Jihlavský tenista Leoš Friedl musel po roční pauze nasadit ochranný žebříček, aby se dostal alespoň na nějaké turnaje. Šanci využil, vyhrabal se z podpalubí do elitní stovky deblového žebříčku ATP a může s klidem prohlásit: „Jsem zpátky!“

„Když si vzpomenu, že na jaře jsem prakticky vypadl z žebříčku, tak je to super. Rok 2009 pro mě dopadl dobře, nad očekávání dobře,“ ulevilo se na Nový rok třiatřicetiletému tenistovi TK Spartak Jihlava.

Letos jste prožil takový malý tenisový zázrak. Zkuste si v mysli promítnout cestu zpět.

Jsem spokojený, co se týče výsledků i zdravotního stavu. Prvních pár turnajů nebylo ideálních. Tělo nebylo na zápřah zvyklé, pro mě to bylo více či méně bolestivé. V průběhu roku se všechno ale naštěstí nějak ustálilo, zjistil jsem, co můžu, a co ne. A to jak tréninkově, tak i herně.

Bylo těžké se „brzdit“, neustále si opakovat, že musíte být trpělivý a nepřepínat se?

Po psychické stránce určitě ano. Já jsem byl zvyklý léta se věnovat tenisu naplno, i když jsem měl nějaké problémy už dříve. Důležité je vštípit si, že už nemůžu hrát dvě tři hodiny denně. To je pro mě nereálné, musím se přeorientovat na zátěž jeden a půl, maximálně dvě hodiny denně. Musím do tréninku zařadit víc posilovacích cviků a stabilizačních prvků, abych neustále zpevňoval oblasti okolo páteře.

Zkuste srovnat svůjpoměr turnajů odehraných za dob největší slávy a letos.

Když to spočítám podle turnajového kalendáře, tak to bylo třeba i šestatřicet turnajů. Letos je to polovina, a to ještě některé byly testovací, okoukávací. Těch ostrých bylo deset, možná dvanáct. Proto jsem strašně rád, že jsem se dostal na pětasedmdesáté místo. Navíc jsem uhrál některé výsledky, které jsem neměl ani v dobách největší formy.

Myslíte zejména grandslamy, Wimbledon a US Open, že?

(Přikyvuje) Jasně. Pokud si dobře vzpomínám, tak na grandslamech jsem se za celou kariéru dostal jen dvakrát do čtvrtfinále, jednou s Cíbou (Tomáš Cibulec – pozn. autora) a jednou s Južným. Letos jsem byl s Dávou Škochem ve třetím kole Wimbledonu a US Open, v Paříži ve druhém kole. Tady je hlavní důvod, proč jsem se posunul tak dopředu, nebýt nulový na takových akcích. Ostatně, já jsem prohrál v prvním kole letos snad jen dvakrát.

Když vzpomenete jeden turnaj, který byl výjimečný…

(skočí do řeči) Wimbledon. Snažil jsem si ho maximálně užít, mohla to být pro mě v Londýně rozlučka. Celý turnaj nepršelo, super atmosféra a my hráli skvělý tenis. Ve třetím kole jsme nastoupili proti Bryanům (Bob a Mike Bryanové, nejlepší deblový pár na světě – pozn. autora), mohli jsme, a měli jsme, vyhrát první set. Pak by se třeba zápas vyvíjel úplně jinak.

V aktuálním žebříčku vám patří šestasedmdesátá příčka. Co to pro vás znamená?

V tuhle chvíli mám prakticky jistou účast na Australian Open, na který jsem domluvený s Dávou. Žebříčkově jsme totiž na tom podobně (Škochovi patří 63. pozice – pozn. autora). Chceme zkusit před tím turnaj v Dohá, ale bohužel je dost reálná šance, že se do něj nedostaneme. Cut-off je tam nízký. Žebříčkově by nám to vyšlo třeba v Chennaí, jenže přesun z Indie do Melbourne by byl složitý.

Takže abyste si mohl vybírat turnaje, tak musíte poskočit někam na úroveň první padesátky?

(smích) Abych si mohl dopřát tenhle luxus, tak se musím pohybovat okolo třicátého maximálně pětatřicátého místa. Ranking padesát mi zajišťuje grandslamy, ale z tohoto pohledu je jedno, jestli jsem padesát nebo šedesát. Současné postavení? To musí být v týdnu tři turnaje ATP, abychom se někam dostali.

K pětatřicátému místu vám chybí něco přes osm set bodů. Jaký výsledek by vám k němu pomohl?

(smích) Semifinále v Austrálii, a je to v kapse. Já hlavně musím do května posbírat co nejvíce bodů, protože prakticky žádné neobhajuju. Každý vyhraný zápas mě může posunout dopředu, mým dílčím cílem je zajistit si účast v Paříži a Wimbledonu. Potom se uvidí.

Jaký program jste si tedy naplánoval po Wimbledonu?

Chtěl bych navázat na staré dobré časy, v plánu mám sérii v Latinské Americe. Série začíná v Chile, následují Brazílie, Argentina a Mexiko. Poslední dva turnaje jsou ale větší, takže před tím musím něco uhrát. To všechno ale platí za předpokladu, že budu zdravý.

To každopádně.

Já nemyslím nějaké zranění, ale aby záda nebolela, aby zátěž nebylo moc velká. Přece jen by to znamenalo čtyři turnaje v řadě. Ale snad to zvládnu, potom mě čeká pauza.

Velké americké turnaje, Indian Wells a Miami, půjdou mimo vás?

Tam není šance. Soustředit se budu na duben, kdy jsou antukové turnaje v Casablance a Estorilu (začátek května – pozn. autora). Snad to bude dobrá příprava na Paříž.

Pořád se točíme okolo turnajů a počítání bodů. Položím tedy možná takovou kacířskou otázku. Nešlo ze sezony vytěžit ještě o něco víc, myslím hlavně v jejím závěru?

Vím, kam míříte, ale asi ne. Nevím, čím to je, ale závěr byl dost unavený. Nevím, jestli to je únavou po náročném programu, nebo přechodem na tvrdé povrchy v hale, ale záda se už ozývala. Hrál jsem hodně turnajů, a neměl tolik času na cviky, zátěž se víc přenesla na páteř. Právě kdybych nehonil body, tak bych už v listopadu odpočíval. Na Challengery v Bratislavě nebo v Helsinkách už bych rozhodně neletěl.

Konzultoval jste svůj stav s lékaři?

Na turnajích se potkávám s fyzioterapeutem Michalem Novotným, ten se ptá. Bavím se i s ostatními kluky, řada z nich může poradit. Abych odpověděl přesněji, jednou jsem byl na kontrole. Rentgenové snímky vypadají dobře, byla to precizně odvedená operace.

Můžete nastínit svůj nynější běžný program?

Do konce minulého týdne jsem nedělal prakticky nic. Teď musím dohnat cvičení, aby byla páteř více chráněná. Neměl jsem dovolenou, tak vyrazím s klukama na pár dní na hory (dnes – pozn. autora). Před Vánocemi začnu naplno.

Snad s výjimkou minulého roku jste si nikdy moc v klidu neužil Vánoce. Těšíte se na ně?

(smích) Užiju si je, asi podruhé za posledních deset třináct let. Pokud se s Dávou nedostaneme do Dohá, tak budu doma i na Silvestra. To je trochu pozitivní, i když já na slavení příchodu nového roku moc nejsem. Připomene mi to, že jsem zase o rok starší.

Ve vašem případě to platí doslova…

(smích) Ano, to je pravda (Leoš Friedl má narozeniny 1. ledna – pozn. autora).