„Když se podívám, tak na hodinkách mám čas 1:14:23. Čas byl tedy lepší, než jsem plánoval. Bylo to tím, že přišel Jarda (Vítek pozn. autora), který ještě v sobotu nevěděl, jestli poběží. Víc jsem se kousnul, ale musím přiznat, že druhé kolo bolelo více, než jsem si myslel," přiznal vítěz krátce po doběhu a dodal: „Odpovídá to tomu, že už jsem tři čtyři týdny nic nedělal. Z tohoto pohledu jsem tedy dostal to, co jsem si zasloužil. Člověk má víc trénovat."

V závodě se pustil zhurta hned do prvních metrů, netaktizoval, na nic nečekal. „O mém vítězství se, když to beru zpětně, rozhodlo hned na začátku. Já jsem včera s Jardou běžel závod Běžce Vysočiny a on mě na osmikilometrové trati porazil ve finiši a já vím, že by mě v něm dal znovu, tak jsem to chtěl rozhodnout hned brzy na trati," usmíval se Srb.

„Na nic jsem nečekal a vzal jsem za to hned v prvních metrech. Udělal jsem si náskok nějakých třicet metrů a ten jsem si v podstatě držel dlouhou dobu konstantně. V druhém kolečku to začalo malinko narůstat, pak už jsme šli s Jardou oba dva každý za své a začal jsem si věřit, že by to mohlo dobře dopadnout."

Přestože měl na trati psychickou výhodu lídra závodu, vytrpěl si i složitější chvilky. „Nejvíce to bolelo ve druhém kole, od nějaké patnáctého kilometru mi začalo docházet, cítil jsem chybějící kilometry z toho nedávného nicnedělání. Věděl jsem však, že Jarda je za mnou a že nemůžu ani na chvilku povolit. Kdyby se díra začala zmenšovat, pak se do toho tempa člověk zpátky těžko dostává."

V nohách měl již druhý závod během dvou dnů. Akce počítané do seriálu Běžec Vysočiny ho však nerozhodila. „Já jsem samozřejmě počítal hlavně s půlmaratonem, proto jsem nešel ten první závod úplně na krev. Myslel jsem na to, že mě čeká jednadvacet kilometrů, proto jsem to v nohách tolik necítil."

Srba překvapila velká účast běžců i podpora diváků na trati. „Přes šest set lidí? To je super číslo. Já jsem si říkal, že když to dobře půjde, tak bude přes dvě stovky. Tohle mě mile překvapilo, že bude v Jihlavě na první ročník takový velký zájem."

Přestože obhajoba triumfu je vždy velkou výzvou a těžším počinem než vyhrát poprvé, účast v příštím ročníku neslíbil. „Když vyhrajete, tak je snadné říct, že ano. Jenže nevím, co bude za rok. Záležet bude na zdraví a také na tom, jaké budu mít priority."

Teď už se těší na konec sezony a chviličku sladkého „nicnedělání". „Doběhám Běžce Vysočiny, čekají mě ještě závody po dva pátky za sebou, abych po desáté celý seriál vyhrál. Pak už bude jen odpočinek, měsíc budu dělat jiné sporty. Běhání nechci ani vidět. Já jsem tuto sezonu začínal moc brzy už v lednu, normálně začínám až v březnu, takže si už potřebuji lehnout. Bylo to kvůli mistrovství světa veteránů. Už toho mám plné zuby," dodal na závěr rozhovoru Srb.