Je letošní sezona pro vás výjimečná, zlomová?
Je, ale ne jen pro mne. V USK se rozhodli, že budou dávat větší příležitost mladým hráčům. Proto je nás v týmu hned několik, máme nejmladší mužstvo v soutěži. Pro nás všechny je to velká šance nabrat herní zkušenosti.

Když jsem před časem hovořil s jedním z vašich bývalých trenérů Ivem Rizákem, tak říkal, že v nejvyšší soutěži sbíráte starty po minutách. Vy jste jich ale proti Pardubicím sebral hned patnáct. Roste vaše role v týmu?
Možná jsem si už nějakou pozici vybudoval, proto jsem tu příležitost v Pardubicích dostal. Netěší mě, že to bylo na úkor kluků, kterým se v zápase nedařilo. Myslím si však, že s šancí jsem naložil dobře. Asi to přišlo ve správnou chvíli, dřel jsem na to dlouho.

Následovat měl zápas se silným Nymburkem, který byl nakonec odložený. To vás, počítám, teď mrzí dvojnásob?
Je to škoda. S Nymburkem poslední dobou hrajeme vyrovnané zápasy, které rozhodují až poslední minuty. Loni jsme s nimi hráli dvakrát prodloužení, letos jsme jim ukončili šňůru tuším pětadevadesáti vyhraných zápasů v řadě. Měli jsme šanci je zase pozlobit.

Pelhřimov má suverénně nejmladší kádr v první lize.
Odchovanci Pelhřimova? Mladí mezi mladými

Stále ještě studujete. Dá se skloubit vysoká škola s profesionálním basketbalem?
Je to složité, ale speciálně v USK se hodně dbá na to, aby hráči studovat mohli. Máme možnost si upravit školu, ale máme i úpravy tréninkového plánu. Momentálně ve škole stíhám veškerý program a vynechávám jen jeden pondělní trénink.

Co studujete?
Studuji učitelství, základy sportovních věd a náboženství na Univerzitě Karlově.

Vzešel jste z úspěšné pelhřimovské basketbalové party. Jste v kontaktu s vašimi bývalými spoluhráči? Sledují vaše zápasy?
Jsem v kontaktu spíš s těmi mladšími. Hlavně s těmi, kteří se mnou posléze pokračovali do Prahy. Když se něco někomu povede, tak si napíšeme nebo zavoláme.

Kontakt je intenzivnější s bývalými spoluhráči nebo trenéry?
Asi je to tak půl na půl. I když z trenéry jsem v kontaktu hlavně přes rodiče a bratra. Těší mě, že zápasy sledují, že je pořád zajímám.

Jak často se dostanete domů?
Je to teď složitější, ale snažím se přijet jednou za dva týdny. Když máme náročnější program, třeba zápas daleko na Moravě, tak neděli trávím regenerací. Vyspím se déle. Na druhou stranu po domácím utkání často sednu do auta a snažím se být ještě večer doma.

Původní trofej pro vítěze Perleťového poháru vytvořil Čestmír Peřina.
Nejstarší fotbalový turnaj u nás přišel o unikátní trofej. Ta je teď v Brně

Teď se hrají jen profesionální soutěže a hala v Pelhřimově je tudíž zavřená. Když nebyla, táhlo vás to do ní?
Vracím se tam rád. Beru to jako místo, kde jsem basketbalově vyrůstal. Jsem rád, že když se tam objevím, tak mě srdečně vítají. V létě jsme si tam chodili zahrát jen tak pět na pět a jsem rád, že mě kluci vzali mezi sebe. Je pro mě důležité cítit, že mi ostatní přejí, že nemám pocit, že jsem odchodem z Pelhřimova někomu ublížil.

Jste rád, že se v Pelhřimově hraje první liga? Je to pro klub krok správným směrem?
O tom nepochybuji. Klub si ji zaslouží. Pro mě je to šance zahrát si doma, protože až se soutěž rozběhne, budu hrát i za béčko USK. První ligu nám na podzim stopli právě před zápasem s Pelhřimovem. To byla velká škoda.

Přemýšlíte nad návratem do Pelhřimova? Třeba v době, kdy skončíte s profesionálním basketbalem?
Přemýšlím, co bude za několik let. I proto stále studuji. Nepočítám s tím, že mě bude basketbal živit do čtyřiceti. Rád bych šel cestou trenéra a kdo ví, třeba se jednou objevím právě v Pelhřimově.