Roman Smutný přišel k hokejbalu, jak už to tak před dlouhými lety bývalo, náhodou a shodou okolností. „Hráli jsme na parkovišti u školy, nebo kde se prostě dalo, což bohužel už moc vidět není,“ vzpomínal v rozhovoru pro hokejbal.cz a porovnával s přítomností. „Ve dvanácti letech jsem přišel na nábor SK, kde nás trénovali pánové Drobný a Táborský. Pak už to vlastně jelo až doposud,“ zasmál se vždy dobře naladěný čtyřicetiletý útočník. „Bylo to krásné období, stačilo fakt mít tenisák plněný vodou, pracovní rukavice, a bylo,“ doplňuje.

Od té doby začal psát svůj bohatý hokejbalový scénář. Roman Smutný se stal bezesporu jihlavskou žijící hokejbalovou legendou. Nastupoval za reprezentaci, s tou juniorskou má i tituly mistra Evropy. Radoval se i z triumfů v extralize a první lize. Hrál za Kladno, Přelouč, Habešovnu, a již zmíněné oba jihlavské výběry.

Vzpomínek má proto nespočet. Jaká se mu ale zaryla pod kůži nejhlouběji? „Asi třetí místo s SK v extralize,“ vypíchl v rozhovoru pro hokejbal.cz bronz z mužské nejvyšší soutěže před devatenácti lety. „Na tribunách bylo pět set fanoušků! Tedy na hokejbal něco úžasného. Samozřejmě také titul mistra republiky s Habešovnou, kde se fakt sešel super tým se skvělým trenérem panem Tyburcem, a spousty top hráčů. Neměl bych zapomenout ani na juniorské zlaté mistrovství Evropy. Těch šampionátů bylo tolik, že ani nevím kolikrát jsme to vyhráli,“ rozesmál se.

První derby mezi Duklou a Horáckou Slaví by se mělo odehrát 15. září.
Dukla i Horácká Slavia už znají jízdní řád. Sestoupí čtyři týmy, možná i pět

Momentálně už na top úrovni nehraje. A přestože jeho výkony ve druhé lize snesou opět přísné měřítko, dělá si ze sebe legraci. „Fyzicky už nestačím na nikoho, ani jsem nikdy moc nestačil,“ plácne. „Jednou mi dokonce pan Tyburec říkal, že mě viděl i běhat,“ směje se a přiznává, že statistiky moc neřeší. „Jsem rád, když pomůžu týmu a my vyhrajeme, nerad totiž prohrávám. A kde beru motivaci? Nechci si připadat tak starý a hlavně kvůli klukům v kabině, tam je člověk hned od deset let mladší,“ prozrazuje důvod, proč ještě s hokejbalem „nesekl“.

Sám ale ví, že po tak dlouhé době bez oblíbeného sportu, kterou zavinila pandemie koronaviru, bude návrat na hřiště přetěžký. A je dost možné, že to otřese i základy HBC Flyers Jihlava, kde je to staršími hráči prošpikované skrz na skrz. „Mám obavy, že ten rok a půl, co se nehraje, bude znát. Ale třeba u kluků bude chuť začít zase hrát. Nevím, nikdo nemládneme,“ dodává Roman Smutný, kterému by nebylo proti srsti, kdyby v budoucnu došlo i na trenérskou epizodu. „Vždy mě bavilo trénovat, tak nikdy neříkej nikdy. Ale muselo by mi vše dávat smysl, a musel bych vidět, že ti hráči chtějí něco vyhrát, být pracovití v trénincích,“ uzavírá.