Velmi dobře rozjetou fotbalovou kariéru záložníka Jiřího Malínka, který zažil s FC Vysočina historický postup do I. ligy, v níž odehrál 28 utkání, zabrzdilo zranění kolene. Osudným se mu stal druholigový zápas na Viktorii Žižkov 8. dubna v roce 2007. Ve 24 letech si přetrhl křížové vazy levého kolene.

„Někomu prostě kariéra vyjde, někomu ne,“ říkal před jedenácti lety v rozhovoru pro Deník, když se nedobrovolně loučil s profesionálním fotbalem. Přitom měl jít do slovenské Trnavy. „Ale musel jsem na další operaci,“ vzpomíná nyní.

Po ní to ještě sice zkoušel, oblékal dres átřídních Koutů, také divizního Žďáru nad Sázavou, došlo i na rakouské angažmá v Nondorfu, ale koleno dál stávkovalo, a proto musel život nasměrovat trochu jinam.

Pomohlo mu, že měl vystudovanou vysokou školu ekonomickou. „To byla podmínka, abych mohl dělat tam, kde dělám. Už jsem tam pět nebo šest let, baví mě to. Sice jsem dělal vysokou dlouho, ale nakonec se hodila,“ usmívá se rodák z Dačic, který pracuje v Energetickém regulačním úřadu.

OTŘES MOZKU

Do české špičky v taekwondu WTF patřil před lety Petr Lacek. Byl mistrem republiky, ale pro zranění v podobě těžkého otřesu mozku sportovní kariéru skončil poměrně brzy.

„Už jako malý jsem boural na kole a měl jsem otřes mozku. Dá se říci, že taekwondo bylo pro mě nevhodným sportem. Navíc k úrazu jsem přišel dneska už nemyslitelným způsobem. Bojoval jsem s protivníkem o nějakých třicet kilogramů těžším a v naprosto nevyhovujícím vybavení,“ vzpomenul na hořké okamžiky.

Další pokračování na tatami bylo hazardem, ale taekwondo měl rád natolik, že od něj utéci nedokázal. Jen změnil roli, stal se trenérem a úspěšným. Na nedávném světovém šampionátu v Manchesteru bojovali jeho svěřenci David Šimek, Iveta Jiránková a Dominika Hronová. Svěřenci trenéra Petra Lacka vytvořili hned polovinu celé české reprezentace.

PLÁNUJE NÁVRAT

Náraz do mantinelu a sešroubované obě kosti v kotníku. Rok bez hokeje byl Tomáš Plachý. Vrátil se a loni v prosinci přišla další rána. V zápase v Kopřivnici ho soupeř srazil tak nešetrně, že pelhřimovskému útočníkovi přivodil zlomeninu lícní kosti a tržnou ránu v obličeji. Konec kariéry? Ne pro Tomáše Plachého. Ten na další sezónu plánuje návrat na druholigový led. „Asi bych to měl brát jako varování, ale je to silnější než já, než mé racionální uvažování. Chtěl bych další sezonu odehrát v Havlíčkově Brodě, v klubu, kde jsem s hokejem začínal,“ svěřil se.

BRONZOVÝ HAPPYEND

Doslova pohádkový příběh má za sebou atlet Petr Svoboda. Jeho lapálie začaly po halovém mistrovství Evropy v roce 2011 v Paříži, kde vybojoval zlato. Plný očekávání se vrhnul do další přípravy, přetížil achilovku levé nohy a všechno skončilo trojnásobnou operací. O nohu málem loni přišel, když se mu po operaci v Mnichově u uznávaného odborníka Millera-Wohlfahrta do ní dostal zánět. Naštěstí mu ji zachránili profesor Kolář s ortopedem Hospodárem.

Už to vypadalo s koncem kariéry (nejčernější scénář mluvil i o amputaci), ale achilovka se zázračně vyléčila. Jenže potom přišlo další zpoždění. Kvůli přetěžování se mu na podzim ozvala druhá achilovka. Neváhal a znovu oslovil Millera-Wohfahrta. Předchozí martýrium mu nevyčítal. „Infekce se do nohy mohla dostat různými způsoby. Já se na něj vůbec nezlobím, je to obrovská kapacita. Řekl mi, že chce dokázat, že se můžu vrátit zpátky na vrchol,“ zavzpomínal Svoboda.

A to se také stalo. Návrat? Sladký. V roce 2017 při halovém mistrovství Evropy získal bronzovou medaili v běhu na 60 metrů překážek.