Do nové prvoligové sezony jste vstoupili posíleni a plni očekávání, že?

Přesně tak. A začátek nám vyšel jak jsme si přáli, kádr byl nabitý a první dvě utkání jsme vyhráli.

Ale na vítězné vlně jste se nedokázali udržet, přicházely i porážky.

Myslím si, že jsme nebyli tolik sehraní. Měli jsme velký potenciál, ten start se povedl, ale v průběhu sezony jsme střídali lepší s horšími okamžiky. A bohužel, nevím, jestli je to tradiční, opět přišla nepříjemná zranění několika hráčů. Navíc na delší dobu. A my jsme to v závěru museli lepit.

Nicméně cíl, který jste si dali, vyhnout se skupině play-out, jste splnili.

Byli jsme rádi, že jsme postoupili do skupiny o 7. až 12. místo, to nám dodalo klid. Ale přiznám se, že jsem myslel i na postup do play-off, ale to se nedalo.

Hlavně kvůli vaší velké marodce?

Také, ale rok od roku je to čím dál těžší. Do soutěže vstoupila VSM (Vrcholová střediska mládeže – pozn. aut.), kterých je pět, a ta mají velikou kvalitu. Přes ně se do play-off jen těžko dostanete. Takže zbývají tři místa, a když vezmete Písek, Zlín, Litoměřice, je to složité.

Potvrdily se i vaše prognózy, že soutěž bude ohromně vyrovnaná.

Byla neskutečně až extrémně vyrovnaná. První i poslední celek dělilo pár bodíků. Říkalo se, že ta západní skupina, co se týče elitních střelců, byla kvalitnější, ale ve skupině play-out se moravské týmy zachránily, takže ta kvalita naší východní soutěže rozhodně nebyla nižší.

Ve skupině o 7. až 12. místo jste nevyhráli ani jednou a skončili jste tedy dvanáctí.

Nejvíce se projevily absence Pavla Číhy, Slávy Krajcigra a Martina Střážnického. I naše dobré gesto vůči Martinovi Novákovi, který dostal možnost jít do Svitav, zahrát si vyšší soutěž. Navíc jsme byli i pyšní, že se dostal do olympijské nominace tři na tři.

Návrat Martina Nováka byl asi dobrý tah. Hodně vám pomohl, že?

On byl naše sezonní jistota. Udělal tady kus práce. A já musím zmínit ještě Kubu Dokulila, Ondru Maňáka, Petra Knetla, kteří měli největší porci zápasů, a pak také Jirku Bubáka.

Jak už bývá vaším zvykem, ke zkušeným borcům jste přidávali i mladíky. Vyšla tato strategie?

Určitě ano. Ondra Kočvara je mladý rozehrávač, který podával stabilní výkony. On patřil do té užší rotace. A tře-ba mladíci Daniel Bačík a Ondra Novotný, ti to chytli za úžasný konec. Začali dřít, věděli, že dostanou šanci a určitě s nimi budeme počítat do příští sezony. A ti další na sobě musí pracovat, a zabojovat, aby ty minuty také dostali. Já pevně věřím, že budujeme tým, který dál bude sázet na vlastní odchovance. S tím jsem do toho před pár lety také šel.