Dělal jste jiný sport před tím, než jste začal běhat?
V mládí jsem dělal judo v Jihlavě za SK, pak jsme přešel na fotbal a ten jsem dlouhá léta hrál v Rantířově.

Z toho tedy vyplynulo běhání?
Přestalo to tam fungovat, a já si šel občas zaběhat a zjistil, že to není tak špatné. Věnovat jsem se tomu začal až v osmadvaceti letech.

Oblíbil jste si Pohár Běžce Vysočiny, sedí vám tento seriál?
Já to mám spíš v rámci kvalitního tréninku. Člověk se díky těmto závodům připravuje na ty další, kde si chce vylepšit osobní rekordy.

Jakub Exner (vpravo) a David Vaněk při letošním vítězném Běhu na Blaník.
Na Blaníku mám už hattrick, pousmál se běžec Exner po úspěšné obhajobě

To je tedy váš hnací motor, nadále posouvat své limity?
Vždycky to tak mám. Každý rok chci zlepšit maximum v maratonu, na půlmaratonu a desítce. Bohužel loni těch závodů, na které jsem se chystal, moc nebylo.

Berete závodění prestižně?
Vždycky chce člověk vyhrát. A samozřejmě se také podívám na startovku, a když je tam někdo dobrý, tak z toho nejsem nadšený. Ale po závodě si říkám, že to je dobré, protože vás to vyhecuje ještě víc.

Minulý rok jste skočil z kategorie mužů do 30 let o jednu výš. Je zde konkurence vyšší?
V celkovém poháru Běžce Vysočiny to je stále stejné, ale v té nad třicet let je větší konkurence. Záleží, kdo přijede. Když třeba dorazí Šaclík (Jiří Šacl – pozn. autora), tak se na sebe jen koukáme a čekáme, kdy nám uteče (smích). U něj to je hodně vidět, že to dělá odmalička. Ale i tak jsou mezi námi všemi kamarádské vztahy. Rádi si pokecáme.

Ovšem motivaci to ztěžovat těm nejlepším, třeba Jakubu Exnerovi, který pravidelně regionální závody vyhrává, určitě máte?
Snažím se a doufám, že možná letos by to mohlo klapnout. Porážet bych ho mohl stabilně až za rok za dva. Uvidíme, jak budu trénovat já a jak on.

Eduard Kubelík ve finiši dvoustovky.
Medaile i rekord bolely. Je to odměna, podmínky byly složité, tvrdí Suchá

Někdy jdete i spolu, že?
Pro nabírání i kvalitu je to dobrý parťák. Vyhecuje vás to a na delší běhy to lépe utíká, protože si pokecáme. Ale letos nám to moc nevychází. Mně začala chodit manželka do práce, takže hledám skuliny, kudy a kdy jít běhat.

Kolik toho týdně naběháte a musíte se v téhle době přemlouvat?
Někdy chuť je, někdy je. Teď jsem měl stovku týdně, a jsou i týdny kdy dám sto padesát kilometrů. Záleží, jak jsou síly. Teď jsem ubral, byl jsem unavený.

Nedávno jste společně s Jakubem Exnerem ovládli Běh na Blaník, bavilo vás to, takový půlmaraton?
My jsme to tak nějak brali jako kvalitnější trénink, abychom se mezi sebou trochu potahali. A doběhli jsme to spolu a nakonec to i vyhráli.

Dá se při tak náročném půlmaratonu prohodit nějaké to slovo?
Ze začátku to docela jde, ale pak už slova dochází (smích). Když se zadýcháte, je to už těžké. Ale my jsme to brali jako zpestření a ten závod jsme si užili, i když byl těžký a počasí bylo všelijaké.

Eduard Kubelík sbíral od svým sprinterských soupeřů gratulace i v Ostravě na halovém MČR juniorů.
Na poslední rovince většinou umírám, ale teď jsem běžel do konce, hlásí Kubelík

O cenu pro vítěze jste se museli rozdělit?
Ceny byly standardní a nejspíš měli rezervní pohár, protože jsme ho dostali oba (smích).

Jaký je program do budoucna, dá se vůbec něco plánovat?
Teď jsem si dal pár týdnů lehčí trénink, ale brzy se do toho zase opřu. Doufám, že se něco otevře a nějaké závody budou.

Na jaké časy budete chtít letos útočit?
V maratonu bych chtěl zkusit 2:35. Zatím mám osobák 2:46, a loni jsem chtěl 2:40, ale to nebylo kde. Myslím, že reálných by mohlo být kole 2:37. A pokud budu půlmaraton v Pardubicích, tak bych ho chtěl zkusit za hodinu a čtrnáct minut.