Kliknutím zvětšíte„Loni mě mrzelo, že se etapy v Bolívii zkracovaly. Tu pondělní pořadatelé zrušili a já jsem byl kvůli fyzickému vyčerpání rád,“ přiznal jihlavský pilot Martin Prokop.
Jestliže závodníci na Dakaru proklínali těžké a vysoké duny v Peru, pak maratónskou etapu v Bolívii popisovali doslova jako očistec. Vše odstartovala v bolívijské metropoli La Paz, účastníky čekaly dva dny s přenocováním mimo servisní a týmové zázemí.
„Bylo to hodně dlouhé s nekonečným měkkým pískem v první části. V něm jsme asi hodinu a půl jeli na jedničku, maximálně na dvojku, prostě ‚děs běs‘ a potom v další části dne zase tuny vody a bláta. Bohužel jsme uvízli na jednom drnu a celé auto zůstalo s koly ve vzduchu. Dojel nás při tom Polák Przygonski a celých tři sta kilometrů do cíle jsme mu potom jeli na nárazníku a cílem projeli oba vedle sebe,“ popisoval Prokop etapu, v níž skončil pátý.
Větších problémů si však „užili“ až v nedělní osmé etapě. „Celé to začalo pořádným offroadem a hodně nám daly zabrat praskliny v zemi, před kterými nás pořadatel ale varoval. Tohle nebezpečí se objevovalo na místech, kde by to člověk nečekal, a trefit takovouhle prasklinu by znamenalo velký problém. Proto jsem ubral z tempa a soustředil jsem se na hledání tohoto nebezpečí,“ uvedl Prokop.
Pak strávil nekonečné kilometry překonáváním velbloudí trávy a dokonce i dun. „Jejich zdolávání ve 3 500 metrech nad mořem není moc zábava, protože zásadně chybí výkon motoru a jen se hrabete s vykulenýma očima na sebemenší kopeček písku. Zásadní zlom nastal, když jsme špatně odbočili a jeli několik kilometrů špatným kurzem. Zjistili jsme to, až když jsme trefili velkou díru, která by normálně měla byt v roadbooku. Vracení na trať nás stálo spoustu drahocenného času,“ posteskl si Prokop.
Společně s Janem Tománkem museli zvládnout i další problém, nefunkční vysílač. Nemohli dát tedy vědět pomalejším soupeřům, motorkám a čtyřkolkám, aby mu uhnuli z cesty. „Nakonec mám ale radost, že jsme maratón zvládli a Shrek to vydržel,“ dodal s úlevou Prokop, který tak stále drží výbornou sedmou příčku.
To velkomeziříčský pilot Tomáš Ouřeníček s třebíčským navigátorem Davidem Křípalem si zažívají doslova inferno. Posádka z Vysočiny si dala před závodem motto: „Nikdo to nevzdám!“
To však ještě netušili, jak moc budou muset zabojovat, aby svůj slib splnili. Zejména v sedmé etapě, kdy je postihlo znovu několik problémů. „Vždycky říkám, jakým peklem jsme si prošli, ale sedmá etapa byla pro nás ta nejnáročnější. Právem byla označovaná jako největší výzva Dakaru,“ přiznal Ouředníček.
„Začátek etapy byl v pořádku a všechno se zdálo být fajn. Po několika kilometrech jsme ale najeli do hluboké řeky a Ford Ranger přestal jet. Pomáhal jsem tomu spojkou, ale po dalších pár kilometrech spojka přestala fungovat. Vypadalo to pro nás na konec Dakaru. Po několika hodinách přijel asistenční kamion. S pomocí Mathiase Behringera se nám podařilo spojku vyměnit. Nabrali jsme ale obrovskou časovou ztrátu a byli jsme úplně poslední,“ kroutil hlavou.
Posádka South Racing dokonce zvažovala, že najde nocleh a na trati přenocuje. „Ale nedalo nám to! V naprosté tmě jsme v noci chodili po poušti, svítili si baterkami a hledali jsme správný směr. Potom jsme konečně našli stopy celé rallye a podařilo se nám tam projet přes širokou silnici. Jeli jsme po stopách vyjetých předchozími auty, ale před námi bylo ještě 350 km v úplné tmě.“
Pak ale Ford Ranger zapadl ve velké louži, naštěstí ho vytáhl pořadatelský kamion. „Sáhli jsme si na úplné dno, jsme totálně vyčerpaní, ale snažili jsme se udělat všechno proto, abychom mohli pokračovat,“ dodal Ouředníček.
Po krátkém oddychu nastoupila posádka do nejdelší etapy mezi městy Uyuni a Tupiza, která obsahovala jednu z nejdelších rychlostních zkoušek celé Rallye Dakar v délce 498 kilometrů. Ještě před jejím startem dostala čtyřhodinovou penalizaci za pozdní návrat. V ní se naštěstí tentokrát větším problémům vyhnula a posunula se na čtyřicátou pozici.
Desátá etapa vede už po argentinském území ze Salty do Belému a měří 424 km. Na závodníky pak čeká test o délce 373 km. I tentokrát se dostanou do výšky přes tři tisíce metrů, tři čtvrtiny trati vedou po písku.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
