Ke dni D je stále ještě moře času. Přesto už jihlavský judista Lukáš Krpálek (mimochodem vv pátek oslavil třiadvacáté narozeniny) může říct: „Zahájil jsem přípravu na olympijské Rio." Lhostejno, že k dalšímu největšímu sportovnímu svátku na světě zbývají takřka tři roky. Už za pár měsíců totiž vstoupí do kvalifikačních turnajů, ve kterých si musí vybojovat nominaci.

Do tvrdé přípravy bude vstupovat s dobrým pocitem, na brazilské velkoměsto má nádherné vzpomínky. Je tomu totiž teprve deset týdnů, co si odsud přivezl bronzovou medaili z mistrovství světa.

Jsou vaše vzpomínky na světový šampionát ještě čerstvé?
Jasně. A jsou moc krásné. Už jednou jsem odjel z Ria spokojený a doufám, že za tři roky tomu bude podobně. To by byl ještě o sto procent lepší pocit, olympijská medaile mi ještě schází.

Jako by teď z vás promluvil zkušený harcovník, který toho má za sebou více než před sebou a upíná se k poslednímu vrcholu, jenž mu ještě schází v kariéře…
(smích) Já tu medaili prostě chci a teď cítím, že je to reálné. Tři roky je dlouhá doba, ale v přípravě se nesmí nic podcenit. Každý judista to má jiné, někdo se potká s vrcholnou formou ke konci kariéry, někomu se povede jen jeden rok. Někdo může zazářit hned na začátku, každým rokem může vylítnout nějaká nová hvězda, která bude hned všechno vyhrávat. Nikde není navíc psáno, že se Lukáš Krpálek na olympiádu dostane. Doufám, že ale tohle platit nebude.

Kdy přišlo rozhodnutí, že se prostě musíte z Brazílie vrátit s medailí? Bylo to už v Londýně po prohraném duelu v opravách s Nizozemcem Henkem Grolem? Bouchnul jste tehdy pěstí do tatami, že už se to nesmí opakovat?
Vlastně to už bylo po porážce s Rusem Chajbulajevem ve čtvrtfinále. Tam se všechno zrodilo, protože já jsem se z porážky v dobře se vyvíjejícím zápase (Krpálek vedl na juko, ale po taktické chybě na zemi prohrál na držení pozn. autora) nedokázal vzchopit. Kdybych padnul na ipon hned v první minutě, asi by to bylo jiné. Jenže já jsem vedl a nakonec byl poražen svou vlastní zbraní. Další zápas s Grolem byl už za tři čtvrtě hodiny a já se na něj nedokázal připravit a šel do něj odevzdaně, v podstatě s myšlenkou, že ho prohraju.

Je tohle pro vás v tomhle směru Londýn velká zkušenost?
Ano, jsem rád, že už mám jednu olympiádu za sebou. S odstupem času zase nedopadla tak špatně, sedmé místo se dá brát. Já už jsem se na mistrovství světa 2011 dokázal z nepříjemné porážky oklepat. Tenkrát jsem prohrál s Kazachem Rakovem, ale dokázal se vzchopit a Belgičana van der Geesta jsem porazil. Jenže tohle bylo něco jiného, šampionát je každou chvíli, ale olympiáda jen jednou za čtyři roky. Budu si muset dávat maximální pozor na každou chybu.

Bude to se světovým bronzem v kapse a se znalostí prostředí jednodušší?
(smích) Kéž by. Nejsem si jistý, ale na sedmdesát procent bychom se měli prát ve stejné hale jako při mistrovství světa. To bych byl rád, je to hezké místo, na které mám krásné vzpomínky.

Co už jste v Riu de Janeiro viděl?
Sochu Ježíše na kopci Corcovado. A taky jsme byli na pláži Copacabana, kde se mi moc líbilo. Jsou sice hezčí místa, kde jsem byl, ale zase bych se tam rád podíval a odjel s dobrým pocitem domů.

Teď jste mi nahrál na další otázku. Co klima? V Brazílii bude sice vrcholit tou dobou zima, ale nebude to pro vás problém?
Už mám srovnání, pro mě to proti našemu počasí nebyla velká změna. Řekl bych, že je tam v zimě podobné počasí jako u nás v létě. Už jsem byl v daleko horších místech, co se týká počasí: na juniorském mistrovství světa v Bangkoku nebo na Světovém poháru v San Salvadoru, kde bylo vlhko, dusno a vedro. Mě to ale nějak moc neomezovalo, naopak jsem z toho možná těžil. Navíc se budeme prát v hale, kde bude klimatizace, takže to budeme podstatně jednodušší než třeba atleti.

Předpokládám, že byste chtěl do Brazílie odletět s co největším týmem…
Určitě by bylo lepší, kdybychom tam odletěli s co největší partou. Je fajn někoho vidět nebo slyšet, kdo mluví česky. Kolikrát jsem byl sám daleko od domova, kam se mi ani moc nechtělo. Skoro jsem i chtěl rychle prohrát a jet rychle pryč. (smích) Takže přeju všem našim klukům z repre, aby se tam dostali. Máme dost šikovných kluků. Jurečka, Ježek, Petřikov… Ti by se měli kvalifikovat.

A co Michal Horák, který se začal prosazovat zrovna ve vaší váze?
(smích) Snad po mně nepůjde. Michal je těžší než já, má teď asi sto devět kilo. Takže ať se dostane do Ria ve vyšší váze, než je moje stovka.

Pro judo jsou typické společné kempy světové špičky. Sledujete už po očku své konkurenty?
Všichni se sledujeme, díváme se i na turnajích, kdo se jak pere. Když jsme ale spolu, tak se nechce nikomu ukazovat všechno, co umí. Já se na kempech radši neperu úplně s top špičkou, proto rád jezdím na soustředění do Japonska nebo Koreje. Tam je řada dobrých judistů, kteří se nedostávají na velké akce, ale je s nimi velká dřina. Ostatně na konci listopadu letím do Japonska na dva týdny a potom budu ještě týden i v Koreji.

Zrodí se tam nějaký nový „Krpálkův hřebík" či jiný chvat?
Určitě chci dostat do svého rejstříku nové chvaty a techniky, ale spíš je budu pilovat na tréninku. Nerad bych je někde ukazoval.

Takže příprava na Rio začíná?
Přesně tak.

Kdy začnete sbírat kvalifikační body na olympiádu?
Od května příštího roku začíná kvalifikace. Je to dvouletý cyklus, v roce 2014 se přidělují za výsledky poloviční body, v roce 2015 je to za sto procent. Mým cílem pohybovat se v žebříčku do osmého místa, abych byl na olympiádě nasazený. Před Londýnem se mi to nepovedlo (vlivem zdravotních důvodů pozn. autora) a měl jsem hned od začátku těžké soupeře. Důležité ale bude, aby mi drželo zdraví.