„Profíci“ z Jihlavy – FC Vysočina a HC Dukla – mají rozpočty v řádech desítek milionů korun, a veškeré peníze jdou na provoz A-týmu. Jejich mládež je samostatný právní subjekt, na který pak samozřejmě mohou čerpat různé dotace na činnost.

Podobně na tom jsou i fotbalisté z Velkého Meziříčí, který by se dal zařadit do kategorie poloprofesionálních celků. A proto mají dospělé a mládežníky rovněž rozdělené do dvou různých subjektů.

„Na mládež pak můžeme žádat o dotace z kraje, ze svazu, kdežto na dospělé dotaci nedostaneme. Dávají se i dotace na trenéry, dospělé klub platí převážně ze sponzorů, kdežto u mládeže 'tvrdí muziku' dotace a příspěvky,“ řekl Jaroslav Mynář, který je nejen vedoucí fotbalového mužstva Velkého Meziříčí, ale také členem sportovní komise města.

BASEBALLISTÉ DOSTÁVAJÍ SPÍŠE KAPESNÉ

Částečnými profíky jsou baseballisté třebíčského Nuclears. Jedinými placenými členy jsou trenér a nezbytné posily ze zámoří. Bez nich se extraliga, nejvyšší tuzemská soutěž, hrát nedá. O královských platech však nemůže být řeči, na poměry baseballu je to pro hráče spíše kapesné.

„Zhruba sedmdesát procent rozpočtu tvoří mládežnické týmy. Dělat sport bez mládeže by bylo hodně krátkozraké,“ tvrdí předseda Třebíč Nuclears Jan Urbánek a pokračuje: „Snažíme se sehnat finanční prostředky z různých zdrojů: od sponzorů, města, Kraje Vysočina i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.“

Nuclears se snaží dosáhnout i na různé granty a investiční programy. V roce 2017 byl klub podpořen z programu MŠMT č. VIII: Organizace sportu ve sportovních klubech. Peníze získal klub i na novou tréninkovou halu, na které se podílelo více subjektů.

HODNĚ KLUBŮ STAVÍ NA DOBROVOLNÍCÍCH

Spoustu klubů, ať už poloprofesionálních a amatérských, jsou hodně závislé na dobrovolnících, rodičích a „bláznech“ trenérů, kteří se sportu věnují z hlavně z radosti a protože je to baví. „U hudební školy nikoho nezarazí, že jsou učitelé za práci s dětmi plně placeni. Kdežto chtít peníze pro trenéry, to se kdekdo podiví. Je tu obrovská masa dobrovolníků, rodičů, kteří vozí děti, jezdí s nimi,“ dodává Jaroslav Mynář.

S tím souhlasil i kouč havlíčkobrodských zápasníků Zdeněk Švec. „Trenéři tráví spoustu hodin týdně na trénincích a minimálně dvakrát do měsíce obětují víkendy na závody. A dostanou za to jen minimální odměnu.“