen krůček, aby se zase zpátky dostal do kolotoče největších turnajů.

Ochranný žebříček můžete uplatnit ještě na jeden turnaj. Jste spokojený s výsledky z předchozích turnajů?

Určitě nejsou špatné, jsem spokojený. Hlavně s mým zdravotním stavem, protože je zatím super. To je to nejdůležitější, a já to moc dobře vím.

Cítíte, že jste mohl získat ještě více bodů?

Mrzí mě hlavně semifinálová porážka hned na prvním turnaji ATP v Casablance (hrál s Davidem Škochem – pozn. autora). Proti Kubotovi a Marachovi jsme měli dva mečboly, ale bohužel jsme je nevyužili. Tenhle turnaj se dal vyhrát celý. Na druhé straně v prvním kole US Open jsme vyhráli prohraný zápas.

Právě výsledky na grandslamech jsou pro vás obzvlášť důležité. Který se vám podle vašeho mínění povedl nejvíce?

Nejvíc spokojený jsem s Wimbledonem, kde jsme s Dávou sehráli hezké zápasy. Po roce pauzy jsem si to moc užíval a vážil si toho, že tam můžu být. Výborná hra to ještě více podpořila. Chtělo to ještě o kolo více na US Open, to by byla fantazie. Ale i tak je to hodně super.

Jaký program vás čeká teď v nejbližší době?

Příští týden hraju s Dávou Škochem challenger v Mons. Potom asi poletím do Taškentu, ale ještě nevím s kým. Doufám, že se pak s Jardou Levinským dostanu do Mosky a na svůj aktuální žebříček (95. místo – pozn. autora) i do Petrohradu.

Začínáte myslet už na příští sezonu?

Určitě, myslím. Hodně ale záleží na tom, co ještě uhraju letos. Kdyby se něco pěkného povedlo, a získal nějakých dvě stě bodů, posunul bych se někam k pětasedmdesátému místu a pak by se rýsovala šance zahrát si Australian Open.

Zmínil jste se, že záda zatím drží. Jak dlouho ještě chcete hrát tenis na této úrovni?

Pokud by záda vydržela, a dostal bych se v žebříčku výše, tak co nejdéle to půjde. Také záleží na tom, co mi řekne můj operatér.

Jak se vůbec změnil váš pohled na tenis, který jste měl před a máte po zranění?

Určitě si daleko víc vážím toho, že můžu hrát, každý turnaj si užívám. Částečně je to ale i věkem a rutinou. Jestli se dostanu výš, tak se chci bavit, a města, ve kterých hraju, více poznat.