Proč jste se před začátkem této sezony vracel do Jihlavy?

Důvody byly jasné. Měl jsem sice ještě na dva roky platnou smlouvu ve Svitavách, ale dostal jsme tam nabídku připojit se do realizačního týmu. Dělat videoanalýzu, skautitng a přípravu na soupeře. A protože jsem se v budoucnu chtěl tímto směrem vydat, a už by taková nabídka nemusela přijít, ukončil jsem profi kariéru. Ale nechtěl jsem z toho vypadnout a s basketbalem končit. Proto byla Jihlava jasná volba.

A prvoligový tým BC Vysočina byl určitě rád, že jste se tak rozhodl.

Měl jsem nabídky i z jiných týmů, ale já se dostal domů. Potkám se víc s rodinou, kamarády. To bylo lákadlo veliké. A věděl jsem, že bych tady klukům mohl pomoci.

Jak se vám po delší době hrálo na domácí půdě?

Hrálo se dobře. Navíc s klukama jsem vyrůstal, znal jsem se s nimi a šel jsem do prostředí, ze kterého jsem odešel. Ty změny nebyly téměř žádné. Nebylo složité se adaptovat.

Změnu jste ale rozhodně musel pocítit mezi úrovní nejvyšší soutěže a 1. ligy.

To je opravdu velký rozdíl. Tam se trénuje dvoufázově několikrát týdně. Tady jsme byli rádi, že jsme se před zápasem vůbec sešli. Já byl navíc vždycky takový, že jsem se na každého soupeře připravoval, byl jsem v tom poctivý, trénoval signály. Tady se přišlo na zápas a hlavní bylo, abychom se tím bavili a šli si to užít. Že s tím přijdou i výsledky.

Což je na neprofesionální úrovni dobře, nemyslíte?

Přesně tak. Já se na nikoho nemohl zlobit, že to vnímá jinak. Jediný tlak na nás byl zachránit soutěž, ale nebylo to tak, že by nám to vtloukali do hlavy.

Skončili jste na 12. místě, sezonu hodnotíte jako úspěšnou?

Asi úplně ne, i když hlavní cíl, zachránit soutěž, se povedlo. Ale já věřil, že bychom mohli být výš, klidně postoupit do play-off, protože jsme začali s velmi kvalitní soupiskou. Byl vůbec problém se nominovat. Ale během sezony se někdo zranil, někdo odešel a v závěru už byl problém, abychom odjeli v sedmi lidech.

Na druhou stranu dostali prostor mladí hráči.

To je pravda, a mě se líbilo, jak kluci z mládeže pracovali. Dostali prostor a poznali, o čem to je. Do budoucna určitě dobrá zkušenost.

V závěru sezony jste se ovšem vrátil do Svitav. Z jakého důvodu?

Spíš taková pojistka kvůli různým zdravotním trablům v klubu. Jeden kluk byl po operaci a pořád se oddaloval jeho návrat. Další Američan si poranil kotník, a nelepšilo se to. A další dva zahraniční hráči se tam protočili, takže z tohoto důvodu jsme se domluvili, že mě dopsali na soupisku. Ale na úkor toho, že jsem nemohl hrát za Jihlavu. Trenér Pešout mi to ale dovolil.

Bylo to i proto, že jste se mohl kvalifikovat na Olympiádu v Tokiu ve hře tři na tři?

Úplně ne. Já jsem od prosince dojížděl do Humpolce na tréninky, kde jsme s reprezentačním trenérem hráli tři na tři. A i ve Svitavách jsem mohl některé tréninky absolvovat, takže to nebyl ten důvod.

S kým jste o nominaci bojoval a byla velká možnost se tam dostat?

Na turnaj smí odjet čtyři hráči, a jak se začne, nesmí se to měnit. Nás se tam točilo deset kluků, reálně jsme o to bojovali asi v sedmi. Navíc Ondra Šiška, nejlepší hráč, nebyl puštěný z extraligového Děčína, což se dá pochopit. A my jsme už minulý týden měli být na kvalifikaci v Indii. Tam jsem měl odcestovat jako pátý hráč, ten co čeká na šanci, takže se dá říci, že jsem byl k nominaci blízko. Stát se tam totiž může cokoliv.

Bohužel ale situace je taková, jaká je. Jak vy ji vnímáte?

Tohle nikdo nemohl dopředu předpovídat nebo čekat. Zavládlo velké zklamání. Nejenže jsem neodjeli na kvalifikaci, ale když to vezmu celkově ve sportu, tak spousta soutěží je nedohraných. Třeba ve Svitavách se celý rok o něco snažíte, a teď se nedá nic dělat. Ale také chápu, že je to nejlepší cesta. Musíme to přijmout tak, jak to je.

Jak se nyní zabavujete?

Práce je pořád spousta. Ve Svitavách my jako realizační tým fungujeme dál. Posíláme hráčům plány, aby je plnili doma, a pomalu už koukáme na příští sezonu. Zjišťujeme, jaké jsou možnosti, začalo takové přípravné období, ale s tím, že bude mnohem delší, než jsme byli zvyklí. Čekáme, kdy opadne tento stav a my se budeme moci podívat do haly a na míč, jestli je kulatý. Budeme rádi, když to bude brzo.

Udržujete se ve formě?

Zacvičím si jógu, nějaké lehké posilovaní, a jdu si ven zaběhat. To je asi maximum.

A co nějaké resty, vyřizujete, nebo třeba pomáháte doma?

Vařit zatím nemusím, protože využívám takový „mamahotel“. (smích) Ale jinak se snažím rodině pomoci. Táta bude stavět, budou se na pozemku dělat nějaké úpravy, a rád pomůžu i mamce na zahradě.