Do Vltavy ale hned neskočil. „Zpočátku jsme tam chodili jen po kolena, pak po pás. Vrcholem bylo, když jsme se ponořili po ramena a vydrželi tam nějaké dvě tři vteřiny,“ vzpomenul.

Jako návod pro začínající otužilce sám sebe nedává. „Začínat se má na podzim, kdy se voda postupně ochlazuje. Sám jsem to pak poznal. Nebyl problém ve vodě vydržet, tělo si na chlad postupně zvykalo,“ vysvětlil.

Teď už je pravidelným zimním plavcem. Se sekyrou k vodě přesto nechodí. „Koupu se hlavně ve Vltavě, ta nezamrzá. V Pelhřimově zajdu ke Stráži, ale teď si počkám až led roztaje,“ ubezpečil, že o extrémy nestojí.

Ostatně do ledové vody nechodí primárně kvůli otužování. Koupele bere jako regeneraci po náročných trénincích na překážkové závody. „Ve studené vodě si tělo nejrychleji odpočine. Když nemám čas, dám si doma studenou sprchu. Ta mě probere. Po náročném tréninku ale většinou spěchám k řece,“ naznačil své zvyklosti Jan Zabloudil.

Otužilecký deník si nevede. Neměří teplotu vody, nepouští stopky, aby zjistil, jak dlouho v chladu pobyl. Naopak považuje to za nebezpečné. „Člověk má poslouchat pocity svého těla. Lidi, kteří se chodí koupat kvůli tomu, aby si překonali otužilecké rekordy, hazardují se zdravím. Je nesmysl být tam dnes minutu a tři vteřiny, když jsem tam včera vydržel minutu. A dělat si z toho fotky, to mi fakt přijde hloupé,“ odsoudil plniče sociálních sítí.

Přesto všechno chystá jednu otužileckou klukovinu. „Zase se s kamarády hecujeme. Chceme vyběhnout na Kleť. Jen tak v kraťasech, rukavicích a čepici,“ zveřejnil výzvu.