Ta se současně podepsala do městské kroniky a předala ceny mladým basketbalistkám a basketbalistům, kteří Žďár v letošním roce úspěšně reprezentovali. Při této příležitosti také poskytla Deníku krátký rozhovor.

Martino, ocenění od vašeho rodného města jste dostala již poněkolikáté, stala se z toho taková pěkná tradice. Co byste k tomu letošnímu řekla?

Jsem moc ráda, že jsem tu opět mohla být a setkat se se všemi lidmi, kteří se toho zúčastnili. Těší mě a vážím si ocenění ze strany města. Letos to bylo o to lepší, že jsem mohla předat ocenění basketbalovým nadějím, protože basket, to je moje srdcovka.

Jak už jste říkala, původně jste začínala s basketbalem. Dnes jste oceňovala jedenáctileté hráče a hráčky, nebylo to právě zhruba v jedenácti, kdy jste přesedlala na rychlobruslení?

Je pravdou, že jsem s rychlobruslením začala v jedenácti letech, ale čtyři roky jsem se souběžně věnovala rychlobruslení i basketbalu. Poté už se to však nedalo skloubit dohromady, tréninky, zápasy i závody. V patnácti jsem proto musela basketbal opustit, ale dnešní akce mi právě připomněla ty mé začátky.

Martina Sáblíková dostala v pondělí 5. června dar od města Žďár nad Sázavou, jako poděkování za reprezentaci. Martina současně předala ocenění žďárským basketbalistům.
OBRAZEM: Sáblíková předala ocenění malým basketbalistům

Bylo vidět, že jste si předávání cen hodně užívala?

Ano, opravdu jsem byla ráda, že se tyto dvě akce spojily v jednu, moc jsem si to užila. Bylo fajn pozorovat naše nové sportovní naděje.

V průběhu programu padla zmínka o vašem tričku, je to opravdu basketbalové tričko?

Ano, je to skutečně basketbalové tričko. Dostala jsem ho k narozeninám a jsem na něj moc pyšná.

Zmínila jste vaše nedávné kulaté narozeniny (Martina Sáblíková na konci května oslavila třicetiny – pozn. red.), které samozřejmě nezůstaly bez povšimnutí i od představitelů města.

(Smích). Měla jsem kulatiny, k nimž jsem dostala přání od města, za což chci všem poděkovat. Doufám ale, že se u mě s tím postupujícím věkem nic nezmění (směje se).

Když mluvíme o těch kulatinách, brala jste je jako nějaký předěl?

Samozřejmě, jak člověk stárne, tak si najednou pokládá otázky, zda to půjde či nepůjde, zda ho to bude dál bavit a podobně. Já jsem ale ráda, že se u mě z předminulého pátku na sobotu nic zásadního nestalo a všechno stále funguje tak, jak má (směje se).

Jak jste vlastně narozeniny oslavila, když už jste v plné přípravě na nadcházející olympijskou sezonu?

Abych pravdu řekla, tak já jsem žádnou velkou oslavu nechtěla. S tím věkem trošku bojuji, vědí to všichni kolem mě, takže mi to žádným způsobem ani nepřipomínali. Sešla jsem se pouze s rodiči a strávila s nimi pár příjemných chvil.

Překvapením byl pro Martinu Sáblíkovou i trenéra Petra Nováka obrovský dort, který v pondělí od vedení města Žďáru dostala.
Nebudu alibista, na olympiádu jedeme pro medaili, říká Novák

Přejděme k přípravě, která je v plném proudu.

Vzhledem k tomu, že jsem měla určité zdravotní problémy, začala příprava o něco později. Měla jsem o něco delší pauzu a teď věřím, že se mi to nevrátí.

Byl tedy po loňské sezoně čas i na nějakou dovolenou?

Byla jsem na Maledivách, což bylo super, pořádně jsem si tam odpočinula. Doufám, že se tam v budoucnu ještě někdy vrátím.

Ve Žďáře se nyní opravuje ovál u zimního stadionu. Těšíte se, až budete svištět po novém povrchu?

Určitě se hodně těším. Jsem ráda, že se povrch začal rekonstruovat, protože poslední dva tři roky jsem s ním hodně bojovala. Jsem ráda i za děcka, která na něm trénují a na kolečkových bruslích tráví denně několik hodin.

V minulém týdnu oznámil prezident republiky Miloš Zeman, že vám 28. října předá státní vyznamenání, což vám už osobně oznámil. Jaká byla vaše první reakce?

Je pravda, že jsem se to skutečně dozvěděla osobně a musím přiznat, že mě to velice překvapilo. Přece jenom toto ocenění nedostává každý a zatím nemám slova na to, abych správně vyjádřila, co to pro mě znamená. Už teď se mi ale trochu třesou kolena, když si představím, že budu na Pražském hradě 28. října státní vyznamenání přebírat (usmívá se).

Dá se toto ocenění nějak porovnat s tituly, medailemi a cenami, které jste už získala?

Jsou to dvě rozdílné věci. Sport dělám proto, abych v něm byla úspěšná a získala olympijskou medaili. Státní vyznamenání beru jako ohodnocení toho, že se mi to povedlo. Srovnávat se to nedá, ale moc si toho vážím.