Amatérskému běhu se Miroslav Bumbálek věnuje od svých pětatřiceti let. „Nejprve jsem se účastnil turistických pochodů,“ ohlíží se za svými začátky. „Při nich jsme začali postupně popobíhat, začalo nás to bavit. Takže jsme zvětšovali běžecký objem, až jsme se dostali k běžeckým závodům.“

Od v podstatě indiánského běhu záhy přešel ke klasice. „Časem jsme běhali dvacet kilometrů denně a zkusili jsme i stovku. Tu jsme potom uběhli na Jihlavském dřeváku. Tenkrát mě to ale stálo trochu i zdraví, protože jsem si málem při tom oddělal koleno,“ pokračuje ve vyprávění Bumbálek.

Na svůj první závod si nevzpomíná. „Ze začátku jsme běhali tak tři závody za rok,“ připouští pomalý začátek. Postupně se ale dostal na neuvěřitelná čísla absolvovaných závodů.

Tři sta, čtyři sta… V roce 2017 zaokrouhlil počet na pět set. „Žádnou kroniku si nevedu. Starty si počítám podle statistických přehledů po sezóně,“ přiznává běžec.

Další stovku závodů přidal za šest let. Tedy letos na podzim. „Kam se dostanu tam běžím. Pokud je tam nějaká doprava, jdu na start. Snažím se účastnit všeho, ale například letos jsem třikrát neměl dopravu, tak jsem nejel,“ prozrazuje Bumbálek, který nemá ani mobil či přístup k internetu: „Kdo chce, tak si mě najde."

Nejvíce závodů si připsal v populárním seriálu Běžec Vysočiny, na kterém uběhl i šestistý závod. „Jezdím třeba také na Běchovice, kde mám jako veterán startovné zdarma. I letos jsem byl,“ usmívá se Bumbálek. Naoko zvážní při zmínce o největší hrozbě pražského závodu – tak zvaném Hrdlořezáku. Kopci v závěrečné části trati. „Je čím dál tím delší. Vloni jsem ho ještě jakž takž v pohodě vyběhl, letos už to hodně bolelo,“ netají.

Přesto ani po dalším milníku své kariéry nehodlá končit. Na jaře příštího roku by chtěl opět navléci startovní číslo a vyběhnout. „Pokud se dožiju, tak určitě,“ má jasno Bumbálek, který sice systematicky netrénuje, ale v pohybu je stále: „Ráno si jdu zaběhat, třikrát v týdnu hraji stolní tenis. Jinak nic dalšího nedělám.“

A které závody má nejraději? „Kamenickou patnáctku,“ je věrný svému bydlišti. Hned ale vysvětluje proč. „To je jeden z nejtěžších závodů Běžce Vysočiny. A Třešť, ta je také hodně kopcovitá.“