Kliknutím zvětšíteVše začalo na jaře roku 2011. Sokol po dvou sedmých místech, které proložil pátou příčkou, vyhrál okresní přebor. „Pro klub to byl historický okamžik, nikdy předtím se tu bétřída nehrála,“ vzpomínal dlouholetý a teď už bývalý jednatel klubu Miloslav Vejsada.
Pro Sokol začala pětiletá kapitola v 1. B třídě. Hrálo se ve středu tabulky, jednou dokonce vyloženě o záchranu. „Třetí rok jsem to musel vést já, byli jsme bez trenéra. Zachraňovali jsme se doslova na poslední chvíli. Bylo to vyloženě na hraně, mohlo se to zlomit zpátky do okresu,“ přiznal.
To už v klubu působili oba jeho synové. Rozhodně nebyli sami, kdo si později krajský přebor zahrál. Za všechny je potřeba vzpomenout hlavně Lukáše Kubů, který dres prvního týmu obléká dodnes, či Vladimíra Vlka. Ten si za pár let při bitvách s Pelhřimovem vychutnal rodinný souboj. Dres soupeře oblékal jeho syn.
Nepřeskakujme ale, pojďme zpět do bétřídy. Po sezoně, v níž Košetice balancovaly na hraně sestupu přišla spása. Týmu se ujal velezkušený trenér Jiří Cerhan. „Přivedl si dva hráče a po roce s týmem, který hrál o sestup, soutěž vyhrál. Prostě trénovat uměl, z kluků dokázal vymáčknout maximum,“ poklonil se mu Miloslav Vejsada.
Košetice se v 1. A třídě zdržely jen rok. „My jsme tam šli s tím, že se chceme zachránit. Jenže se nám hned na začátku povedla série osmi výher a byl z toho postup,“ zavzpomínal Tomáš Vejsada, který v té době a několik sezon potom nosil kapitánskou pásku.
Co ale s tím. Posunout vesnický klub ještě o patro výše a psát historii nebo zůstat s nohama na zemi? Košetičtí se rozhodli pro první variantu. „Rozhodnutí měli tehdy v rukách hráči. Výbor řekl, že je v tom podpoří a peníze sežene,“ vzpomenul Tomáš Vejsada.
Pochopitelně i on byl tehdy u debaty o postupu, která se odehrála v kabině. „Nebyl tam nikdo, kdo by byl vyloženě proti. Někteří kluci sice řekli, že se na to necítí, ale většina byla pro to, abychom si to vyzkoušeli. Byla to šance, která by už nikdy nemusela přijít,“ sdělil.
Největším oslabením týmu byl odchod trenéra Cerhana, který se vydal na štaci v Kamenici nad Lipou. Sokol sháněl jeho nástupce a úspěšný nebyl.
Proto došlo na nouzovou variantu. Klub si pomohl z vlastních zdrojů. V zápisech byl jako kouč psán Jan Starý, ale realita byla jiná. „Bylo to z toho důvodu, že jsem měl licenci. Jinak tým ze střídačky vedl pan Vejsada. Tréninky řešili spolu se synem Tomášem,“ šel po letech s pravdou ven. Za Košetice už nehraje, odstěhoval se do Českých Budějovic, kde se nyní trénování věnuje na plný úvazek.
Navzdory provizoriu vtrhly Košetice do krajského přeboru jako uragán. V prvním kole vyhrály v Koutech (2:1), o týden později v domácí premiéře přetlačily Novou Ves (3:2). Po výhře nováček sahal i ve třetím kole v Humpolci. „Remizovali jsme, ale vybavuji si, že tam měl v nastavení vyloženou šanci Lukáš Kubů. Na malém vápně mu přeskočil míč nohu,“ ohlédl se Tomáš Vejsada.
Závěr podzimní části už přinesl vystřízlivění. Další výkonnostní sešup Košetic pokračoval na jaře a ještě výraznější byl v následující sezoně.
Celkem logicky tím hodně musel trpět Jan Jíša, který odchytal většinu zápasů. Navzdory tomu si po letech nestěžuje. „Zachytal jsem si, to je pravda. Na krajský přebor mám ale pěkné vzpomínky. Při zápasech byla skvělá atmosféra, chodilo hodně diváků,“ uvedl.
Za důvod, proč Košetice po dvou sezonách sestoupily označil něco jiného. „Byly tam týmy, které nás přehrály, ale zas tak moc jich nebylo. My jsme bohužel nezvládali souboje s těmi, které byly na naší úrovni. Neměli jsme střelce. Nedařilo se nám proměňovat vytvořené šance,“ tvrdil.
Jak Sokol na působení v krajském přeboru naváže, si budeme muset počkat. První sezona byla anulovaná, ani podzim té stávající se neodehrál kompletní. „Jsem přesvědčený, že pro klub je ideální nějaká první třída. To v Košeticích říkají i ty starší chlapi,“ nechal se slyšet Jan Jíša.
Tomáš Vejsada zastává podobný názor. „Jen s kluky z Košetic a nejbližšího okolí se nedá hrát ani 1. A. Bez doplnění zvenku by nás asi během pár let čekal další sestup,“ prohlásil.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
