Cesta za vítězstvím byla pro třiatřicetiletou rychlobruslařku technicky hodně náročná. „Závod byl dobrý, až na to bahno, to mi dávalo asi nejvíc, nejsem úplně sjezdař,“ připustila v cíli Sáblíková. „Když jsem někoho viděla za sebou, tak jsem ho raději pustila, abych mu nepřekážela. Měla jsem asi tři krize, ale musím říct, že mi vždycky pomohla občerstvovačka, všichni mi cpali plné kapsy jídla. Byl to docela hardcore,“ smála se vítězka.

Především ve druhé třetině závodu Sáblíková prožila kritickou část závodu. „Prakticky jsem jela celou dobu sama, ale většinou jsem si hlídala, aby byl někdo přede mnou nebo za mnou. Ze začátku to bylo v pohodě, přála jsem si to nepřepísknout, což se mi ale úplně nepovedlo. Chtěla jsem jet prvních prvních čtyřicet kilometrů pomaleji,“ prozradila svoji předzávodní strategii. „Když jsem byla na pětadpadesátém kilometru, říkala jsem si, že se mi to úplně nepodařilo. Od šedesátého do sedmdesátého kilometru jsem počítala každý metr, bylo to hodně těžké a měla jsem tam největší krizi. Ale fanoušci podél trati byli bezvadní, fandili v lese, u silnice, na bufetech. To bylo skvělé.“

Nyní se již Sáblíková s celým týmem opět začne věnovat své hlavní profesi. „V neděli odjíždíme na soustředění. Nevím, jestli budu použitelná, asi teď budu chvíli trpět. Ale bylo to fajn a nelituju toho, že jsem se přihlásila. Mám ráda výzvy a tahle byla opravdu velká. I když nevím, jestli bych to jela ještě znovu. Uvidíme, za rok se rozmyslím,“ dodala Sáblíková.