Ke Gladiátorům jste se připojil před třemi lety jako hráč zvenku. Při vašich zkušenostech, jaký jste našel v Jihlavě klub?
Přestup do Jihlavy nebyl mým prvním kontaktem s klubem. My jsme ještě s kolegou Josefem Fuksou měli projekt Czech Lineman, se kterým jsme jezdili po klubech v celé republice. V rámci toho jsem se s Jihlavou setkal poprvé asi před pěti lety. Oni v té době začínali hrát na vrcholné úrovni, budovali velkou organizaci a proto investovali i do projektů typu Czech Lineman. Tehdy jsem se i seznámil s Martinem Kulhou (prezident klubu - pozn. aut.), hodně jsme se o fotbale bavili a následně jsme uspořádali dalších asi pět kempů.

V té době jste byl ještě aktivním hráčem, že?
Tenkrát jsem hrál za Prague Black Panthers, ale působil jsem také jako poziční trenér různých juniorských programů. Po dalších dvou letech jsem ale začal uvažovat o tom, že ukončím hráčskou kariéru. Panteři hráli rakouskou AFL a už jsem se cítil takový opotřebovaný. Mám za sebou například asi šestnáct operací, takže na úroveň AFL už jsem se necítil.

Kopačky ale na hřebík nešly. Zato vy jste šel na Vysočinu.
Tehdy se mi ozval právě Martin Kulha s tím, jestli bych to nechtěl zkusit jako hráč a kondiční trenér v Jihlavě. Gladiátoři měli na pozici defenzivního linemana dva mladíky, do kterých chtěl investovat formou příchodu zkušenějšího trenéra. Tehdy už byli Glads prvoligovým klubem.

A hned patřili i s vámi k absolutní špičce soutěže.
Ještě bych se vrátil k vaší první otázce. Přišel jsem do klubu, který měl totálně vysokou hráčskou kvalitu. Tím, že hráči prošli od nejnižších soutěží až do první ligy, tak měli i dost zkušeností. Bohužel, první sezona se nedohrála kvůli covidu. Herně byl ten ročník úspěšný, ale s ohledem na titulové ambice šlo vlastně o neúspěch. (usmívá se) Vloni jsem ještě také hrál, ale už jsem byl více náhradník a trenér. Začal jsem se věnovat i nastavování různých procesů v klubu.

Co si pod tím představit?
Na rozdíl od klubů, ve kterých jsem působil předtím, bylo při mém příchodu ještě všechno jakoby v začátcích. Bylo tam hodně věcí, které se dělaly v porovnání s Panthers nebo kluby v AFL v podstatě amatérsky. Přitom Ondřej Paulus jako head coach, byť neměl tolik zkušeností z velkého fotbalu, tým výrazně profiloval. Už vloni jsme se přitom právě s Ondrou začali bavit o tom, že moje budoucí role by mohla být na pozici head coache. Právě proto, že mám zkušenosti s prací špičkových celků a chceme společně Gladiátory posunout výš.

To muselo potěšit.
Byl jsem spíše překvapený, protože to se nestává často, že vám kouč nabídne, jestli nechcete převzít jeho pozici. Vzal jsem to od Ondry jako kompliment. Uvědomuji si, že musí být velkým člověkem, když toto udělal.

Ondřej Paulus ale u týmu zůstává. Jak si rozdělíte role?
Ondra bude působit jako special team coach a kondiční trenér.

Manažer klubu Martin Kulha mi v rozhovoru prozradil, že byste měl mít k ruce také dva americké asistenty. Už máte někoho domluveného, nebo ještě hledáte?
Nyní na tom právě pracujeme. Bude to znít možná trošku blbě, ale probíhá takové výběrové řízení. (smích) Komunikujeme přes různé fotbalové servery, na kterých se shání trenéři či hráči. Aktuálně jsem v kontaktu s asi šedesáti trenéry, kteří by měli zájem. Nemusí to být přímo Američané, ale opravdu sháníme dva kouče. Jednoho pro útok, druhého pro defenzivu. Měli by to být lidé, kteří budou zastřešovat herní systém na hřišti. Herní filozofii budu definovat já a koordinátoři budou zodpovědní za to, že tu filozofii přeneseme i na hřiště.

V minulé sezoně měli Gladiators smůlu na pozici quarterbacka. Tuto nejdůležitější pozici už máte na nový ročník vyřešenou?
To vyřešené máme. Zatím jsme to ještě oficiálně nekomunikovali, ale klidně to můžu říct. Pozici quarterbacka obsadí znovu Jan Dundáček. Letos už s námi dohrával sezonu. Honza je takový Karel Gott českého amerického fotbalu a rozhodně nechtěl končit kariéru s tím, že prohrál finále s Lions. Takže má osobní motivaci pokračovat. Zároveň je to velmi inteligentní hráč a líbí se mu celkový koncept práce a fungování klubu v Jihlavě. Vidí v Glads stejně velký potenciál jako já. Proto nebyl žádný problém se s ním dohodnout.

Před chvíli jsme se bavili o práci Ondřeje Pauluse, který s Gladiátory jednou vyhrál Czech Bowl a jednou byl ve finále. Tu laťku vám tedy nasadil dost vysoko. Jaké cíle máte vy?
Nejbližší cíl je jasný. V příští sezoně si vzít titul zpátky. To je naše základní ambice, ke které by mířil i Ondra. Dlouhodobou metou bude posunout kvalitu týmu na evropskou úroveň. To znamená perspektivu tvrdé práce na další roky. Řekněme do pěti let se dostat na kvalitu evropských celků, typicky soutěže ELF, ke které letos přistupují Lions.

Mluvíte o pěti letech, to se mi zdá jako dlouhý horizont.
Není opravdu kam spěchat. Chceme klub vybudovat na pevných základech. Tedy získat titul, stabilizovat výkonnost týmu, organizační strukturu, trenérský mančaft… Abychom byli dostatečně připraveni na následnou konfrontaci s evropskými celky.

Vloni jste si evropský pohár CEL vyzkoušeli. Budete se účastnit i letos?
Čekáme na rozpis české ligy. V momentě, kdy bude aspoň hrubý rozpis, budeme se bavit s vedením, jestli a do jaké soutěže půjdeme. Pokud bude časový prostor, určitě do nějakého evropského poháru budeme chtít jít.

Je v té vaší dlouhodobé perspektivě vize, že úplně opustíte českou ligu, podobně jako třeba Black Panthers?
Zatím o tom neuvažujeme. My českou ligu i asociaci máme rádi. Nechceme opouštět naši soutěž, protože považujeme za důležité fotbal rozvíjet tady v Čechách a udělat atraktivní bitvu o český titul. Kdyby všechny lepší celky odcházely pryč, tak by se nám to tady za chvilku rozpadlo. A co si budeme povídat. Našeho fanouška bude vždy více zajímat, jestli jste vyhráli český titul než nějakou skupinu evropského poháru.

A závěrem tradiční otázka. Jaký máte plán přípravy na příští sezonu? Kdy začnete trénovat?
My už jsme v podstatě začali. Nyní je to zatím v individuální rovině, hráči pracují na své fyzické kondici. Také je prostor na doléčení zranění. Spousta hráčů je po malých zákrocích typu meniskus a podobně. První soustředění celého mančaftu budeme mít na konci listopadu. Půjdeme i do plné výzbroje, abychom si před Vánoci připomněli, co je fotbal, proč ho děláme a proč ho milujeme. Poté se zase vrátíme k činkám a tartanu. Někdy od února nám pak začnou pořádné tréninky.