S výsledkem trojboje v Santiagu de Chile, Costě do Sauipe a Buenos Aires být nemohou.Pouze čtvrtfinále na úvod, potom už jen dvě, byť hodně smolné porážky.
Tři faktory
„Z těchto tří turnajů mám nejméně rád ten první v Santiagu,“ tvrdil Friedl před odletem. Nakonec však zůstane jako ten nejvydařenější. Bez problémů si poradili s bezejmennými Giraldem a Muňozem de la Navou, potom nestačili na favorizované Argentince Schwanka a Zebalose.
To byl faktor neúspěchu číslo jedna. Los Čechům moc nepřál ani potom. I v brazilském přímořském letovisku Costě do Sauipe se potkali s nasazenými dvojkami. Ba co víc, se sehranými domácími Brazilci Melem a Soaresem.
„Všechny tři turnaje byly hodně dobře obsazené, my jsme se tedy museli připravit na variantu, že už od úvodních kol budeme hrát s nasazenými týmy,“ nehledá výmluvy jihlavský tenista Friedl.
Velmi těžký los
V argentinské metropoli sice mezi nasazenou čtyřku pronikli, ale soupeř také nebyl žádná výhra. Argentinec Maximo Gonzalez a Australan s polskými kořeny Peter Luczak rozhodně nejsou žádná ořezávátka.
Oba neúspěšné zápasy měly jednoho společného jmenovatele, Friedl s Čermákem nezvládli rozhodující supertie–break. Je známo, že jihlavský tenista nebyl zrovna nadšencem vzniku „nové disciplíny“. „Je to prodloužený tiebreak. Na jednu stranu krátký, na druhou dlouhý,“ tvrdí.
Tím naráží na třetí faktor. „Když prohrajete supertiebreak, nebo tie–break, tak je to zpravidla o menší míře štěstí. Zvláště, když je to o dva body. V opačném případě bych mluvil jinak. Jeden fiftýn udělá hodně, co se dá dělat,“ krčí rameny Friedl.
Co dál? Narychlo sestavená dvojice zřejmě skončí. „Pro Frantu tohle byla rezervní varianta, než si po rozchodu s Michalem Mertiňákem najde nového spoluhráče. Mne asi teď čekají nějaké Chalengery. Uvidíme, jestli se dostanu na grandslamy,“ uzavírá Friedl.
