Jak se udržujete v době opatření proti šíření koronavirové nákazy?
Na začátku ledna jsme ve velkém fotbale dostali sportestry a hodinky, běháme třikrát, čtyřikrát týdně po lesích. Udržujeme se takhle, ale že by to bylo extra příjemné, se říct nedá.

Nemusíte běhání?
K fotbalu patří, ale je jiné dělat něco na hřišti s balonem a s klukama, než běhat sám po lesích. Pauza už trvá dost dlouho, spíš je to náročné na hlavu než fyzicky.

Věříte, že ještě na jaře nastoupíte na hřiště?
Už moc optimista nejsem. Nevěřím tomu, že se sezona dohraje a nějak se začne, abych řekl pravdu jsem v tomhle hodně skeptický. Byl bych rád, kdybych se mýlil, když však vidím, co se děje, moc tomu nevěřím.

Jihlava podzim v Superlize malého fotbalu zvládla skvěle, jste ve východní skupině druzí tři body za Brnem. Co na to říkáte?
Sezonu jsme rozehráli výborně, ztratili jsme jen s Brnem (prohra 2:5 – pozn. red.), které je někde jinde. Scházeli jsme se, šlo nám to a určitě nás mrzí, že se nehraje. Máme docela náskok na druhém místě a doufali jsme, že letos to může vyjít konečně na nějakou medaili. Naději však umírá poslední.

V čem nastala na podzim změna oproti předchozím ročníkům?
První dva ročníky jsme skončili dvakrát třetí, nikdo od nás moc nečekal. Pak jsme si mysleli, že to půjde samo. Jenže v Jihlavě to máme trochu jinak, chceme si hlavně zahrát fotbal, strčit si to, soupeře přestřílet, nejsme moc na bránění. Teď jsme ovšem řekli, že je potřeba zase k tomu přistoupit víc poctivě od prvního do posledního kola. Naposledy jsme jeli do Olomouce a s přehledem jsme vyhráli (7:3 – pozn. red.). Sedlo nám to, netočíme tolik hráčů, jako to vždycky bylo v repre nebo jako to mají Brňáci. Hrajeme v osmi devíti lidech, což nám vyhovuje, strávíme delší dobu na hřišti, máme to tak zažité. Taky se nám vyhýbala zranění, jenže všechno zastavil koronavirus.

Není proti silným soupeřům na škodu malý počet hráčů, které posílá Jihlava do utkání?
Myslím, že to je ku prospěchu. Kdybychom fyzicky strádali, trenér by zakročil a vzal víc lidí. Všichni hrajeme velký fotbal a nějakou fyzičku máme, zatím nám to vyhovuje. Několikrát jsme zkoušeli hrát na dvě pětky, trenér nás po minutě nebo dvou stahoval, jenže dvě tři střídání jsme se třeba nedotkli balonu. Přešli jsme na jiný model a zatím to je dobré.

Často se tak na hřišti sejdete jen reprezentanti, když naskočí i Radim Šuta, Jakub Göth, Richard Svoboda nebo Daniel Kavka.
Myslím, že fotbalisti jsme všichni dobří, jen nás vždycky eliminovalo bránění. Defenziva byl náš kámen úrazu. Dopředu se chce všem, to umíme, horší vždy byla zpátečka. (úsměv)

Na podzim jste zařadili víc defenzivních hráčů?
Nemyslím si, že přibyli defenzivní frajeři, kteří by jen stáli vzadu. Spíš jsme si řekli, že když můžeme nahoru, musíme tím pádem zabrat i dolů. Všichni jsme to tak obecně vzali.

Superliga malého fotbalu se před sezonu rozdělila na východní a západní skupinu po šesti mužstvech. Jak se vám to zamlouvá?
Když jsme se o tom dozvěděli poprvé, úplně nadšení jsme nebyli. Asi je pravda, že naše skupina je těžší, jsou tam Brno, Blanensko, Olomouc, Ostrava, Pardubice, všechno výborné týmy, takže jsme neměli moc radost. Ovšem je dobré, že nemusíme jezdit dálky do Plzně nebo Příbrami, i když jsme tam vždycky vyhráli. Hlavně se nám líbí, že si snad zahrajeme nadstavbu. Play-off je velké lákadlo, bude to něco jiného a může být hodně zajímavé.

Věříte si v play-off i na brněnského obhájce titulu?
Přesně. Myslím, že pokud by se hrálo systémem doma-venku, je to jasně dané, Brno by si to vždycky pohlídalo. Tohle bude turnaj, hraje se buď, anebo. Myslím, že možné je úplně všechno, bude větší šance, abychom my nebo kdokoli jiný mohli Brno potrápit.

Váš bratr Patrik také hraje fotbal, dokonce druhou ligu v Líšni. Panuje mezi sourozenci rivalita?
Máme naprosto v pohodě vztah, hrávali jsme spolu v soutěži, než Líšeň postoupila do druhé ligy. Zápasy jsou sice trochu heclejší, ale navzájem si fandíme.

Dřív jste se snažili předčít jeden druhého?
Jsme od sebe pět let, extra rivalitu jsme nikdy neměli, v týmu jsme se nesešli. Spíš jsem se chodil dívat na něj a on na mě, navzájem jsme si přáli. I jako soupeři jsme se potkali jen ten rok, kdy Líšeň postupovala ze třetí ligy, jinak ne.