V deblovém žebříčku ATP se posunul na 71. místo, od začátku roku si polepšil o pět příček. Přesto Leoš Friedl nejásá. „Není to žádná sláva. Po návratu na okruh po operaci ploténky jsem loni začal pořádně hrát až v dubnu, tudíž jsem letos neodepisoval skoro žádné body. Jenže v létě mi jich hodně vypadne za třetí kolo ve Wimbledonu a na US Open,“ alarmuje sám sebe tenista jihlavského Spartaku.

Do pomyslné kolonky úspěchů si totiž připsal letos jen semifinále na turnaji ATP v Chile a na Challengeru v marockém Marakéši.

Roland Garros, druhý grandslam sezony, se kvapem blíží. Kolik bodů potřebujete nahrát, abyste měl jistotu?

Do grandslamu v Paříži mi padá asi sto bodů. To znamená vyhrát jeden Challenger, a v tom případě budu zhruba na pozici, na které jsem teď. Ty musím nutně získat a ještě něco navíc. Jistotu účasti v Paříži ještě nemám, to bych musel hrát s parťákem, který je hodně vysoko (Friedlův současný spoluhráč David Škoch je na 65. příčce – pozn. autora).

Kde tedy zahájíte s Davidem Škochem cestu na zbylé tři grandslamy sezony?

V Casablance (turnaj začíná v pondělí – pozn. autora), kam jsme se s Dávou dostali jen taktak.

Na turnaji krále Hassana II. se vám vždycky dařilo. To jsou slibné vyhlídky, ne?

To je pravda, s Frantou Čermákem jsme ho dvakrát vyhráli (v roce 2003 a 2005 – pozn. autora). I loni to bylo celkem slušné, v semifinále jsme ale s Dávou z mečbolu prohráli s dvojicí Kubot, Marach.

Čím si to vysvětlujete, že se vám právě v Casablance tak daří?

Na kurtech tam mají položenou hrubší antuku, než bývá zvykem. Tím pádem je rychlejší, a to mi vyhovuje. Jinak nevím, čím to je. Dost možná místní atmosférou, prostě se v Casablance cítím dobře a to se samozřejmě odráží i ve výkonu.

Naposledy jste byli taky v Maroku, v Marakéši…

A zase to bylo semifinále. Škoda, uhrát o jeden zápas víc, na což jsme měli, tak jsem si mohl polepšit o dvě místa. Jeden takový zápas, to je třicet bodů. Takhle mě přeskočil v deblovém individuálním žebříčku i Rafael Nadal.

Vraťme se ještě k vaší letošní první semifinálové účasti. Cítíte, že jste mohli v Chile dojít dál?

To v každém případě. Nerad to říkám, ale tam nás o finále připravil rozhodčí. V supertiebreaku nás za stavu 7:7 poškodil. Místo bodu pro nás ohlásil nový míč. Ten jsme neuhráli, a místo 8:7 to bylo 7:8. Přitom my jsme šli na servis a mohli jsme ukončit zápas. V Santiagu se dalo vyhrát turnaj celý, a všechno se mohlo vyvíjet jinak.

Polák Lukasz Kubot a Rakušan Oliver Marach. Prohráli jste s nimi loni v Casablance, letos v Santiagu a hned poté v brazilské Costě do Sauipe ve čtvrtfinále. Nejsou pro vás už strašákem? Jak je vůbec příjemné hrát proti stejné dvojici hned za týden?

Je pravda, že jsme s nimi párkrát prohráli, ale oni jsou velmi slušný antukový deblový tým. Mají dobré výsledky, za ně hovoří i to, že byli na turnaji mistrů. Že proti nim hrajeme hned za sebou, mi nějak nevadí. Na podobných sériích, jako je ta na začátku roku v Latinské Americe, se s tím musí počítat. Startovní pole bývá hodně podobné.

Proč jste tedy nevyužili solidní rozjezd z Chile?

Bohužel, letos nám los nepřál. Hráli jsme pět turnajů ATP, dvakrát jsme narazili na dvojici Kubot, Marach, jednou na bratry Bryany (světové jedničky), v Austrálii na grandslamu na pár Dlouhý, Paes (v roce 2009 vítězové dvou grandslamů – pozn. autora). Každý zápas je hratelný, ale musí se sejít víc věcí. Pro nás je takový los v současné situaci hodně těžko řešitelný problém.

Dobře, nechme minulost za sebou a podívejme se dopředu. Co vás čeká po turnaji v Maroku?

V kalendáři jsou dva Challengery, v Aténách a Tunisu. Potom bychom se mohli dostat na turnaj ATP, v jednom týdnu se hraje v Estorilu, Mnichově a Bělehradě.

Kam byste letěli nejraději?

My se můžeme přihlásit na všechny, ale potom v tom případě musíme jednotlivé turnaje označit prioritou. To znamená turnaj, kam bychom jeli nejraději, jedničkou, další dvojkou, trojkou. Všechny tři turnaje jsou zhruba stejně velké, dotaci mají okolo dvě stě padesáti tisíc dolarů, ale já osobně bych si vybral portugalský Estoril.

Protože jste tam v roce 2005 vyhrál?

A taky protože je to hezký turnaj, příjemný hotel, příjemné prostředí.

Mluvíte často v množném čísle. To jsou vaše společné plány s Davidem Škochem?

Ano, my jsme na tom žebříčkově podobně a od toho se mnohé odvíjí.

Když pohlédneme trochu dál. Co když neobhájíte body z Wimbledonu a z US Open?

Počty jsou jednoduché, za třetí kolo je sto osmdesát bodů. Pokud bych tyhle body odepsal, byl by to pro mě propad za první stovku žebříčku ATP čtyřher a prevděpodobně konec velkého tenisu i kariéry.

Cesta z okruhu Challenger by už vás tedy nelákala?

Zaprvé se tam nedá získat moc bodů, zadruhé se tam nedá ani moc vydělat. Bylo by těžké hledat novou motivaci, a navíc bych si tam nechtěl ani ničit zdraví.

Dá se vůbec v dnešní době dostat jako specialista na čtyřhru z okruhu Challenger do ATP?

Není to nemožné, ale v každém případě hodně těžké. V poslední době mě napadá jen dvojice Fleming, Skupski. Dostali nějaké divoké karty a dokázali jich využít. V podstatě jediná možnost je dostat se do ATP přes dvouhru a potom postupně přejít do čtyřhry.