Krátce před cílem pro něj v úzké pasáži ale skončily všechny šance na dobrý výsledek. „Všichni jsme věděli, jaký tam je dojezd. A já si ho samozřejmě před závodem projížděl, ale v závodě jsme tam dolétli v padesátce a to zúžení bylo opravdu velké, navíc hned první Adam Ťoupalík nenajel tu zatáčku úplně dobře a nás, co jsme se tlačili zprava, všechny zavřel, sám měl, co dělat aby to ustál,“ popsal dramatické chvíle cyklista z Jihlavska. Aby nenarazil do zaparkovaného auta, obkroužil si kolečko po trávě a pak se zařadil až na konec skupiny.

To vše se stalo dvě stě padesát metrů před cílem. „S tím už se pak nic nedá dělat, ale i přesto jsem ,skočil´ pár lidí. Ale ve finále už je jedno jestli jsem pětadvacátý, devětatřicátý nebo padesátý,“ mávl rukou. Nic na tom nemění ani fakt, že na zmíněném devětatřicátém místě byl nejlepším v dresu Sparty. Přitom se na start závodu postavil po více než půl roce a zdravotních potížích v zimě.

Není však důvod ke smutku. „Myslím že jsem na dobré cestě. Věděl jsem před závodem, že čísla z testů mám slušná. Ale čísla jsou jedna věc a závod zase věc druhá. Mám taky radost, že za celý závod jsem neměl ani náznak křečí, které mě celý minulý rok zlobily,“ vidí cyklista pozitiva s tím, že mu pomohl návrat k osvědčenému tréninkovému modelu z minulosti.

Nyní ho čekají těžké dvoufázové tréninky, další závod bude druhého května v polské Sobótce. „A šestnáctého května bude druhý díl českého poháru. Už se těším, až se závodní kolotoč pořádně rozjede, už mi to chybělo,“ usmál se závěrem.