Jak jste se dostal k cyklistice a kdy jste začal závodit?
S cyklistikou jsem začal až velmi pozdě, kolem třicítky. A defacto rovnou se závody. Zkusil jsem si lovětínský Zudův vrch, a pak hned Krále Šumavy na sto pět kilometrů, což dnes hodnotím jako bláznovství. Ale neodradilo mě to, spíš naopak.

Máte raději silnici nebo terén?
Na silnici je v závodě, krom výkonosti, důležitá i taktika. Poziční jízda a umění číst soupeře. Není tam snad vteřina, kdy by člověk mohl myslet na něco jiného takže je to opravdu zábavné. V tréninku zase díky rychle ubíhajícím kilometrům projedete pořádný kus okolí což je skvělé, máte přehled.

Je to velký rozdíl, jezdit na silnici a pak přesedlat na horské kolo?
V terénu se více věnujete technice, prudké výjezdy i sjezdy. MTB závody jsou více individuální, ale rozhodně se tam také člověk nenudí. Preferenci tedy nemám. Hlavně že se jede na kole (smích). Vlastně mě nepřestává fascinovat, jak jednoduchý pohyb to je, a jaké má kouzlo.

Jak těžký byl letošní rok, co jste všechno museli jako cyklisté oželet a přišel jste o nějaké závody, na které jste se těšil?
Hned z jara jsme museli vynechat tradiční najíždění kilometrů v teple, kam se vždy celou zimu těšíme. Menší závody pořadatelé většinou zrušili úplně a ty větší s velkým rizikem přesunuli na pozdější část sezony. Tam pak docházelo k termínovým kolizím, ale dalo se vybrat a v rámci možností si zazávodit na oblíbených tratích. Sezona, tedy až na netradiční průběh, byla celkem uspokojivá.

Pro cyklisty jediné štěstí, že jsou venku a krom závodů se jich vládní opatření tolik netýkala. Trénoval jste při první vlně pandemie stejně, jako by ta sezona byla plnohodnotná?
Naštěstí pohyb venku v přírodě omezený nebyl, a tak to pro nás víceméně nebyla žádná změna. Jiné to bylo spíš v přístupu, kdy se nevědělo, zda vůbec nějaké závody budou. Věnovali jsme se tak na jaře objemovému tréninku déle než obvykle, a předzávodní intenzity přišly na řadu později.

Nemusel jste se k tréninkům přemlouvat, když tam nebyla vidina třešničky na dortu, kterou je závod?
Přiznám se, že jsem si takto užil více ježdění „na pohodu“ na delších trasách. Když se pak koncem května rýsovaly nějaké závody, zvýšily se intenzity a na závody jsem se opravdu těšil. S motivací tedy rozhodně problém nebyl.

Jezdíte za tým UNIQA MTB Jihlava, a zřejmě trénujete i společně. To asi člověka motivuje nejvíc, že sedne na kolo a může vyjet s kamarády.
Společné tréninky jsou skvělé. Letos se dařilo v rámci jihlavské cyklisticko-triatlonové komunity vyjíždět třeba i ve dvaceti lidech. Utvoří se tam výkonnostní skupinky, a každý si přijde na své. Nakonec se sejdeme u nealko piva (smích) a probereme vše od závodů až po materiál. Jinak je ale cyklistika velmi individuální sport.

Kolik závodů jste letos stihl a jste s výsledky spokojený?
Závodů jsem letos objel bohužel jen asi třetinu proti předchozím sezónám. Jsem nově v kategorii zkušenějších mužů (smích), kde jsem vlastně jako nejmladší posbíral několik pódiových umístění. Nejlépe pak dopadl závod MTB/Gravel v Novém Městě na Moravě, kde jsem byl absolutním vítězem. A i když to bylo trochu se štěstím a jen o pár vteřin, tak mě to potěšilo.

Nebyl nějaký pád nebo zranění?
Pády se mi naštěstí většinou vyhýbají, ale letos jsem dva na své kůži bohužel zaznamenal. Nic dramatického, odnesl to spíš materiál.

Sledoval jste například Tour de France nebo Vueltu a záviděl, že se tam může závodit?
Tyto a další závody profíků byly víceméně až po konci naší amatérské sezony, a bylo tak skvělé to sledovat a fandit. Na Tour de France jsem byl dokonce ve Francii naživo, a byl to úžasný zážitek. Závodníky sice vidíte jen pár vteřin, ale stojí za to, se zúčastnit této show. Ono teprve když si projedete celou etapu, dojde vám, jak neskutečně jinde profíci jsou. O psychickém tlaku ani nemluvě.

Jaké jsou vyhlídky do příští sezony, plánujete nějaký top závod?
Hlavní plán je si kolo nadále užívat a zajet si nějaký závod, kde jsem ještě nebyl. Jak už to tak amatéři mají, vrchol sezony je od jara do podzimu (smích).

Jak to máte nyní. Jdete si ještě zajezdit, nebo už visí kolo v garáži nebo ve sklepě?
Já osobně, pokud to jde, jezdím venku klidně i celou zimu. Když tedy není náledí.

Kolik kilometrů za rok najedete a které trasy máte nejraději?
Trasy rád střídám. Určitě by mě nebavilo jezdit stále stejný okruh což by ani tréninkově nebylo moc přínosné. Jihlava je v tomto ohledu vynikající, protože můžete vyjet do všech stran. Ročně je to kolem dvanácti tisíc kilometrů. A něco z toho je i v dost špatném počasí. To ale pomáhá kvalitní oblečení a vědomí, že konkurence nikdy nespí (smích.

Co si myslíte o iniciativě 1,5m a vůbec o bezpečnosti cyklistů na silnicích?
V cizině je chování řidičů vůči cyklistům naprosto jiné a určitě to není jen tím, že například ve Španělsku je těch jeden a půl metru odstupu daný zákonem.

Máte sám špatné zkušenosti?
U nás se situace určitě zlepšuje, ale i tak není vyjížďky, kdy by vás někdo neohrozil, nevytroubil nebo nepokropil ostřikovači! Je potřeba se mít na pozoru a neustále předvídat. Cokoli, co pomůže zlepšit vnímání cyklistů na komunikacích, je chválihodné a já iniciativu jedenapulmetru rozhodně podporuji. Nejde už zdaleka jen o pár sportovně založených jedinců na kolech. Vezměte si, jak silně se rozšířila elektrokola a kdo na nich primárně jezdí.