Dovede vytvořit z drahého kovu doslova výjimečný šperk. Její dílka jsou totiž miniaturní kovářské práce ze zlata a stříbra.

„Jsem jiná oproti ostatním zlatníkům, protože vyrábím ručně kované šperky. Pocházím z kovářské rodiny. Dědeček byl umělecký kovář evropského jména a můj otec a bratři uměleckou kovařinu podědili. Řídí se dědečkovým krédem, že dílo se musí z kovu vyrvat silou vlastníma rukama a že na materiálu musí být vidět údery kladiva. O totéž se snažím v menším se zlatem a stříbrem. Používám samozřejmě jiné pracovní postupy,“ přiblížila jihlavská rodačka, zlatnice Veronika Göthová Habermannová.

Bystrá, přemýšlivá plavovláska ví přesně, na co v dílně sáhnout, co ohřát, popustit, zchladit, vytepat, ohnout. Jak připravit plechy a dráty z drahých kovů, aby byly tvárné a poddajné. Stokrát viděla nepatrné změny na povrchu zlata a stříbra, než se kov v plameni proměnil v taveninu. Stokrát prožívala strach, že drahý kámen při vsazování do šperku praskne.

Při práci ve své jihlavské dílně bývá někdy ušpiněná jako kovář. Miluje okamžiky, kdy se jí pod rukama rodí krása klenotu. Miluje i slavnostní chvíle, kdy jako třešnička na dortu její večerní toalety září vlastnoručně vyrobený šperk.

Ve šlépějích tety

„V osmé třídě jsem chtěla být herečka a hrát v Horáckém divadle, ale hrozně jsem se styděla. Také mě bavila umělecká řemesla a po vzoru mé tety Věry Habermannové jsem se rozhodla dát se na šperkařskou dráhu. Začátky nebyly vůbec jednoduché a já pomalu zjišťovala, jaké radosti i úskalí mi přináší moje budoucí profese. Řemeslo je to krásné, ale těžké, mnohdy se používají nástroje na ženu velké. Také je zapotřebí hodně trpělivosti a fantazie. Snažím se vždy o precizní práci a velmi mi záleží na tom, aby zákazník byl spokojen,“ shrnula Veronika Göthová Habermannová.

Přesto, že řemeslo už má v rukou i pod kůží, stále se pere s hledáním takových tvarů, které by zákazníkovi padly jako ulité. Aby šperk splynul s jeho osobností.

„Většinou vyrábím pro konkrétního člověka, a chci, abych byla na sto procent spokojená s výsledkem, a totéž si představuji u zákazníka. Proto se často setkávám s klientem, ptám se, hledám, vymýšlím a kombinuji všechno možné, až mi vyjde návrh, z něhož mám dobrý pocit. Právě ten vnitřní pocit mě ujistí, že se nebudu muset za práci stydět po stránce řemeslné ani citové,“ ujistila zlatnice.

Nesmírně důležité je pro ni ptát se na detaily. Například, zda šperk poslouží k dennímu nošení, či spíš při slavnostních příležitostech.

„Pro drobnou paní není dobré udělat mohutný šperk, stejně jako pro ženu romantického typu šperk s geometrickými tvary. Právě proto se zákazníkem co nejvíc mluvím, abych poznala, co k němu patří, a čeho se mám vyvarovat,“ doplnila Veronika Göthová Habermannová.

Svoje šperky vyrábí pouze ze zlata a stříbra. Platina je dražší než zlato a o platinové šperky se dnes zajímá málo zákazníků.

„Základní souprava šperků je náhrdelník nebo přívěsek, důležité jsou náušnice a prsten. Méně časté jsou náramky a brože. Řetízky na kotník u nohy mi přijdou trochu indiánské, ale proč ne, když se to někomu líbí,“ myslí si Veronika. Z pánských šperků nabízí prsteny, řetízky, spony do kravat a jen ojediněle manžetové knoflíky. „Ráda dělám soupravy, ve kterých je důležitý sjednocující prvek. Všechny kousky spojuje nějaký motiv, detail, který se musí pečlivě vymyslet. Souprava zaručeně potěší oko i duši a navíc máte obrovskou možnost kombinovat. Při jedné příležitosti se vám hodí jen náušnice a prstýnek, jindy něco jiného . Každá žena má radost z možnosti vybrat si šperk pro vhodnou příležitost,“ potvrdila zlatnice.

Pro první dámu

Klienti jí často dávají nahlédnout do soukromí rodinných událostí. „Vyrábím snubní prsteny i šperky k významným událostem, například k výročím svatby. Tam musí být nějaká symbolika a opět je na mně, abych ji vymyslela. K 30. výročí sňatku jsem dělala šperk s třicítkou českých granátů a dvěma květy, připomínajícími muže a ženu v objetí,“ popsala Veronika Göthová Habermannová.

Jedna z nezapomenutelných prací pro Veroniku je souprava náhrdelníku a náušnic ze stříbra s přírodními vltavíny pro první dámu ČR Livii Klausovou.

Zlato a stříbro zpracovává také speciální metodou tzv. lití do ztraceného vosku. Odlité šperky mají nenapodobitelný autorský rukopis.

Další z obtížných pracovních postupů je zasazování přírodních kamenů. Ty mohou obsahovat nepatrné trhliny či jiné vady, způsobující jejich křehkost.

„Při vsazování kamenů do šperku je třeba velká opatrnost, abych je nijak nepoškodila. Pro mě je hrozné vypětí, když si zákazník dodá vlastní kameny a já se s nimi musím napřed seznámit a pak je dobře usadit do šperku,“ zmínila zlatnice postup, který nepatří mezi její oblíbené.

V konečné úpravě šperku před předáním zákazníkovi je třeba vyleštit povrch. „Leštění přináší další nebezpečí. Šperk se může zničit, namotat do leštičky, nebo dokonce utrhnout člověku prsty. Náš kantor v Turnově při leštění přišel o dva prsty a kolegyni stroj částečně skalpoval hlavu,“ připomněla.

Téměř všechny šperky vyrábí Veronika Göthová Habermannová podle vlastního návrhu.

Zvlášť milé šperky

„Málokdo ze zákazníků přijde, že by chtěl něco jiného, než mu mohu nabídnout. Občas se setkávám s výjimkami. Vzpomínám si na zákazníka, který přišel s přáním udělat přívěsek ve tvaru žraloka. Motiv mi připadal trochu kýčovitý, ale nakonec jsem vymyslela řešení. Šperk jsem pojala stylizovaně a do jeho středu vsadila opál. Házel krásné zelenomodré odlesky a přívěsek se žralokem najednou vypadal zajímavě,“ vybavila si Veronika.

Vzpomíná si na mnoho šperků, které se zrodily v jejích rukou. Některé si zamilovala a nerada se s nimi loučila. „Někdy vás políbí můza a v hlavě se vám rychle zrodí dokonalý tvar a forma, jindy předěláváte pětkrát a nemůžete přijít na to pravé. Ale práce je to krásná, neměnila bych za nic na světě,“ shrnula.

Koncem března čeká Veronika Göthová Habermannová miminko.

„Jsem hrozně ráda, že s manželem budeme mít maličké a také že si odpočinu od práce. Ale zase se k ní vrátím. Miminku chci dát takovou lásku, jakou jsem poznala od mojí maminky. Chci, aby mu u nás v rodině bylo tak dobře, jako bylo mně u mých rodičů. Byli jsme velká rodina, doma byla přísnost, ale hodně lásky,“ přiblížila zlatnice.

STANISLAV JELÍNEK