Pár hodin spánku, budíček, nasadit akreditaci a utíkat na metro. Nemáte akreditaci? Nikam nemůžete. Přísné kontroly akreditací i osobních věcí čekají každého novináře, který na dané sportoviště dorazí. Sundat batoh, vyndat elektroniku a přejít detektorem kovů. Pokud projde vše v pořádku, máte vyhráno a hurá na tribunu!
Deník v Paříži
Exkluzivní reportáže přímo z Paříže. Co se děje na olympiádě, pod Eiffelovkou, v Českém domě? Začtěte se do všech článků zpravodajů Deníku a podívejte se na fotografie plné emocí. Přehledný seznam najdete ve speciální rubrice ZDE.
V areálech je ale třeba být s dostatečným předstihem, nejméně o hodinu dříve. Zejména fotografové si musí zajistit svou pozici, ze které následně nesmí odejít. Fotografové vyráží na sportoviště často s dvěma fotoaparáty a několika objektivy, které se budou hodit k zachycení toho správného momentu. Kdo dřív přijde, ten dřív sedí. To platí i pro píšící novináře. Přesto, že těm mnohdy stačí pouze mobil s diktafonem, musí si zajistit své místo na mediální tribuně.
Ani místo na tribuně, ani fotopozici nemají novináři jisté. Na sporty, o které je největší zájem, jako například plavání, judo nebo tenis, je třeba dopředu zažádat o speciální vstupenky. Například na finálový program juda, které je ve Francii extrémně populární, byla kapacita tak přeplněná, že vstupenku vlastnilo pouze pár novinářů a fotografů z Česka. Pokud se ale na místo dostane novinář včas, může se mu naskytnout dechberoucí pohled například na centrální kurt na Roland Garros nebo speciálně vytvořené beachvolejbalové hřiště přímo pod Eiffelovou věží.
play_fill
Důležitou součástí všech článků a reportáží z olympiády jsou také rozhovory se sportovci. Kdo chce mít vyjádření někoho z nich, musí počkat v mix zóně, což je prostor určený pro zpovídání sportovců. Tohle čekání se může prodloužit klidně i na hodinu. Přednost mají totiž televizní nebo rozhlasové stanice. Jakmile je čekání u konce, lze se daného sportovce zeptat na otázky, které vás zajímají. Mnohdy je to i emotivní, jako to bylo například u favoritky na vítězství ve vodním slalomu Gabriely Satkové nebo judisty Lukáše Krpálka, kteří k novinářům dorazili se slzami v očích po nepovedeném vystoupení na olympiádě.
Stejně jako všude v médiích se závodí o čas. Proto i zde jsou u každého sportoviště vytvořené stany pro novináře, kde mají k dispozici stoly s židlemi a připojení k internetu. Novináři sem spěchají hned po skončení programu daného sportoviště. Okamžitě po otevření dveří do stanu je čeká studená facka. Ačkoliv venku panuje horké počasí, uvnitř stanů pro novináře se zástupci médií oblékali do bund a mikin. Klimatizace fungující na maximum totiž stahuje vnitřní teplotu na 20 stupňů Celsia, a rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou tak byl vždy alespoň 15 stupňů. Pokud nefunguje, tak se stan naopak rychle vyhřeje. Zlatá střední cesta se tak bohužel nekoná.
Všechny cesty vedou… na sportoviště
Po odeslání článků a fotografií do redakce v rodné zemi ale relax nenásleduje. Pokud už není večer (nebo spíše noc), kdy se běžíte na pár hodin vyspat, přesouváte se na další sportovní klání. Ta jsou od sebe na mapě vzdálená sice pár desítek minut, ale kvůli uzavření některých stanic metra a náhradní dopravě během olympiády, je třeba počítat s přesuny trvajícími alespoň hodinu.
Například z BMX arény, která se nachází na Náměstí Svornosti v centru Paříže, může trvat přesun na vodní slalom do městečka Vaires sur Marne i pár hodin, pokud cestujete ve špičce. Novináři sice mají k dispozici pár shuttle busů, které je mohou přiblížit na jiné sportoviště, někdy je ale jednodušší použít běžnou městskou hromadnou dopravu.
play_fill
Cestu ale mohou zpříjemnit Pařížané nebo fanoušci z celého světa, kteří na dané sportoviště cestují také. „Jste sportovec nebo novinář,“ je otázka, která během našich cest po Paříž přišla několikrát. Ať už za to mohl batoh Českého olympijského výboru s vlajkou nebo akreditace na krku, všichni chtěli zjistit, kam zrovna cestujete a co v Paříži děláte.
U povídání je ale třeba bedlivě sledovat i dopravu a přestupy v metru. Jednoduše totiž můžete odbočit špatně a odjet na druhu stranu Paříže. Je ale třeba pochválit organizátory olympijských her za značení, které je v době největší sportovní akce světa přehlednější, než kdy jindy. My cestu našli vždy, i když to znamenalo i dvouhodinové cestování.
I přesto se olympiáda pro nás všechny stala nezapomenutelným zážitkem. K tomu dopomohly i čerstvé croissanty. Dle slov jednoho Pařížana, jsou skvělé kdekoli ve městě. A měl pravdu. Tak merci, Paris! Třeba zase někdy na viděnou…
Kateřina Součková, reportérka Deníku v Paříži
Deník na olympiádě reprezentuje i Kateřina Součková, která je reportérkou Deníku v Moravskoslezském kraji. Těšte se na spoustu rozhovorů, videí a skvělé reportáže.
Právě díky jejím postřehům hned zjistíte, co se řeší mezi sportovci pod Eiffelovkou, v Českém domě, ale také na tribunách s českými fanoušky.
Sledujte exkluzivní zpravodajství Deníku z olympijské Paříže!
Jan Braun, reportér Deníku v Paříži
Deník na olympiádě reprezentuje i Jan Braun, který pracuje jako reportér v Krkonoších. S novinařinou začínal v roce 1993 v Trutnově. Z her v Paříži bude přinášet zajímavé reportáže i rozhovory.
Těšit se můžete na vše zajímavé, co se stane pod Eiffelovkou, v Českém domě, ale také na tribunách s českými fanoušky.
Sledujte exkluzivní zpravodajství Deníku z olympijské Paříže!
Lukáš Kaboň, fotoreportér Deníku v Paříži
Zažijte olympiádu očima fotoreportéra Lukáše Kaboně, který bude reprezentovat Deník přímo z centra dění v Paříži! Lukáš působí více než dvanáct let v ostravské redakci Deníku jako fotograf. Nedávno se vrátil z fotbalového Eura, které se konalo v Německu. Nyní bude čtenáře prostřednictvím svých fotografií přenášet do světa českých sportovců, jejich úspěchů a emocí na olympijských hrách. Těšte se na jedinečné reportáže nejen ze sportovišť, ale i z Českého domu a tribun. Nezmeškejte exkluzivní zpravodajství Deníku z olympijské Paříže!
