Pak i jemu pandemie covidu přistřihla křídla. V listopadu tím nejméně vítaným způsobem. „Sám jsem tehdy covidem onemocněl, měl jsem i docela vysoké horečky, opravdu to nebylo nic příjemného,“ říká s odstupem.

Do kondice jako před onemocněním se postupně dostával až do konce roku. „V zimě nelétáme ani v normálních časech. Od ledna jsem se věnoval fyzičce, díky letošní sněhové nadílce jsem byl opakovaně na běžkách, pak jsem k tomu přidal kolo. Na hory do Francie jsem ale pochopitelně letos nemohl,“ vrací se k aktivitám v minulých měsících Pavel Loužecký.

Trenér HB Ostrov Bohumil Vožický (na snímku) považuje za nemyslitelné, že by jeho hráči podlehli kouzlu svátků a neohlídali si před play-off životosprávu.
Pomlázka s rumíky? Věřím, že nebude, doufá trenér

Párkrát byl v minulých rocích na začátku jara na jihu Francie i se svým letadlem, z této přípravy na sezonu rovněž letos nic nezůstalo.

K prvním závodům se, podobně jako ostatní vyznavači bezmotorového létání, vydával v předešlých letech v dubnu na Slovensko. Jenže v Nitře už s předstihem zrušila akci pandemie a restrikce ze strany slovenských úřadů. Otazníky zůstávaly do poslední chvíle i nad mezinárodními závody v Prievidzi. V pondělí 29. března vydal Aeroklub v Prievidzi zprávu, že kvůli nepříznivé pandemické situaci s covidem přesouvá akci FCC Gliding z tradičního dubnového termínu na začátek srpna.

Právě Prievidza patří k místům, která má Pavel Loužecký nejraději, ostatně na tomto slovenském letišti získal v roce 2019 svůj poslední titul mistra Evropy. „Na jarní mezinárodní závody do Prievidze jezdím už třináct nebo čtrnáct let, jsou to výborné závody na rozlétání na začátku nové sezony. Z tamního letiště můžeme létat do hor i do nížiny do Maďarska. Zkušenosti z Prievidze se mi hodily i při mistrovství Evropy v roce 2019, kdy jsem obhájil titul mistra Evropy, který jsem získal v roce 2017 doma v Moravské Třebové,“ vypráví šampión v bezmotorovém létání.

Novým předsedou OFS Pelhřimov je Milan Reich
Fotbalové volby: Střídalo se jen v Čechách. Morava podpořila stávající předsedy

Jak bude vypadat letošní mezinárodní sezona, netuší. Rušení dubnových závodů na Slovensku ale nic dobrého nenaznačují. Loni přišli plachtaři o mistrovství světa ve Francii, nově by se mělo konat v letošním roce. To nejspíš způsobí, že na letošek původně plánované mistrovství Evropy v Litvě se zřejmě posune pro změnu na příští rok.

Obavy, že by létat zapomněl, Pavel Loužecký nemá. „V mých letech je to o tom udržet si kondici, pak se dá létat i do vysokého věku. Když se po zimní přestávce posadím do letadla, tak při prvním jarním letu chvíli trvá, než se dostanu do úplné pohody, ale člověk si všechny ty návyky rychle vybaví. Mám nalétáno skoro šest tisíc hodin, a to je znát,“ říká třiašedesátiletý Pavel Loužecký.

Přibyslavák, který už čtyři desetiletí žije v Havlíčkově Brodě. „Pořád jsem členem přibyslavského aeroklubu, na tamním letišti mám podmínky, které mi naprosto vyhovují,“ dodává. Věrný po celou sportovní kariéru zůstal i bezmotorovému létání, přestože si vyzkoušel i další disciplíny jako létání na ultralightech nebo s motorovým letadlem.

Jako jednotlivec vyhrál mistrovství Evropy třikrát, dvakrát byl vítězem v rámci týmové soutěže. Z mistrovství světa má třeba cenné třetí místo, které získal už v roce 2002. Jeden sportovní cíl má i v současnosti. „Chtěl bych se zúčastnit mistrovství světa, které bude v lednu 2023 v Austrálii. Pak už bych to mohl přenechat mladším,“ prozrazuje Pavel Loužecký.