Vítězný doutník? Já radši šampaňské, říká Benda

Olympiáda v Deníku

play_fill

Lovestory na kurtu: Rozchod je nezlomil, Siniaková s Macháčem po zlatu mlžili

Paříž je nejen město lásky, ale v posledních dnech také město sportu. I tyto…

Při svém druhém roce v dresu basketbalistů Nymburka získal podle předpokladů svůj druhý český titul. Ale narážkám od ostřílenějších spoluhráčů se sedmadvacetiletý rodák z Jihlavy stejně nevyhnul.
„Dělali si srandu i tentokrát, že mám teprve druhý titul. Třeba Láďa Sokolovský už jich má snad osm. Proti němu jsem furt nováček,“ směje se jeden z klíčových hráčů Nymburka.

O víkendu jste získal už svůj druhý titul českého mistra. Jak celkově hodnotíte skončenou sezonu?
Byla úspěšná. Srovnal bych ji s tou minulou. Loni jsme si zahráli víc zápasů v evropském poháru, ale to bylo i díky jinému hracímu systému soutěže. Největší zklamání bylo to, že jsme nepřešli přes Vršac. Na druhou stranu jsme v domácí lize odehráli sezonu s jedinou porážkou, takže jsme z loňských dvou zase ubrali.

V Eurocupu, loni hraném ještě pod názvem ULEB Cup, jste zase smolně vypadli kvůli těsné porážce. Tentokrát právě se srbským Vršacem.
Letos jsme byli postupu ještě blíže než minulý rok, ještě před koncem jsme vedli. Měli jsme to ve svých rukou, ale zápas jsme ztratili. Ale takový je sport a už je to za námi…

V Mattoni NBL má Nymburk vždy nejvyšší ambice, takže s titulem už se tak nějak musí počítat. I play off jste prošli jak nůž máslem a vyhráli jste všech deset zápasů…
Určitě jsme byli favority. To jsme bez většího zaváhání potvrdili a vyrovnali někdejší rekord Nového Jičína v počtu vítězných zápasů v play off za sebou. To taky potěšilo.

Blízko k porážce jste měli hned v prvním a pak ve čtvrtém finále, takže série nebyla úplně jednoznačná, jak napovídá skóre 4:0. Co ve vyrovnaných duelech rozhodlo?
Jedním z faktorů je i to, že máme 12 vyrovnaných hráčů. Soupeř se nemůže připravit jen na jednoho dva hráče, u nás může zahrát každý hráč. A taky máme zkušenosti z koncovek v poháru. Takže i každá špatná zkušenost se pak hodí.

Vám se mimořádně vydařil třetí zápas finále, ve kterém jste zaznamenal 22 bodů a byl jste vyhlášen hráčem zápasu. Jinak ale leží střelecká produktivita na jiných hráčích, ne?
Určitě, bylo to dáno i rolí, kterou jsem měl. Dostával jsem míče do jasných pozic. Třetí zápas jsme odehráli perfektně, stejně jako ten druhý. Nový Jičín jsme od začátku k ničemu nepustili a diktovali jsme tempo hry.

A v jakém duchu se nesly oslavy?
Mezi zápasy v Novém Jičíně jsme spali ve Štramberku, po finále jsme se pak přesunuli do Ostravy. Tam jsme zašli na večeři, do baru a ráno jsme jeli vlakem domů.

Po návratu do Nymburka už jste neslavili?
Jeden den stačil. (smích) Víc jsme neslavili, jen jsme měli v klubu rozloučení se sezonou spojené s grilováním. Nic divokého. (smích)

To byla noc v Ostravě tak divoká, nebo už oslavy ligového titulu v Nymburku zevšedněly?
Jeden den úplně stačí, každý už pak má naplánovaný svůj program, Američani se třeba chystali na cestu domů.

A tradiční vítězný doutníček jste vykouřil?
Já to nemám rád, nedělá mi to dobře, to si radši přiťuknu šampaňským.

Máte zlatou medaili pro mistra ligy, klub dostal pohár. Ukážete se s trofejemi někdy v rodné Jihlavě?
S pohárem asi ne. (smích) Váží snad čtyřicet kilo, nevím, jak bych ho přepravil.

Naložil byste ho do kombíka a vyrazil na cestu…
Kdyby o to jihlavský klub hodně usiloval, tak bych ho možná dovezl… Ale s medailí se v Jihlavě určitě objevím. Nic naplánovaného není, jen se stavím za rodiči…