Překážkové závody v terénu jsou hodně dynamicky se rozvíjejícím sportem. Panuje v nich velká konkurence?

V republice se během víkendu na závody vypraví i pět tisíc lidí, v kategoriích je nás kolem tří set. Konkurence je čím dál tím větší. Kdybych měl výkonnost z před dvou let, rozhodně bych nebyl tam, kde jsem.

Patříte do absolutní špičky ve své věkové kategorii, ale jak daleko je na pomyslnou bednu v absolutním pořadí?

Absolutní špička je pro mě stále daleko. Chybí mi na ni dvě tři minuty.

Pro laika je to těžko představitelný rozdíl. Je to mnoho?

Bavíme se o závodě, který je kolem sedmi kilometrů dlouhý a je na něm nějakých pětadvacet překážek. Časy nejlepších se pohybují mezi čtyřiceti až padesáti minutami.

Roky jste hrál za Pelhřimov fotbal. Co vás přivedlo na start překážkových závodů?

Na začátku byl hec. Se známými jsme chtěli zkusit něco extrémního. Zjistit, zda máme na to něco podobného absolvovat. To bylo v září 2017. Tehdy jsme ten osmikilometrový závod dali asi za dvě hodiny. Bylo to ale jen o tom absolvovat ho.

Spousta lidí zůstane jen u zkoušky a jde po dalším zážitku. Proč jste v překážkových bězích našel zalíbení?

Chytlo mě to proto, že je to nestereotypní sport. Pokud se v něm chcete lepšit, je nutné chodit do posilovny, plavat, lézt po stěnách. Člověka to rozvíjí komplexně. K běhu musíte přidat něco navíc. Přirovnal bych to k biatlonu. O úspěchu rozhoduje spousta věcí.

Klíčové jsou překážky a jejich překonávání. Víte před závodem, jaké vás na trati čekají?

Závody Spartan jsou dané překážkami i profilem trati. Vyplývá to ze snahy dostat se na olympiádu, kvůli níž musí být závod přesně definovaný. Trochu to tím ztratilo na extrémismu, ale dá se naopak taktizovat, rozvrhnout si síly. Jsou ale i jiné typy překážkových závodů třeba Predator race, kde máte informace předem minimální.

Závody ORC

Zkratka OCR znamená obstacle course racing. Hezky česky můžeme říkat překážkové závody. Termín vznikl po první světové válce v americké armádě, ale historie závodů je podstatně starší. Sahají až do antiky, kdy byly součástí původních Olympijských her. Dokonce ani tehdejší překážky se příliš nelišily. Čekat při nich můžete plazení v blátě, přelézání zdí, zvedání a tahání těžkých předmětů, šplh, brodění se, plavání a další.

Trénujete překážky nějak speciálně?

Je těžké sehnat místo, kde jsou vystavěné. Pár jich mám k dispozici doma v Pelhřimově. V Českých Budějovicích, kde pracuji a trávím spoustu času, máme takový plácek, kde se je snažíme překážky budovat. Jinak ale hodně času trávím v posilovně, trénuji na lezecké stěně, chodím na workoutová hřiště.

Trénujete sám nebo jste součástí nějaké skupiny?

Začínal jsem v partě v Českých Budějovicích, která se specializovala vyloženě na Spartan Race. Pro začátek to bylo ideální. Jelikož jsem se ale chtěl posunout dál, našel jsem si osobního trenéra. S Michalem Balintem pracuji čtyři měsíce.

Bavili jsme se o překážkách, ale nedílnou součástí vašich závodů je běh. Ten asi po parcích netrénujete?

Vybírám si ty nejhorší podmínky, protože si potřebuji nasimulovat samotný závod. Běhám v blátě, na neupravených terénech, po kamenech a hlavně do kopců. Když se budeme bavit o okolí Pelhřimova, tak hodně času trávím na Křemešníku. Dostanu se ale i na dráhu. Zaměřuji se spíše na kratší závody, takže mám potřebu i intervalových tréninků.

První letošní závody máte už za sebou, ale drtivá část sezóny vás čeká. Co jste si pro ni naplánoval?

Rád bych vyrazil na mistrovství Evropy. Ta jsou hned dvě. První je v Rakousku, ale tam je závod příliš dlouhý. Měří 21 kilometrů. Další šampionát je v Itálii na tři a patnáct kilometrů. Kvalifikaci mám splněnou na oba dva, takže je to na mém rozhodnutí. Jinak se připravuji hlavně na závody v Čechách. Březen budu mít ještě poměrně volný, pak už to vypukne . V sezóně absolvuji obvykle dva závody za měsíc.