Měl za sebou dlouhou pauzu po zranění, nad jeho výkonností se vznášel velký otazník. Jenže zanedlouho pětadvacetiletý atlet zabojoval a na krk si pověsil bronzovou medaili.

Když minulý čtvrtek vlakem odjížděl do Berlína na světový šampionát pod otevřeným nebem, byl v podobné situaci, ale sám měl o svém zdraví jasno. Bude se historie opakovat?

„Kéž by,“ vychrlí ze sebe a hned dodává: „Jisté paralely s březnem tady jsou, ale osobně tady vidím dva velké rozdíly. Ten první je, že v březnu jsem sám nevěděl, jestli to zdraví ustojí. Teď jsem na tom i přes dlouhou pauzu daleko lépe. Poslední testy to potvrdily. Ten druhý je v konkurenci. Bude nepoměrně větší než v Turíně.“

Do vašeho závodu už moc nezbývá. Jak se cítíte?
Jsem nabuzený a navnaděný příznivými posledními testy. Mám obrovskou chuť do závodění, která je umocněná tím, že to někomu letos moc neběhá. A navíc ti, co byli v sezoně vidět, do Berlína nejedou. Nebude tam třeba David Oliver, Dexter Faulk nebo Ladji Doucouré (v oficiální startovní listině figuruje – pozn. autora). Přesto tam je ale řada dalších dobrých překážkářů. Důležité bude semifinále, potom už se může stát cokoli.

Zkuste si tipnout, který čas by na co mohl stačit.
O postupu do semifinále se nebudeme bavit, protože mým cílem je finále. Tam tipuju hranici 13,40. Tenhle čas klidně může ale i stačit na šesté místo. Na placku bude potřeba asi tak 13,30.

To je ale jednoznačně ve vašich silách…
Já neříkám, že si jedu pro medaili. Cíl je dostat se do finále a v něm uspět. V tu chvíli už na medaili určitě myslet budu.

Okruh favoritů ale bude široký, že?
Favorit na zlato je jasný, Dayron Robles. Na velké akce se umí připravit Američan David Payne, nesmím zapomenout na jeho krajany Terence Trammela a Ariese Meritta, jehož forma je ale nyní nečitelná. Dále Číňané Dongpeng Ši a Wei Ji a v neposlední řadě Barbadosan Ryan Brathwaite. Já to řeknu jinak. S Číňany, Barbadosanem a Američany se dá bojovat o stříbro, s ostatními o bronz.

Když se dívám na váš výčet, znamená to, že na postup do finále budete asi muset porazit všechny Evropany. Nebo ne?
(smích) Bude to otevřený závod a není Evropan, kterého bych se bál. Ve Wattenscheidu jsem porazil celou německou špičku, a to drží letošní druhý, třetí a čtvrtý nejlepší evropský čas. Moc velký dojem na mě neudělali, respekt z nich nemám (překážkáři Helge Schwarzer, Alexander John a Matthias Bühler – pozn. autora). Moc nevěřím ani Angličanu Turnerovi nebo Rusovi Borisovovi.

Vy jste porazil i silné Číňany…
(skočí do řeči) Z berlínské startovní listiny jsem neporazil pouze Roblese a Trammela, jinak všechny. Opravdu se nemusím bát. Ono není dobré přijít na start a říct si: ‚Je, tady běží Robles, Trammel, Payne, ten a onen. To budu nejlíp šestý. To bych tam ani nemusel jezdit.' Znovu opakuju, mým cílem je dostat se do finále a v něm potom uspět.

Teď jste mi nahrál. Prý jste dokonce uvažoval o tom, že na šampionát nepojedete. Je to pravda?
Úplně ne. Po nevydařeném závodě v Londýně jsem měl v hlavě blok. Říkal jsem si, že jestli se to nezlepší, tak tam s takovým výkonem nepojedu. Na závodech v Ústí nad Labem, což byla taková znouzectnost, jsem si spravil náladu (časy 13,53 a 13,51) a ve Wattenscheidu jsem běžel 13,47, a čtyřicet minut nato ještě o tři setinky rychleji. To souvisí s mým cílem. Jak jsem již řekl, podle mě bude na finále potřeba 13,40. Bez reálné šance na tento čas by opravdu nemělo cenu do Berlína jet.

Na finále jste myslel i před rokem na olympiádě v Pekingu. Tenkrát jste doplatil na to, že jste nebyl schopný prodat se ve třech, čtyřech závodech v krátké době. Letos absolvujete maximálně tři běhy, ale systém je tvrdý…
Z rozběhu se postoupí rovnou do semifinále. Ta budou tři. Před olympiádou jsem na vícero běhů nebyl zvyklý, ale teď jsem si dokázal, že zvládnu čtyři kvalitní závody v šesti dnech. Systém je v pořádku, řekl bych, že je pro mě ideální. Tři starty ve dvou dnech.

Co říkáte berlínskému stadionu?
Poběžím na něm poprvé. Proto jsem odcestoval s hlavní skupinou už minulý čtvrtek vlakem. Je nutné se dobře připravit a aklimatizovat.

Berlín je za humny, přijede vás někdo z rodiny povzbudit?
Ani tady nikoho nepotřebuju. Vystačím si s Jiřinkou (přítelkyně a tyčkařka Jiřina Ptáčníková – pozn. autora), se kterou bydlím na hotelu. Lístky jsou stejně skoro vyprodané a k dispozici by byly jen někde do horních ochozů. Jsem rád, že závod uvidí v televizi z první ruky, kde uvidí i třeba zpomalený záznam. S rodinou ale samozřejmě budu na příjmu.