Nemocniční prostředí není pro Dominika Žabu neznámé prostředí. „Za doktorem (rovněž i volejbalovým trenérem – pozn. autora) Petrem Judou dojíždím pomáhat do nemocnice v Mostištích na ortopedické oddělení už dva roky,“ připomíná mladý volejbalista.

Mladí hokejisté Dukly v listopadu trénovali v Polsku.
Touha po hokeji byla obrovská, proto se Dukla vydala až do Polska

Zdroj: DENÍK/ArchivProto bylo nasnadě, že využití v době koronavirové bude jen otázkou času. „Přišla povolávací povinnost od hejtmana kraje. Jenže to vypadalo, že půjdu kvůli spádovosti do nemocnice v Pardubicích. Naštěstí já už byl domluvený ve Velkém Meziříčí na oddělení následné intenzivní péče. Být na obou pracovištích časově není slučitelné, takže jsem se omluvil a zůstal v Meziříčí,“ vysvětluje Žaba.

I tak si na nedostatek práce nemůže stěžovat. „Dvanáctihodinovou směnu mám třikrát i čtyřikrát týdně,“ připomíná Žaba, který musí řešit i studium: „Počítá se mi to do praxe, ale úlevy nemáme. Takže jezdím na prezenční přednášky a cvičení do Českých Budějovic, směny musím kombinovat a plánovat se studiem dohromady. Někdy dost záleží na dobré vůli vyučujících.“

Ještě méně času je tedy na volejbal. „Je vyloženě na druhé koleji. Vzdát se ho ale nechci, snažím se ho do života vmáčknout, jak to jen jde. Máme dobrou partu, to je hnací motor.“

Taekwondistka Iveta Jiránková spolu s klubovým trenérem Petrem Lackem.
Sen taekwondistky Jiránkové o medaili skončil, nestačila na vítězku olympiády

Hlavou kroutí nad povinnostmi, co musí splnit. „Trénujeme v rouškách, dvakrát týdně jsme na testech. Je to nesmyslné, ale s klukama nás pojí pro volejbal vášeň, takže jsme schopní to podstoupit,“ uzavírá Žaba.