Jak jste se dostala k boxu?
Já ani sama nevím. Bylo to myslím před čtyřmi roky a spíš to byl takový nápad z ničeho nic. Měla jsme spoustu volného času, chtěla jsem začít sportovat. Přemýšlela jsem coby, a napadl mě box. A když jsem přišla v Telči na první trénink, tak mě to hned chytlo.

Před tím jste sport závodně nedělala?
Od malička jsem zkoušela všechny sporty, jakž takž mi šlo vše. Ale závodně až box. Vlastně jsem deset let tancovala v ZUŠce. (smích)

Když jste přišla do Telče na trénink, byla jste tam jediná dívka?
Přesně tak. Ani v Jihlavě jich moc nebylo. Ale tam, a ještě do Pelhřimova, jsem začala jezdit na tréninky asi po roce.

Měla jste hned ambice být úspěšná?
Já jsem ambiciózní od malička. Ve všem. Napadlo mě to. Ale taky jsem si říkala, že je to kravina, že ze mě nic nebude. Po roce a půl jsem zkusila zápas, ten se vyvedl, a já si začala věřit.

Jak těžké byly první zápasy?
V té době, co jsem začala, jsem soutěžila v kategorii do pětasedmdesáti kilo. A tam moc holek není. Já musela čekat třeba půl roku, než se našla soupeřka. Ale i tak se mi podařilo hned první zápas vyhrát. Byl to veliký úspěch.

Zápasů a soupeřek v této době přibývá?
Před dvěma roky jsem jela poprvé na mistrovství republiky, a měla jsme za sebou jen čtyři zápasy. Ale další přibývají, i když pomalu.

Je to i tím, že jste již ve váze do 64 kg?
Asi ano. V ní je více holek.

Je velký rozdíl mezi těžší a lehčí kategorií?
Výkonnostně těžko říci. Těžší váhy jsou pomalejší, ale zase silnější a tvrdší. Ty lehčí jsou naopak rychlejší, což mi vyhovuje.

Co je vaší předností?
Asi to bude tvrdost úderů. Když vím, že to dobře trefím, tak to bolí. A holkám se už potom moc nechce. Ale záleží podle soupeřky. Myslím, že mám i na tuhle váhu sílu a dost vydržím. Výhodou může být i to, že jsem celkem vysoká.

Loňský rok se vám hodně povedl. Obhájila jste titul mistryně republiky. Byla jste se svými výkony spokojená?
Určitě jsem byla spokojená. Co se boxu týká, tak asi nejvíce. Finále mistrovství republiky v Lucerně bylo parádní, skvělá atmosféra.

Bylo těžké vyhrát?
Boxovala jsem proti Natálce Poledníkové z Ostravy. Cítila jsem se velmi dobře a myslím, že to bylo jednoznačné. Věděla jsem, že ji můžu porazit a věřila jsem si.

Na evropském šampionátu jste ovšem díru do světa neudělala. Co se stalo?
Prohrála jsem hned v prvním zápase, a tím pádem z turnaje vypadla. Zklamání to úplně nebylo, ale mrzelo to.

Byla šance jít dál?
Prohrála jsem ve druhém kole na technické K.O. Byla jsem potřetí počítaná, ale nikdo z nás to tak necítil. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem do Španělska jela. Užila jsem si to tam. Byly to nové zkušenosti a viděla jsem box na skvělé úrovni. Je to veliký rozdíl oproti Česku. Ty holky boxují už jako chlapi.

Berete to jako motivaci, jít výkonnostně nahoru?
Určitě to je motivací a není to nemožné. Myslím, že je možnost se zlepšovat, ale určitě i velmi těžké.

Jaké máte letos cíle?
Před koronavirem to bylo Akademické mistrovství světa v Polsku, ale kdo ví, jak to bude. Přiznám se, že o tom teď ani moc nepřemýšlím.

Jak se nyní připravujete, je to složité?
Rozhodně je to jiné, chybí mi společné tréninky. Ale neflákám se. Když člověk chce, i sám si naloží. Já si spíš užívám sporty, na které nebyl čas. Hodně běhám, jezdím na kole a k tomu posiluji.

Můžete přípravu spojit i se studiem na Vysoké škole v Brně, kde jste v druhém ročníku?
Dá se to docela propojit, protože studuji obor Speciální edukace bezpečnostních složek na Fakultě sportovních studií. Míváme nějaké on-line přednášky, ale spíš musíme natáčet videa a vymýšlet kruhové tréninky. Plus fyzické testy, kliky, shyby. A to se mi hodí to tréninku.

Musíte dodržovat životosprávu?
Určitě je dobré ji dodržovat. Jídlo je takový můj druhý koníček. Zajímám se o něj, a snažím se správně stravovat. Nakupuji, vařím. Baví mě to.