Jak jste se vůbec dostal k běhání?
Začal jsem orientačním během na základní škole, pak jsem ale dlouho nic nedělal, až jsem přešel na MTB a jezdil na horském kole. Vážněji běhám tak deset let, to jsem si totiž koupil výmarského ohaře a přečetl si knihu Běhání s vlky. On lítal jako blázen, tak jsme spolu začali jezdit na krosové závody, a v nich se nám dařilo, párkrát jsme vyhráli. Ale jak byl starší, tak jsem začal běhat sám, a už mi to zůstalo.

Dá se říci, že běh je váš styl života?
Už jsem tomu trochu i propadl, je to taková vášeň.

Máte rodinu, „nakazil“ jste ji tím?
Právě že jo. Manželka také trochu začala, a děti také. Mám dvě dcery, pět a tři roky, a když jedeme na nějaké závody, tak si také zazávodí. Ale rozhodně je do toho nenutím. Já říkám, že hýbat se je lepší než chodit po hospodách anebo koukat do tabletu. A musím jim poděkovat, že mě v tom tak hodně podporují.

VÍTĚZ. Jihlavský půlmaraton 2019 ovládl Jakub Exner, stejně tak se stal i celkovým vítězem Poháru Běžce Vysočiny uplynulé sezony.Zdroj: Ladislav Jonák

Kde se připravujete a kolikrát v týdnu obujete běžecké boty?
Teď mimo sezonu tak šestkrát, někdy i sedmkrát za týden. V sezoně je to o něco méně. Já jsem spíš závodní typ, mám rád soutěžení, takže raději jdu místo kvalitního tréninku na závod.

Kolik kilometrů týdně si tedy tak dáte?
Já to mám spíš měsíčně. Teď je to o objemech, takže běhám tak kolem čtyř set kilometrů za měsíc. V sezoně je to kolem 250 kilometrů.

Ani zima vás neodradí?
Teď právě se musí naběhat co nejvíc, aby měl člověk na čem stavět. Neběháme rychlé, spíš pomalé a dlouhé. Je to takový základ té pyramidy.

Máte trenéra?
Ne, nikdy jsem ani neměl. Trenér nemůže vědět, jak se člověk ten den cítí. Většinou jdu tréninky na pocit. Ale máme tréninkovou skupinu, běháme v sedmi osmi, někdy ve dvou, jak se sejdeme. To je skvělé, protože když chodíte delší pomalejší běhy, tak si při tom vyčistíte hlavu, pokecáte. Ten běh uteče daleko rychleji.

Ve více běžcích se to tedy táhne lépe?
Jezdíme spolu i na závody. Na tréninku probereme nějakou strategii, řekneme si své cíle, nebo se naháníme mezi sebou, motivujeme se. Je to sice individuální sport, ale v našem případě i týmový. A čím větší skupina, tím je to pak lepší. Potom zajdeme i na pivko.

Kde běháte nejčastěji?
Hlavně v lesích, tak devadesát procent svých běhů. Když potřebuji rychlejší běh, tak jdu na cyklostezku. Vezmu psa, což je nejlepší tréninkový partner, protože jde za každého počasí, a vyrazíme do lesa. Bohužel ohař nám před dvěma měsíci umřel, ale z útulku jsme si vzali ještě jednoho, kterého týrali, takže běhám s ním.

Co nějaký jiný doplňkový sport, provozujete?
Jezdím na kole, horském i silničním. Jezdím sám, třeba do práce, nebo i s rodinkou. Ty týmové sporty, třeba jít si zahrát florbal, to je bohužel časově náročné a já bych tím šidil rodinu, protože musíte jít na čas. Takhle si jdu zaběhat třeba v deset večer.

Letos jste obhájil loňský celkový triumf v Běžci Vysočiny. Byl to cíl a jak náročné to bylo?
Letos to nebyl můj vrchol, přesto jsem rád, že se mi to povedlo. Oproti loňsku, kdy jsem tak čtyři závody před koncem ještě neměl jistotu, že vyhraju, jsem letos už v polovině poháru tušil, že bych zvítězit mohl.

Nicméně tenhle seriál je určitě skvělou výzvou pro běžce.
Je to suprové. Mé první sólo závody byly v Běžci Vysočiny. Výborný je páteční termín. Teď to beru jako formu tréninku na nějaký důležitý závod v sobotu nebo v neděli.

Co byl tedy váš vrchol sezony?
Můj osobní cíl bylo zlepšit osobáky na deset kilometrů, půlmaratonu a maratonu.

Povedlo se?
Ano. Všechny tři. Nejdřív jsem si desítku vylepšil v Pečkách, a o čtrnáct dní později ji zlepšil tady v Jihlavě na nočním běhu o dalších pár vteřin. Půlmaraton jsem pak zaběhl v Pardubicích za hodinu a jedenáct minut, a pražský maraton za 2:31. Byl jsem tam šestý nejlepší z Čechů.

To byl váš největší letošní úspěch?
Asi ne. Já byl poprvé letos pozvaný jako veterán na mistrovství světa štafet v půlmaratonu do Polska, kde jsem závodil společně s Láďou Srbem a Jirkou Brychtou. A byli jsme stříbrní. Všem nám to vyšlo skvěle. Byla tam skvělá atmosféra.

Jaké závody se vám ještě povedly?
Potěšil mě ten, který jsem vyhrál hned na začátku roku na Blaníku. Cením si i Jihlavského půlmaratonu. Po dvou letech jsem ho zase vyhrál. Loni jsem se na to moc nepřipravoval a byl jsem třetí, ale letos se to vyvedlo, od začátku až do cíle jsem šel sólo a byl jsem rád, že jsem to tempo vydržel.

Bolel vás nějaký závod, měl jste někdy krizi?
Relativně žádný nebyl tak těžký, žádný jsem nevzdal. Těžké to bylo na půlmaratonu v Novém Městě, kde bylo velké teplo, ale jinak to šlo.

Zdraví tedy drželo?
To musím zaťukat, to bylo v pohodě. Hlídám se, když se necítím, tak nejdu běhat, nebo si jen lehce vyklusnu. Člověk musí umět znát tělo a odhadnout, co si může dovolit.

Co jihlavský Silvestrovský běh, plánujete si jít zazávodit ještě před Novým rokem?
Úplně ho v plánu nemám, ale myslím, že nakonec půjdu, když nevyrazíme někam na hory. I když se na něj speciálně nepřipravuji. To kluci ze skupiny jo, je to takový vnitrotýmový boj, kde se mezi sebou hecujeme.

Na co zacílíte v roce 2020, dáváte si nějakou metu, kterou chcete pokořit?
Chtěl bych se zaměřit na maraton, na ten pražský. To je vrchol sezony, od toho se odvíjí vše. Na ten musí být člověk připravený. Letos bych ho chtěl zaběhnout pod 2:30, to moc lidí neběží. Já už se nemůžu zrychlovat, vylepšit časy na patnáctistovce. Takže spíš se zaměřím na delší tratě. Před třemi roky jsem si zkusil i ultramaraton, a právě pro ten skvělý pocit, když doběhnete do cíle tak dlouhého závodu, to má smysl dělat.