V jakém jste rozpoložení?
V docela dobrém.

I zdravotně?
Je to jako na houpačce. Chvilku je to dobré, chvilku nic moc. Teď jsem byla tři týdny v Itálii, kde jsem odtrénovala všechno, co jsem měla. Občas jsem šla hodně přes bolest, ale občas jsem bolest skoro necítila.

Záleží váš stav na objemu tréninku?
Hodně mi dává zabrat najíždění do zatáček. Ale ještě horší je posilovna, když si tam zkouším dát víc, než bych asi měla.

Stále vás záda limitují ve výkonu?
Je tam nějaká bolest, přes kterou prostě musím jít. Když mě v určité fázi bolí úplně všechno i z tréninku, když jezdím hodně ostré tempo, pak je hodně těžké s tím bojovat.

V prosinci jste nemohla posilovat ani skákat…
…a řekla jsem si, že už na to kašlu, že teď budu dělat všechno normálně, jak to má být. Prostě jsem se do toho položila. A když to bolí, tak to bolí.

Co vás přesně trápilo?
Můj problém ze zády se skládal ze dvou věcí. Částečné vysunutí plotýnky mi zasahuje do nervů, které jdou do nohy. Navíc jsem měla zablokované esíčko (Sakroiliakální kloub označuje přechod mezi kostí křížovou, os sacrum – pozn. autora) a kostí kyčelní (os ileum, do češtiny je překládán jako křížokyčelní kloub). Proto jsem nemohla protahovat nohy a jet jak jsem chtěla. Až před trojkou v Salt Lake jsem si povolovala brusle, prostě jsem si sedla, najednou se ozvala rána a esíčko se odblokovalo. Přitom nikdo nevěděl, jak to odblokovat, prý je to hodně individuální. Najednou jsem se mohla ohnout, hrozně se mi ulevilo. Nicméně plotýnku mi zpět jen tak nikdo nevrátí.

Co všechno vám doktoři po vyšetření naordinovali?
Bylo toho fakt hodně. (smích) Jsem ráda, že to mám za sebou. Spousta lidí mi hodně pomohla. I díky cvičení se dá bolest ovládat, za to jsem hodně moc vděčná.

Proto jste vynechala mistrovství Evropy?
My jsme se už v prosinci bavili o tom, že Evropu asi vynecháme. Tréninkové manko bylo velké.

Manko jste doháněla v Collalbu, kde jste byla zhruba čtrnáct dní bez trenéra, se kterým jste jinak celou sezonu. Odpočinula jste si i psychicky?
(smích) Já jsem od něj měla trénink napsaný. Začátky ale nebyly vůbec jednoduché. Tehdy jsem si právě řekla, že na všechnu kašlu a jdu do toho naplno, ať to bolí, nebo nebolí. Přesto musím říct, že jsem byla ráda, že mě první tři čtyři dny neviděl. Pak jsem ale už byla ráda, když přijel.

Překvapilo mě, že jste v Collalbu hodně jezdila na kole. To byly v lednu v Alpách podmínky na cyklistiku?
Občas nebyly, ale já neměla na co čekat. Ať sněží nebo prší, člověk musel makat.

Neměli vás tam za blázna?
Pozor, já jsem nebyla jediná! Dokonce jsem koukala, když jsem jela po silnici, jak nějaký borec vyjel z lesa, kde bylo minimálně padesát čísel sněhu. To jsem si říkala: To si dělá srandu…

Naposledy jste závodila začátkem prosince, dohnala jste už tréninkové manko?
To se všechno uvidí. Pokud jde o fyzický výkon, nejsem na tom vůbec špatně. I Petr (trenér Petr Novák) říká, že je to na mě někdy moc rychlé. Na určité úseky jsem si zajela i osobáky. Z tohohle hlediska je to dobré. Teď jen nevíme, jak to bude vypadat na ledě. Těžko říct, jak moc bude chybět to, co jsem neabsolvovala.

Jsou pro vás tedy závody v Erfurtu testem připravenosti?
Já to beru spíš tak, že si vyzkouším, jaké to bude při závodě. Měsíc a půl jsem nestartovala. Trénink je trénink, tam se můžu hecovat jak chci. Ale závod je závod, tam je to pak o něčem jiném. Při tréninku si člověk relativně uleví, ale při závodě to nechce pustit. Aspoň budu vědět, s čím můžu počítat.

Co by vás potěšilo?
To je taky těžký říct. Já jsem teď tři týdny trénovala nejvíc za poslední tři měsíce. Vůbec nevím, jak na tom to tělo bude. Každopádně, ve čtvrtek se mi na ledě jezdilo celkem fajn. Já to beru všechno zatím tréninkově. I když jsem byla odpoledne na kole, nebylo ta příprava před závody, ale normální trénink. Já se prostě teď nemůžu připravovat na Světový pohár. Já se musím připravit na desátého února.

Pojedete i sobotní závod na patnáct set metrů v sobotu?
To je zatím ještě ve hvězdách. Někdo říká, že mám MS ve čtyřboji vyjeté z minulého roku, což by pro mě znamenalo nejet patnáctistovku. Ale po příjezdu do Erfurtu přišel Petr s tím, že máme vyjeté jedno místo na zemi, i kdyby tady Niki (Nikola Zdráhalová) vyjela jedno místo, tak pořád je to prý jedno místo, co máme. Což by znamenalo jet patnáctistovku. Petr říkal, že se bude po losování bavit s rozhodčími, jak to vlastně je.

Ale kdybyste nemusela jet, stačil by vám jeden start?
Kdybych nemusela, tak bych se šetřila na trojku. Nevím, jak to bude vypadat po startu. Aby kvůli patnáctce přišla relativní bolest, kterou jsem zažívala při závodě, to asi nemá cenu.

Potřebujete si v závodech něco ověřit?
Ještě jsme se nebavili s Petrem, co od toho očekává on. Já do toho jdu hlavně kvůli tomu, abych zjistila, jestli můžu při závodě jet, jak jsem jezdila vždycky. Jestli dokážu udržet tempo. Nebo jak jsem na tom s technikou. To bude pro mě asi nejdůležitější.

Berete to i jako příležitost ukázat soupeřkám, že tady stále jste?
To ani ne. Třeba v Salt Lake, kde jsem byla druhá o čtrnáct setin, to nebylo z mé strany vůbec špatné. Navíc každý se připravuje jinak, někdo Evropu jel, někdo ji vynechal, další vynechávají třeba i závody tady. Všichni víme, že tady je olympiáda a na ní se nikdo nebude ptát, jestli jsme vyhráli nebo prohráli nějaký Světový pohár. Všichni sází všechno na závod na olympiádě.

Myslíte na ni hodně?
Čím dál tím víc. A když ještě člověk zapne Eurosport a běhají tam ty dny… (smích)