Jsem pro zemědělství bez dotací, ale nejde to, říká zemědělec Josef Blažek

Jak by se měla upravit dotační politika?
Jsou zde tituly na ošetřování pozemků, na údržbu krajiny, které nejsou spojeny s žádnou produkcí. O dotaci tak teď může žádat subjekt, který nic nevyrábí, nic nedává na trh. Současné myšlení Agrární komory v čele s novým prezidentem Zdeňkem Jandejskem je takové, aby dotační podpora byla směřovaná na produkci, to znamená na aktivního zemědělce.

Které dotace jdou proti tomuto trendu?
Ono nejde říci které dotační tituly to jsou, spíše jde o to jak s nimi farmář naloží. Například titul na ošetřování TTP (louky), poctivý farmář využije pro živočišnou výrobu a tím získá určitou produkci, ale také je možné tyto louky zařadit do ekologie, pak stačí jen mulčuvat a pobírat dotace. To je podle nás špatně.

Třebíč hledá firmu na úklid. Nebo rovnou dvě

Na Vysočině se připravovaly tři demolice. Zřejmě ale dojde jen na dvě

Jaké?
Třeba ohledně financování vlastní činnosti. Třetina jsou členské příspěvky, druhá granty a dotace a třetí sponzorské dary. Ty jdou převážně z obchodních řetězců a pojišťoven. Teď si vezměte, že do těchto obchodních řetězců trošku šijeme, když je kritizujeme za dovozy levných potravin ze zahraničí, a zároveň oni komoru financují. Cíl nového vedení je, aby Agrární komora byla samofinancovatelná. To znamená jednak zvýšení členských příspěvků, což není populární krok, ale je nutný a na sněmu jsme ho schválili. V komoře jsou totiž odborníci, kteří musí být při jednání s ministerstvem a EU nezávislí, a není možné, aby zároveň byli podporováni od určité tržní síly. Dalším problémem je to, že ani zdaleka všichni zemědělci nejsou členy Agrární komory a přesto i za ně komora vyjednává a bojuje. Třeba na okrese Třebíč je členů přes padesát, v celé ČR je to asi třetina z celkového počtu zemědělců. To nás docela tíží a trápí, že jednáme i za ty, kteří se jen vezou a díky Agrární komoře využívají určitých výhod jako třeba takzvanou zelenou naftu, kterou Agrární komora iniciovala a se státem dojednala. Řešením je povinné členství, jenže když se u nás řekne, že je něco povinné, tak je oheň na střeše. Nicméně se o to pokusíme. Kdyby součástí Agrární komory byli všichni zemědělci i zpracovatelé zemědělských produktů, tak by vzrostla její věrohodnost i síla.

Kromě Agrární komory ale funguje třeba Asociace soukromého zemědělství a další organizace.
Ano a právě roztříštěnost českého zemědělství je zásadním problémem. Své stanovisko do Bruselu totiž pošle Agrární komora, pak tam něco trochu jiného pošle Zemědělský svaz, potom Odborový svaz pracovníků v zemědělství, již zmíněná asociace a další. To není úplně dobrá cesta. Přitom cíl všech je jednoduchý: slušně hospodařit a spolehnout se na podporu státu a EU bez velké byrokracie. Kvůli tomu se tvoří vyjednávací konsorcium, které by mělo všechny zemědělce zastřešit na půdě EU, za všechny vyjednávat a hovořit jedním hlasem. Právě nyní začínají vyjednávání o společné zemědělské politice po roce 2020 v EU. Co si jednotlivé státy vyjednají, tak bude jejich zemědělství po roce 2020 vypadat.

V současné době platí, že lidé na zemědělce pohlíží spíš s nedůvěrou. To se taky změní?
Myslím, že ano a už to možná nastává. Lidé si totiž čím dál více začínají uvědomovat, že z ciziny se k nám ne vždy dovážejí kvalitní potraviny, a stále více hledají ty tuzemské, od výrobců, které znají. Lepší vztahy jsou vidět taky u majitelů pozemků.

Studenti z Třebíče staví turistickou atrakci z vlnité lepenky