Přestože je doba těžká, vy už za sebou máte turnaj v Srbsku. Povedl se vám?
Z mojí strany byl opravdu vydařený. I když emoce jsou už dávno pryč, byl to asi můj nelepší výsledek. Zápasila jsem třikrát, z toho dvakrát vyhrála a až ve finále s ruskou soupeřkou prohrála a získala stříbro.
Mohla jste pomýšlet i na zlato?
Nebylo to o tolik těžší než ty dva předešlé zápasy. Ale spíš jsem zvolila špatnou taktiku. Kdybych to udělala jinak, mohlo to být lepší. Ale beru to i jako cennou zkušenost.
Teď jste byla na soustředění na Slovensku, jak probíhalo?
Bylo to úplně parádní. Každý den jsme měli sparingy, ostré. Vyzkoušeli jsme si boxovat proti někomu jinému. V této době, kdy je těžké někam vyjet, někam vypadnout, to bylo super. Trénovali jsme dvoufázově a potkala jsem se tam i s kamarádem z Gauneru Adamem Valentou. Byla tam dobrá parta.
Jak se jinak můžete připravovat v domácích podmínká, je to obtížné?
Teď je to náročné skrz to, že se nic nesmí. Nemůžete jít do tělocvičny, takže se snažíme to nějak prostě zvládnout. Trénujeme sami nebo ve dvojicích. A součástí přípravy je samozřejmě i nějaké běhání.
Na čem nejvíce se snažíte zapracovat, nebo už není co zlepšovat?
(smích) No, samozřejmě, že je (smích). Na nedostatcích pracujeme a chceme, aby to bylo co nejlepší.
Vás nyní čeká další soustředění s reprezentací, na které se určitě těšíte ještě víc než na to slovenské, že?
Přesně tak. Odlétáme na soustředění na Tenerife, tam se může i oficiálně sportovat, takže by to mohlo být bez omezení. A potom by měl být turnaj v Srbsku, pak ještě jeden a další soustředění, po kterém by mělo být vrcholem sezony mistrovství Evropy v Černé Hoře. Ale to je ještě daleko.
