VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Habermanni, Klátovec a kovárna patří k sobě

Jihlavsko - Samotou v lesích pod Javořicí prošly už tři generace těch, kteří svůj život zasvětili černému řemeslu. Jejich příběh začal před 40 lety.

23.2.2014 1
SDÍLEJ:

Umělecký kovář David Habermann se svými dětmi, synem Matyášem a dcerou Elisabeth.Foto: Deník/ Zuzana Musilová

Samotou ukrytou v lesích pod Javořicí prošly už tři generace uměleckých kovářů Habermannů. Jejich společný příběh se začal psát před více než čtyřiceti lety. Pojďme si jej nyní připomenout společně jedním z nich, s uměleckým kovářem Davidem Habermannem.

Opuštěnou samotu v lesích nedaleko Klátovce koupil v sedmdesátých letech minulého století Alfred Habermann z Jihlavy, v té době velmi zkušený a zručný umělecký kovář s dobrým renomé. Už nějaký čas pracoval jako mistr v jihlavském státním podniku Umělecká řemesla, kde se v té době zabýval i významnými zakázkami pro Národní divadlo a jiné organizace.

Jenže Alfreda Habermanna to táhlo jinam, chtěl se osamostatnit a být umělcem na volné noze. To se mu nakonec také podařilo, i když v době komunismu to nebylo tak jednoduché. Pak už jen stačilo najít vhodné místo pro novou kovárnu, kde by svůj sen mohl dotáhnout do konce.

„Můj dědeček se znal s výtvarnicí Mílou Doležalovou, která tenkrát tvořila v atelieru v Klátovci. Doporučila mu samotu v lese, která tehdy byla na prodej. Pro kováře to bylo ideální místo, nikoho nerušil, on sám měl zase potřebný klid na práci. Okolní lesy a příroda mu poskytly dostatečnou inspiraci k tvoření," začal své vyprávění David Habermann.

Každý začátek je těžký, a to platilo i v případě Alfreda Habermanna. Ve starém stavení si musel z gruntu vybudovat kovářskou dílnu a zázemí pro svou práci. U kovárny nebydlel, dojížděl tam z nedaleké Studené. „Dalo se sice přespat v podkroví, ale ty podmínky tam byly velmi provizorní, až bojové," doplnil Habermann.

Alfred Habermann vdechl opuštěné samotě úplně nový život. Zhruba od roku 1975 začala Habermannova kovárna fungovat naplno a na další roky se stala mekkou pro začínajících i zkušené kováře. Sjížděli se tam lidé ze všech koutů světa, chtěli na vlastní oči vidět známého kováře a něco se od něj přiučit.

„Na lidi velmi působilo dědovo osobité charisma. Myslím si, že toto klátovecké období bylo vůbec nejlepší v jeho kariéře. Už měl pevnou pozici a dobré podmínky pro práci, vytříbil si svůj originální umělecký styl a vytvořil svá nejlepší díla s charakteristickým rukopisem," vysvětlil kovář. A čím si vlastně Alfred Habermann získal takový věhlas, který ho proslavil po celém světě? Jak říká David Habermann, do umělecké kovařiny přinesl něco nového, co doposud nikdo z ostatních kovářů nedělal.

„Byly to masivní plastiky velký materiál s hlubokým rukopisem. Inspiraci pro ně našel při spolupráci s italským sochařem Antoniem Benetonem. Jednou z nejvýznamnějších prací v dědově kariéře byla plastika pomník na památku studentům, které nacisti zastřelili před Kounicovými kolejemi v Brně," řekl Habermann a zdůraznil, že jeho děda měl opravdu velmi dobře rozvinuté výtvarné cítění a jeho práce byly výjimečné nejen uměleckým vyjádřením, ale také precizním řemeslným provedením.

„Své výrobky pozvedl na umělecká díla, dal jim jakousi přidanou hodnotu a nadčasovost. Estetika a dobré řemeslo muselo být vyvážené, jedno nesmělo pokulhávat za tím druhým. Mnohým dnešním výtvarníkům tato rovnováha zcela uniká. Další dobrou vlastností mého dědy bylo, že uměl spoustu lidí nadchnout pro kovařinu a strhnout je pro řemeslo," podotkl Habermann.

Nová životní etapa

Alfredu Habermannovi se dařilo, procestoval snad celý svět. Jeho slavné klátovecké období skončilo kolem roku 1985, kdy emigroval do Německa, kam ho pod vidinou ještě většího úspěchu lákali jeho přátelé.

„Říkali mu, přestěhuj se do Německa, tady budeš někdo. Jenže když to udělal, začali ho brát jako konkurenci, a děda najednou musel začít přemýšlet, jak se v cizí zemi uživí. Už si nemohl tolik vybírat zakázky, žít na jakémsi uměleckém obláčku. Nebylo to jednoduché období, několikrát se stěhoval. V Německu měl také svoji dílnu, která ale slávy té české už nedosáhla," přiblížil další osudy svého dědy Habermann. Alfred Habermann poté žil a vyučoval po různých evropských státech, do Klátovce pak občas jezdil jen na rodinné návštěvy. Zemřel v roce 2008 v rakouském městečku Ybbsitz, kde je také pohřben.

Když po emigraci Alfreda Habermanna kovárna v Klátovci osiřela, přestěhoval se tam z Vysokých Studnic jeho syn Alfred, tatínek Davida Habermanna. Tehdy měli s manželkou Věrou pět dětí, další dvě přišly na svět později. Nejstarší syn Alfred tehdy chodil do osmé třídy, David zrovna nastupoval do první třídy základní školy. Kovárnu i její nové obyvatele čekala další zajímavá éra. Nejprve ale přišlo na řadu to základní, usedlost se totiž musela upravit tak, aby v ní početná rodina mohla bydlet.

„Můj tatínek Alfred byl přirozeným dědicem rodinné tradice, do slova a do písmene šel ve šlépějích svého otce Alfreda. Táta se uměleckým kovářem vyučil za doby, kdy děda vedl umělecká řemesla v Jihlavě. Postavil si kovárničku ve Vysokých Studnicích. Táta s dědou si pak vzájemně vypomáhali a spolupracovali spolu. U velkých zakázek to ani jinak nešlo," popsal David Habermann.

Dědeček Alfred sice klátoveckou kovárnu opustil, ale ani za otce Alfreda společenský život na samotě nevymizel. V devadesátých letech tam vzniklo učňovské středisko. Davidův otec Alfred předával své zkušenosti mladým kovářům ze škol z celé republiky.

„Spousta tátových žáků uměla po této praxi kovářské řemeslo na velmi dobré úrovni. Ovládali základy i další věci. Po vyučení se kovařinou dokázali uživit. Dneska to není automatické, spousta kovářů vyjde ze školy, a nezvládá ani základní postupy," nastínil Habermann s tím, že jeho otec uměl předat své umění ještě lépe než dědeček. Alfred mladší se i více zabýval výukou žáků a vyráběním kopií historických exponátů pomocí původních postupů.

Davidův děda Alfred měl dceru a dva syny. Nejstarší Věra také pokračovala v řemeslné tradici, vyráběla originální kované šperky. Druhorozený byl syn Alfred. Nejmladší syn Libor se vyučil cínařině, avšak tomuto řemeslu se nevěnuje.

Zajímavé příběhy

Pokračovatele rodinného řemesla našli syn a otec Alfredové v další generaci, kde figuruje právě i David Habermann. Ten spolu se svými šesti sourozenci od dětství vyrůstal v lesní kovárně. A co sourozenec, to zajímavý příběh.

Davidův nejstarší bratr a nositel rodinného jména Alfred z Vysokých Studnic kovařinu dělat nechtěl. Věnoval se jezdectví a chovatelství koní, tento obor také vystudoval. Pak se ale k rodinné tradici oklikou vrátil, udělal určitý kompromis a stal se z něj podkovář.

„Můj bratr Alfred má syna Alfreda, to už je čtvrtý Alfred v naší rodině. Ten ze začátku prohlašoval, že bude kovářem. Ale nyní nastoupil na konzervatoř na obor varhaník," poznamenal David Habermann.

Davidova starší sestra Veronika je opět pokračovatelkou rodinné tradice, podobně jako její teta Věra se vyučila zlatnicí a živí ji šperkařina. Další v pořadí je Davidův starší bratr Josef. Ten se usadil v Žirovnici a i on je uměleckým kovářem. Davidův mladší bratr Vojtěch vystudoval vojenskou konzervatoř a je bubeníkem v olomoucké posádkové hudbě.

„Vojtěch se k bubnování dostal asi ve třinácti letech, dva roky tvrdě a poctivě trénoval. Byl přirozený talent a byl přijat na konzervatoř. Dotáhl to daleko, dalo by se říct, že jeho profese ho živí nejlépe z nás všech," pousmál se David Habermann s tím, že i hudební geny se v rodině dědí. Vzdálený předek byl prý také členem vojenské kapely.

Davidův mladší bratr Dominik v současné době dokončuje studia na pedagogické fakultě, obor dějepis a základy společenských věd. Davidova mladší sestra Klára vystudovala střední odbornou školu sociální. Nyní je na mateřské dovolené, ale dále pokračuje ve studiu na vyšší odborné škole sociální.

„Já jsem byl ten, kdo kovařinu dělat nechtěl. Nějaké řemeslo, to ano, ale kovařinu ne. My jsme v tom vyrůstali, moc dobře jsme věděli, co to obnáší. Nakonec jsem to dostal téměř příkazem od táty," upřesnil své životní směřování David Habermann. A přidal historku o tom, že jeho dědeček Alfred měl černé řemeslo také v rodině a vždycky prý s oblibou vyprávěl o tom, jak měl už jako malý chlapec naprosto jasno, že i on skončí u výhně.

David Habermann je tedy zatím posledním členem rodiny, který při své práci vdechuje život zdánlivě mrtvému a studenému kovovému materiálu. I on si stejně jako jeho otec a dědeček hledá vlastní cestu a vlastní rukopis. A známé příjmení mu v tom na jednu stranu pomáhá, současně je však velmi nevděčné.

„Je velmi těžké vymanit se ze stínu slavného dědy a otce. Vždy vás s nimi budou srovnávat. Jenomže spousta lidí nedokáže pochopit to, že má díla srovnávají s něčím, co oni dokázali na vrcholu svých tvůrčích sil, tedy v pětačtyřiceti, padesáti letech. A jednoduše řeknou to není starej Habermann. Oni si v mém věku také teprve osvojovali svůj rukopis, stejně jako já," poznamenal kovář.

Na život na samotě v lesích pod Javořicí dnes David Habermann, který žije v Telči a do kovárny do Klátovce dojíždí kvůli práci, vzpomíná se smíšenými pocity. „Naši rodiče tvrdí, že vždycky chtěli žít na samotě. Ale pro nás děti to bylo těžké a složité. Neměli jsme žádné kamarády, byli jsme celkem izolovaní od okolního světa a všechno bylo strašně daleko. I taková škola v pár kilometrů vzdálených Kalištích nebo ve Studené. Museli jsme vstávat hodně brzy ráno, cesta pěšky na autobus nám zabrala třeba hodinu. A to, že vyrůstáme v krásné přírodě, to nezachránilo," vyprávěl Habermann.

Co bude dál?

V lesní kovárně nyní žijí Davidovi rodiče Alfred a Věra Habermannovi a Davidova babička z matčiny strany. Kdo po nich vládu nad tímto zajímavým místem převezme, se zatím u Habermannů neřeší.

V současné době mají Alfred a Věra Habermannovi šestnáct vnoučat. Není také jasné, kdo naváže na rodinnou tradici. „Hudební i výtvarné nadání se projevuje u obou našich dětí, Elisabeth i Matyáše, snažíme se je v tomto směru podporovat a uvidíme, kam bude směřovat jejich budoucnost," zamyslel se Habermann.

A ještě jedna perlička na závěr. Davidova maminka v době studií chodila do lidové školy umění a byla nadanou řezbářkou. Dokonce projevila zájem o kovařinu, chtěla se učit u Alfreda Habermanna, Davidova dědy. „Jenže dědeček řekl, že holku učit nebude, a tím to pro ni skončilo. V té době se s tátou ještě neznali. Tuto historku jsme se dozvěděli až časem," vzpomněl si mladý kovář.

ZUZANA MUSILOVÁ

Autor: Redakce

23.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Zámečníci strojů 16 000 Kč

Zámečníci strojů Zámečník/svářeč. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: zámečnické práce - manipulace, řezání, vrtání, sestavování, svařování, nakládka, nátěry atd. , Požadujeme: samostatnost, pečlivost, zodpovědnost, chuť pracovat, výhodou jeřábnický, vazačský průkaz.. Pracoviště: Strojírny podzimek, s.r.o., Čenkovská, č.p. 1060, 589 01 Třešť. Informace: Markéta Kalábová, +420 567 234 140.

Výroba - Výroba Elektromechanik elektrických zařízení 25 000 Kč

Elektromechanici elektrických zařízení (kromě zařízení v dopravních prostředcích) Technik - elektrotechnik. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme:, vyhláška 50/1998 (krátká praxe), obor elektrotechnika, autoelektrikář, automechanik, opravář zemědělských strojů, manuální zručnost, spolehlivost, pracovitost, zodpovědnost, svářecký průkaz výhodou. Životopisy zasílejte na info@hydapress.cz. Pracoviště: Hydapress cz s.r.o. - jihlava, Humpolecká, č.p. 13, 586 01 Jihlava 1. Informace: Marta Hvězdová, +420 722 079 052.

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Asistenti učitelů 19 850 Kč

Asistenti pedagogů Asistent/ka pedagoga. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19850 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vzdělání v oboru nebo kurz asistenta pdagoga, Nabídky s životopisem zašlete do 15.8.2018 e-mailem na eozsdobr@centrum.cz.. Pracoviště: Základní škola a mateřská škola dobronín, příspěvková organizace, Polenská, č.p. 162, 588 12 Dobronín. Informace: Ivo Mikulášek, +420 731 512 304.

Výroba - Výroba Obsluha strojů 14 500 Kč

Obsluha zařízení (kromě lakovacích) na povrchovou úpravu kovů a jiných materiálů Montážní výrobní dělník. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14500 kč. Volných pracovních míst: 35. Poznámka: Popis vykonávané činnosti: , montážní výrobní dělník ve výrobě světlometů, práce na výrobní lince, kontrola kvality, expedice, vizuální kontrola., Další požadavky: praxe na obdobné pozici velkou výhodou, smysl pro detail, preciznost.. Pracoviště: Monto, s.r.o. - pracoviště automotive lighting, 586 01 Jihlava 1. Informace: Pavel Trachta, +420 775 518 014.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie ČR. Ilustrační foto.

Střízlivění jedné osoby trvalo téměř celý den

Zámek Telč.

Obnova zámku v Telči vyjde na stovky milionů

Na budově Horáckého divadla vlaje černý prapor

Jihlava – Habaďůra, Interview, Král Jelenem a i na mnoha dalších inscenacích Horáckého divadla Jihlava (HDJ) se jako zámečník podílel Petr Štěpnička.

Cena brambor se možná bude lehce zvyšovat

Vysočina - Díky velkému suchu ve značné části Evropy je možné, že se ceny brambor budou zvyšovat. Spolu s tím by ale měla jít nahoru i kvalita brambor.

Mezi nalezenými věcmi je i pes

Telč – Klíče, mobilní telefony, ale také finanční hotovost. Nejen tyto věci ztrácí lidé v Telči.

Extrémní obscénnosti v Trutnově a postsovětský násilník v Brně: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve čtvrtek 19. července 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT