Můžete se čtenářům představit? Jak jste se dostal k motorismu? Dělal jste i jiný sport?
K motorismu jsem se dostal díky tátovi, který se věnoval všemožným závodům a disciplínám motorsportu. Závodil mimo jiné do vrchu a na okruzích a bral mě vždy s sebou. Auto jsem díky němu mohl řídit už od mala a první speciál mi postavil když mi bylo dvanáct let. Vyzkoušel jsem různé sporty, ale zůstal u kolečkových bruslí. Skoky a jízda po zábradlí mě baví a jihlavský skatepark je velmi povedený.
Jak byste popsal vůz, na kterém závodíte?
Je to v podstatě z poloviny bugina a z poloviny motokára. Váží tři sta dvacet kilogramů, má kolem sto patnáct koní a náhon pouze na zadní kola s pevnou osou. Nemá zpátečku, protože je v „kártu“ motocyklový motor o objemu šest set ccm se sériovou převodovkou. Bugina je hodně divoká a zábavná. Vyzkoušet si jízdu v této bugině doporučuji každému, protože se dá jednoduše půjčit.
Děláte na voze nějaký průběžný vývoj, nebo to pravidla zakazují?
Žádný vývoj dělat nemusíme. V tom je velká výhoda. Vše je jasně dané, od pneumatik, podvozku, brzd, rámu, motoru i benzínu. Závody jsou díky tomu finančně dostupné a záleží především na části mezi pedály a sedačkou.
V začátcích svého závodění jste měl neméně specifický vůz s karoserií Škody 130 a motorem z fabie. Jak na závodění s ním vzpomínáte? A máte ho pořád v garáži?
Na toto období vzpomínám velmi rád. V rallycrossu jsem byl v kategorii junior jediný, kdo měl zadní náhon, a diváky i mě to velmi bavilo. Auto mělo skoro sto šedesát koní a vážilo sedm set padesát kilo. Soupeřil jsem s dnes již velkými závodníky, jako jsou například Honza Černý nebo Jan Bartoš.
Závody kartcrossu bývají těsné a o karamboly není nouze. Cítíte se při nich bezpečně?
Cítím se bezpečně, ale neříkám, že se občas nebojím. Stává se, že stojím na startu a přímo z roštu vidím jízdu druhé skupiny, kde jezdec udělá tři salta a pět kotoulů, Odveze ho sanitka, odtahovka odveze poškozený stroj a mě čeká start závodu. Přes střechu jsem šel jenom třikrát, a to je v této disciplíně dobrý výsledek. Auto je i po několika kotrmelcích možné s pomocí ostatních opravit a pokračovat v závodě. Jednou mi po nárazu rameno volantu zlomilo nadvakrát palec, ale i s tím se dá pokračovat a sádru na dalších závodech rozříznout a sundat. Je třeba mít šikovného mechanika.
Získal jste už třetí titul. Souhlasíte, že obhajoba bývá vždy těžší?
Pro mě osobně byla obhajoba o trošku lehčí, protože jsem měl více zkušeností, které jsou v autokrosu opravdu důležité. Už jsme věděli, jakou pozici na startovním roštu vybrat a na co a na koho si dát pozor.
Máte z letošního roku nějaký opravdu nezapomenutelný zážitek?
Nezapomenutelné byly určitě souboje v Poříčí nad Sázavou se čtyřnásobným mistrem ČR během všech rozjížděk, semifinále i finále. Nebojoval se mnou úplně fér a občas to vypadalo, že mě chce spíš zneškodnit, abych ho nemohl předjet. V semifinále i finále se mi to podařilo a reakce diváků a jejich podpora byla neuvěřitelná.
Jaká trať je vaše oblíbená? A co říkáte na téměř domácí Humpolec?
Mám rád rychlé a technicky náročné tratě. Líbí se mi Přerov, nebo Nová Paka. Humpolec je krátká a jednoduchá trať, kterou se naučí každý. Rozestupy mezi jezdci jsou v setinách, ale na této vždy skvěle připravené trati bereme většinou jenom vítězství.
Kromě zmíněných úspěchů jste už dvakrát vyhrál motokárové setkání mistrů v zimě. Dodává vám to sebevědomí, že to za volantem opravdu umíte?
Zcela určitě mi to dává jistotu, že na to mám, protože na této trati vůbec netrénuji. Pravidelně jezdíme s týmem KartPlanet vytrvalostní závody motokár v ČR i po Evropě a to je skvělý trénink.
Lákal by vás přestup do jiné disciplíny nebo jste naprosto spokojený s finančně méně náročným kartcrossem?
Lákalo by mě vyzkoušet spoustu dalších speciálů nejen v autocrossu, ale je to opravdu finančně náročné a já nemám sponzory. Musím chodit do práce jako každý a motorsport je bohužel pouze koníček.
