Staré sedlářské řemeslo se postupem let hodně změnilo. V Třebíči jej provozují už řadu let bratři Čermákovi. Pracují v maličkém krámku na Karlově náměstí v místě zvaném na Staré poště.

Původem strojař v konstrukci borovinské obuvnické firmy Ivan Čermák se dostal k sedlářství v době, kdy výroba obuvi v třebíčské firmě zanikala. Začal pracovat v tehdejším OPBH, kde se učil od starých sedlářů.

„V prosinci v devadesátém roce jsem otevřel provozovnu. Tehdy kolem Vánoc bylo potřeba vyrobit pro energetické závody ručně šité brašničky. Hned na této první zakázce mi pomáhal bratr. Pak jsme spolu šili i plachty na náklaďáky. Dnes spolu už děláme přes dvacet let,“ vylíčil Ivan Čermák.

Jeho bratr Jiří tehdejší začátky glosoval se smíchem: „Kdyby mi někdo před těmi léty řekl, že budu šít na mašině, tak bych si poklepal na čelo. A že jsme třeba ve dvě v noci šili míče, abychom splnili zakázku sto míčů za měsíc, to by tenkrát taky nikdo nevěřil.“ Původem je totiž strojař, stejně jako bratr Ivan.

Na pracovním stole sedlářů právě leží rozložený velmi objemný cestovní kufr. „U kufrů vlastně opravujeme kompletně všechno, přestože náhradní díly se velmi těžce shání - od uší a držátek až po kolečka. Ta se nahrazují různými kolečky třeba z bruslí či skateboardu,“ vysvětlil Ivan Čermák.

Se šídlem se pouští i do betonů

Klasické sedlářské řemeslo se podle Ivana Čermáka podstatně změnilo. „Kromě kabelek a tašek opravujeme hodně hokejovou výstroj – betony, rukavice. Zřídili jsme proto provozovnu i přímo na třebíčském zimním stadionu,“ říká a bere do rukou ševcovské šídlo na opravu švů u hokejového brankářského betonu.

Vizi sedláře ve spojení s výrobou klasického sedla na koně je nutno upravit do moderní podoby. „Vyrábíme sedadla na motorky. Spolupracujeme se sběratelem motorek značky Jawa. Má jich celou sérii, postupně je renovuje. Vyrábíme pro něj na ty motorky sedadla,“ popsal Ivan Čermák. Klasická sedla na koně nevyrábí, protože vyžadují jiné speciální nástroje.

Pracovní zátiší kolem sedlářova stolu dotváří bezpočet různých potřebných „udělátek“ – kozí nožky na ořezávání hran, speciální sedlářské jehly, kleště. Ba i pilku či vrtačku je sem tam třeba vzít do ruky.

Ve „výzbroji“ nechybí ani stará pomůcka, dnes často vídaná v muzeu. „Tohle je takřka stoletý nástroj – dřevěný koník. Koupil jsem jej od starého sedláře. Je prožraný od červotočů, ale dosud jej používám,“ přiblížil Ivan Čermák a usedl na sedátko koníka, aby ukázal, jak na něm sešívá řemeny do převodovek a pro různé stroje.

Kabelky i plachty

V nabídce sedlářů nechybí ani šití klasických kožených brašen či kabelek na zakázku, vyrábí opasky.

„Kabelky dnes vyrábíme vyloženě pouze v kůži, protože na každou sezonu jsou nové trendy. Jelikož mnozí zákazníci mají ke kabelce citový vztah, opravujeme i koženkové kabelky,“ tvrdil Ivan Čermák.

„Dělal jsem i zakázku, kdy mi džíp stál před prodejnou a já na něj vyměřoval plachtu přesně na míru,“ vzpomínal Ivan Čermák.

Bohaté zkušenosti z práce s kůží jej přiměly rozšířit podnikání o opravnu obuvi v areálu Staré pošty.