Jenže Martin Bína věřil. Sobě samému a v kouzlo táborského areálu. Skoro všechny úspěchy posbíral právě v místě, kde cyklokrosově vyrůstal. Prázdná slova to nebyla, málem šokoval. Od bronzu, který nakonec pro sebe urval Belgičan Sven Nys, ho dělily dvě sekundy.

S mírným odstupem času, jste zklamaný, nebo spokojený?
Jsem zklamaný i spokojený. Čtvrté místo je určitě super výsledek, který bych před startem bral všemi deseti. Jenže… Když pomyslím, jak malý kousek mi chyběl k medaili, tak musím být zklamaný. Dvě sekundy ve spurtu, to je pár metrů. Bramborovou medaili jsem ještě nepřekousl.

Závod se pro vás vyvíjel dobře…
(skočí do řeči) No právě se moc dobře nevyvíjel. Na prvních překážkách jsem spadnul a byl nějaký dvacátý, možná pětadvacátý. Ale potom jsem si jel svoje tempo a hlídal si techniku, takže jsem se dostal dopředu. Problém byl, že mi Štyby (Zdeněk Štybar – pozn. autora) a dva Belgáni (Vantornout a Nys – pozn. autora) poodjeli.

V posledním kole to ale bylo na krev. Bylo jasné, že se o bronz poperete s Nysem. Co rozhodlo v jeho prospěch?
Vzadu u schodů si lehnul a já byl chvíli před ním. Potom jsem ale taky zakopl. Co ale rozhodlo? Při sjezdu k depu mi cuknul o pár metrů. Já jsem to potom poslal na riziko v poslední zatáčce před rovinkou. On byl ale ve spurtu výborný, zato já měl nohy v háji.

Přiznejte, věřil jste před startem, že zajedete takový závod?
Věřil, tohle je moje trať, jsem tady doma. Ladili jsme formu na tenhle závod a hnali nás tisíce fanoušků, kteří vytvořili úžasnou atmosféru.

Jste juniorský mistr světa, vicemistr do třiadvaceti let. Kam zařadíte tenhle výsledek?
Na první místo, určitě. Juniorský titul se takovému úspěchu v kategorii Elite nevyrovná.

Co vás ještě čeká?
Sice se ještě bude závodit tři víkendy v Belgii, ale pro mě už sezona skončila.

Takže teď odpočinek a dovolená?
To ne. Pokračuju v tréninku dál. O podobě jsme se s trenérem ještě nebavili, ale brzy to spolu probereme.