VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Habermanni, Klátovec a kovárna patří k sobě

Jihlavsko - Samotou v lesích pod Javořicí prošly už tři generace těch, kteří svůj život zasvětili černému řemeslu. Jejich příběh začal před 40 lety.

23.2.2014 1
SDÍLEJ:

Umělecký kovář David Habermann se svými dětmi, synem Matyášem a dcerou Elisabeth.Foto: Deník/ Zuzana Musilová

Samotou ukrytou v lesích pod Javořicí prošly už tři generace uměleckých kovářů Habermannů. Jejich společný příběh se začal psát před více než čtyřiceti lety. Pojďme si jej nyní připomenout společně jedním z nich, s uměleckým kovářem Davidem Habermannem.

Opuštěnou samotu v lesích nedaleko Klátovce koupil v sedmdesátých letech minulého století Alfred Habermann z Jihlavy, v té době velmi zkušený a zručný umělecký kovář s dobrým renomé. Už nějaký čas pracoval jako mistr v jihlavském státním podniku Umělecká řemesla, kde se v té době zabýval i významnými zakázkami pro Národní divadlo a jiné organizace.

Jenže Alfreda Habermanna to táhlo jinam, chtěl se osamostatnit a být umělcem na volné noze. To se mu nakonec také podařilo, i když v době komunismu to nebylo tak jednoduché. Pak už jen stačilo najít vhodné místo pro novou kovárnu, kde by svůj sen mohl dotáhnout do konce.

„Můj dědeček se znal s výtvarnicí Mílou Doležalovou, která tenkrát tvořila v atelieru v Klátovci. Doporučila mu samotu v lese, která tehdy byla na prodej. Pro kováře to bylo ideální místo, nikoho nerušil, on sám měl zase potřebný klid na práci. Okolní lesy a příroda mu poskytly dostatečnou inspiraci k tvoření," začal své vyprávění David Habermann.

Každý začátek je těžký, a to platilo i v případě Alfreda Habermanna. Ve starém stavení si musel z gruntu vybudovat kovářskou dílnu a zázemí pro svou práci. U kovárny nebydlel, dojížděl tam z nedaleké Studené. „Dalo se sice přespat v podkroví, ale ty podmínky tam byly velmi provizorní, až bojové," doplnil Habermann.

Alfred Habermann vdechl opuštěné samotě úplně nový život. Zhruba od roku 1975 začala Habermannova kovárna fungovat naplno a na další roky se stala mekkou pro začínajících i zkušené kováře. Sjížděli se tam lidé ze všech koutů světa, chtěli na vlastní oči vidět známého kováře a něco se od něj přiučit.

„Na lidi velmi působilo dědovo osobité charisma. Myslím si, že toto klátovecké období bylo vůbec nejlepší v jeho kariéře. Už měl pevnou pozici a dobré podmínky pro práci, vytříbil si svůj originální umělecký styl a vytvořil svá nejlepší díla s charakteristickým rukopisem," vysvětlil kovář. A čím si vlastně Alfred Habermann získal takový věhlas, který ho proslavil po celém světě? Jak říká David Habermann, do umělecké kovařiny přinesl něco nového, co doposud nikdo z ostatních kovářů nedělal.

„Byly to masivní plastiky velký materiál s hlubokým rukopisem. Inspiraci pro ně našel při spolupráci s italským sochařem Antoniem Benetonem. Jednou z nejvýznamnějších prací v dědově kariéře byla plastika pomník na památku studentům, které nacisti zastřelili před Kounicovými kolejemi v Brně," řekl Habermann a zdůraznil, že jeho děda měl opravdu velmi dobře rozvinuté výtvarné cítění a jeho práce byly výjimečné nejen uměleckým vyjádřením, ale také precizním řemeslným provedením.

„Své výrobky pozvedl na umělecká díla, dal jim jakousi přidanou hodnotu a nadčasovost. Estetika a dobré řemeslo muselo být vyvážené, jedno nesmělo pokulhávat za tím druhým. Mnohým dnešním výtvarníkům tato rovnováha zcela uniká. Další dobrou vlastností mého dědy bylo, že uměl spoustu lidí nadchnout pro kovařinu a strhnout je pro řemeslo," podotkl Habermann.

Nová životní etapa

Alfredu Habermannovi se dařilo, procestoval snad celý svět. Jeho slavné klátovecké období skončilo kolem roku 1985, kdy emigroval do Německa, kam ho pod vidinou ještě většího úspěchu lákali jeho přátelé.

„Říkali mu, přestěhuj se do Německa, tady budeš někdo. Jenže když to udělal, začali ho brát jako konkurenci, a děda najednou musel začít přemýšlet, jak se v cizí zemi uživí. Už si nemohl tolik vybírat zakázky, žít na jakémsi uměleckém obláčku. Nebylo to jednoduché období, několikrát se stěhoval. V Německu měl také svoji dílnu, která ale slávy té české už nedosáhla," přiblížil další osudy svého dědy Habermann. Alfred Habermann poté žil a vyučoval po různých evropských státech, do Klátovce pak občas jezdil jen na rodinné návštěvy. Zemřel v roce 2008 v rakouském městečku Ybbsitz, kde je také pohřben.

Když po emigraci Alfreda Habermanna kovárna v Klátovci osiřela, přestěhoval se tam z Vysokých Studnic jeho syn Alfred, tatínek Davida Habermanna. Tehdy měli s manželkou Věrou pět dětí, další dvě přišly na svět později. Nejstarší syn Alfred tehdy chodil do osmé třídy, David zrovna nastupoval do první třídy základní školy. Kovárnu i její nové obyvatele čekala další zajímavá éra. Nejprve ale přišlo na řadu to základní, usedlost se totiž musela upravit tak, aby v ní početná rodina mohla bydlet.

„Můj tatínek Alfred byl přirozeným dědicem rodinné tradice, do slova a do písmene šel ve šlépějích svého otce Alfreda. Táta se uměleckým kovářem vyučil za doby, kdy děda vedl umělecká řemesla v Jihlavě. Postavil si kovárničku ve Vysokých Studnicích. Táta s dědou si pak vzájemně vypomáhali a spolupracovali spolu. U velkých zakázek to ani jinak nešlo," popsal David Habermann.

Dědeček Alfred sice klátoveckou kovárnu opustil, ale ani za otce Alfreda společenský život na samotě nevymizel. V devadesátých letech tam vzniklo učňovské středisko. Davidův otec Alfred předával své zkušenosti mladým kovářům ze škol z celé republiky.

„Spousta tátových žáků uměla po této praxi kovářské řemeslo na velmi dobré úrovni. Ovládali základy i další věci. Po vyučení se kovařinou dokázali uživit. Dneska to není automatické, spousta kovářů vyjde ze školy, a nezvládá ani základní postupy," nastínil Habermann s tím, že jeho otec uměl předat své umění ještě lépe než dědeček. Alfred mladší se i více zabýval výukou žáků a vyráběním kopií historických exponátů pomocí původních postupů.

Davidův děda Alfred měl dceru a dva syny. Nejstarší Věra také pokračovala v řemeslné tradici, vyráběla originální kované šperky. Druhorozený byl syn Alfred. Nejmladší syn Libor se vyučil cínařině, avšak tomuto řemeslu se nevěnuje.

Zajímavé příběhy

Pokračovatele rodinného řemesla našli syn a otec Alfredové v další generaci, kde figuruje právě i David Habermann. Ten spolu se svými šesti sourozenci od dětství vyrůstal v lesní kovárně. A co sourozenec, to zajímavý příběh.

Davidův nejstarší bratr a nositel rodinného jména Alfred z Vysokých Studnic kovařinu dělat nechtěl. Věnoval se jezdectví a chovatelství koní, tento obor také vystudoval. Pak se ale k rodinné tradici oklikou vrátil, udělal určitý kompromis a stal se z něj podkovář.

„Můj bratr Alfred má syna Alfreda, to už je čtvrtý Alfred v naší rodině. Ten ze začátku prohlašoval, že bude kovářem. Ale nyní nastoupil na konzervatoř na obor varhaník," poznamenal David Habermann.

Davidova starší sestra Veronika je opět pokračovatelkou rodinné tradice, podobně jako její teta Věra se vyučila zlatnicí a živí ji šperkařina. Další v pořadí je Davidův starší bratr Josef. Ten se usadil v Žirovnici a i on je uměleckým kovářem. Davidův mladší bratr Vojtěch vystudoval vojenskou konzervatoř a je bubeníkem v olomoucké posádkové hudbě.

„Vojtěch se k bubnování dostal asi ve třinácti letech, dva roky tvrdě a poctivě trénoval. Byl přirozený talent a byl přijat na konzervatoř. Dotáhl to daleko, dalo by se říct, že jeho profese ho živí nejlépe z nás všech," pousmál se David Habermann s tím, že i hudební geny se v rodině dědí. Vzdálený předek byl prý také členem vojenské kapely.

Davidův mladší bratr Dominik v současné době dokončuje studia na pedagogické fakultě, obor dějepis a základy společenských věd. Davidova mladší sestra Klára vystudovala střední odbornou školu sociální. Nyní je na mateřské dovolené, ale dále pokračuje ve studiu na vyšší odborné škole sociální.

„Já jsem byl ten, kdo kovařinu dělat nechtěl. Nějaké řemeslo, to ano, ale kovařinu ne. My jsme v tom vyrůstali, moc dobře jsme věděli, co to obnáší. Nakonec jsem to dostal téměř příkazem od táty," upřesnil své životní směřování David Habermann. A přidal historku o tom, že jeho dědeček Alfred měl černé řemeslo také v rodině a vždycky prý s oblibou vyprávěl o tom, jak měl už jako malý chlapec naprosto jasno, že i on skončí u výhně.

David Habermann je tedy zatím posledním členem rodiny, který při své práci vdechuje život zdánlivě mrtvému a studenému kovovému materiálu. I on si stejně jako jeho otec a dědeček hledá vlastní cestu a vlastní rukopis. A známé příjmení mu v tom na jednu stranu pomáhá, současně je však velmi nevděčné.

„Je velmi těžké vymanit se ze stínu slavného dědy a otce. Vždy vás s nimi budou srovnávat. Jenomže spousta lidí nedokáže pochopit to, že má díla srovnávají s něčím, co oni dokázali na vrcholu svých tvůrčích sil, tedy v pětačtyřiceti, padesáti letech. A jednoduše řeknou to není starej Habermann. Oni si v mém věku také teprve osvojovali svůj rukopis, stejně jako já," poznamenal kovář.

Na život na samotě v lesích pod Javořicí dnes David Habermann, který žije v Telči a do kovárny do Klátovce dojíždí kvůli práci, vzpomíná se smíšenými pocity. „Naši rodiče tvrdí, že vždycky chtěli žít na samotě. Ale pro nás děti to bylo těžké a složité. Neměli jsme žádné kamarády, byli jsme celkem izolovaní od okolního světa a všechno bylo strašně daleko. I taková škola v pár kilometrů vzdálených Kalištích nebo ve Studené. Museli jsme vstávat hodně brzy ráno, cesta pěšky na autobus nám zabrala třeba hodinu. A to, že vyrůstáme v krásné přírodě, to nezachránilo," vyprávěl Habermann.

Co bude dál?

V lesní kovárně nyní žijí Davidovi rodiče Alfred a Věra Habermannovi a Davidova babička z matčiny strany. Kdo po nich vládu nad tímto zajímavým místem převezme, se zatím u Habermannů neřeší.

V současné době mají Alfred a Věra Habermannovi šestnáct vnoučat. Není také jasné, kdo naváže na rodinnou tradici. „Hudební i výtvarné nadání se projevuje u obou našich dětí, Elisabeth i Matyáše, snažíme se je v tomto směru podporovat a uvidíme, kam bude směřovat jejich budoucnost," zamyslel se Habermann.

A ještě jedna perlička na závěr. Davidova maminka v době studií chodila do lidové školy umění a byla nadanou řezbářkou. Dokonce projevila zájem o kovařinu, chtěla se učit u Alfreda Habermanna, Davidova dědy. „Jenže dědeček řekl, že holku učit nebude, a tím to pro ni skončilo. V té době se s tátou ještě neznali. Tuto historku jsme se dozvěděli až časem," vzpomněl si mladý kovář.

ZUZANA MUSILOVÁ

Autor: Redakce

23.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

SERVIS

Technika a elektrotechnika - Technika a elektrotechnika Strojní inženýr 30 000 Kč Strojní inženýři kontroly a řízení kvality Referent péče o zákazníky. Požadované vzdělání: bakalářské. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Technické vzdělání, zkušenosti z oblasti zákaznické kvality v délce minimálně 5 let, znalost produktů systému Common Rail (raily, čerpadla, atd.), znalost metod z oblasti kvality (FMEA, Ishikawa, 8D, zákaznické reklamace), zkušenosti s podnikatelským prostředím severní a jižní Ameriky, znalost SAP, plynulá znalost anglického jazyka a portugalštiny.. Pracoviště: Bosch diesel s.r.o., 586 01 Jihlava 1. Informace: Zuzana Boučková, +420 567 583 615. Výroba - Výroba Mechanici a opraváři 14 900 Kč Mechanici a opraváři obráběcích strojů Obraběči kovů. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14900 kč, mzda max. 26000 kč. Volných pracovních míst: 85. Poznámka: Praxe ve strojírenském nebo technickém oboru výhodou, zodpovědnost, pečlivost, spolehlivost, dobrý zdravotní stav (noční práce, práce v ropných produktech)., První kontakt e-mailem.. Pracoviště: Motorpal, a.s., Humpolecká, č.p. 313, 586 01 Jihlava 1. Informace: Kateřina Nesměráková, +420 567 132 560. Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič vysokozdvižných vozíků 20 000 Kč Řidiči vysokozdvižných vozíků Dělník outsourcing - obsluha VZV. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 24000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Zkušenost s obsluhou VZV výhodou., 1. kontakt prostřednictvím e-mailu nebo telefonicky PO-PÁ od 8:00 do 14:00h.. Pracoviště: Fcc česká republika, s.r.o. - koh bosch, 586 01 Jihlava 1. Informace: Ondřej Semrád, +420 606 655 948. Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství - Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství 25 000 Kč Pomocní pracovníci v živočišné výrobě Pracovník v živočišné výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme ŘP skupiny T, kladný vztah ke zvířatům, dobrý zdravotní stav. , Místo pracoviště Zhoř u Jihlavy 92, kravín 450 ks skotu, nepřetržitý provoz - 1. den vývoz hnoje, stlaní, 2. den krmení skotu , 3. den volno. Pracovní doba: ranní směna 02.00 - 07.00, odpolední směna: 13.00 - 17.00 hod. Práce vhodná spíše pro muže., První kontakt telefonicky nebo e-mailem.. Pracoviště: Zemědělská společnost zhoř a.s., 588 26 Zhoř u Jihlavy. Informace: Pavel Dohnal, +420 725 924 518.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vysočinu čeká Týden pěstounství

Ilustrační foto

Veřejná debata s lídry stran v Jihlavě přeci jen bude

Vloupal se do auta, policie po něm pátrá

Jihlava – Jihlavští policisté pátrají po pachateli, který v noci ze čtvrtka na pátek vykradl zaparkovaný automobil.

Výročí trolejbusů přilákalo i novomanžele

Jihlava – Je sobotní odpoledne a Jihlavané obdivují historické trolejbusy a autobusy v areálu dopravního podniku. Stranou stojí nenápadná dvojice, podle všeho jde o novomanžele.

OBRAZEM: Biofarma uvítala stovky návštěvníků

Jihlava - Bylo to bio. Na kraji Jihlavy se v sobotu uskutečnil Biozemědělský den aneb Den otevřených vrat.

Kraj Vysočina pomáhá na Ukrajině

Vysočina – Kraj Vysočina pomáhá partnerskému regionu na Ukrajině.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT