Medaile se mu už skoro houpala na krku, přesto ji nezískal. Jihlavský judista Lukáš Krpálek na mistrovství Evropy v Istanbulu ve váze do 100 kg suverénně prošel preliminační skupinou D. Potom mu už chybělo vyhrát jeden ze dvou zápasů, leč nestalo se.

Shodou okolností ho na závěr čekali dva Gruzínci. Konfrontace s nimi měla pro Krpálka dopad jako vlna tsunami při nárazu na pevninu. V semifinále nestačil na Levana Žoržolianiho, v boji o třetí místo smolně prohrál s Iraklim Cikeridzem.

To muselo být po zápase asi velké zklamání?

Aby ne. Mrzelo mě utkání v semifinále. Byl jsem dobře připravený, Gruzínce jsem už loni porazil, takže jsem si na něj věřil. Bohužel jsem byl v takovém stavu, ve kterém to nešlo se prát na sto procent. Navíc mezi čtvrtfinále a semifinále jsem měl hodně krátkou pauzu.

V boji o třetí místo to už bylo lepší?

O něco ano. Myslím, že tenhle zápas rozhodly soupeřovy zkušenosti. Nedá se nic dělat. Byl jsem hodně blízko medaili, ale jsem ještě mladý, takže to snad cinkne později. Třeba už za rok.

Před mistrovstvím Evropy jste říkal, že byste byl rád do pátého místa. Takže jste plán splnil…

Ano, splnil. Jenže medaile byla fakt blízko… Na druhou stranu to byl hodně těžký turnaj. Když jsem se dozvěděl los, tak jsem si řekl: ‚To není dobré.‘ Takže z tohoto úhlu pohledu můžu být spokojený.

Vy jste známý svou železnou kondicí a výbornou fyzickou připraveností. To jste potvrdil dvěma zlaty na juniorských mistrovstvích světa. To jste v Istanbulu moc uplatnit nemohl, mrzí vás to?

Je to škoda. Ale i s problémy po čtvrtfinále jsem se dokázal nahecovat a dát do toho maximum.

Pomůže vám hodně páté místo v cestě do olympijského Londýna?

Nominační cesta trvá už rok, začíná dva roky před olympiádou. Ten první se turnaje hodnotí padesáti procenty bodů, ten druhý stem procent. Evropa byla posledním turnajem s poloviční dotací, ale zase je velký. Určitě pomůže, ale bude ještě hodně důležitých turnajů.

Například?

Za týden je Grand Prix v Ázerbajdžánu, potom mě ještě čeká grandslam v Moskvě a další velké turnaje v Rumunsku, Miami nebo San Salvadoru. To je můj nejbližší program. Samozřejmě do toho přijdou ještě nějaká soustředění.

Myslíte, že jste na dobré cestě do Londýna?

Já doufám, že ano. Ale jak říkám, bude to ještě těžké.