„Raději ani nemyslíme na to, že by se sklárna položila. Všichni se modlíme, aby se to nestalo. V takovém případě bychom mohli rovnou zavřít obecní úřad,“ řekl včera reportérovi Deníku starosta Horních Dubenek Jan Lapeš.

„Pro naše lidi by konec sklárny znamenal odříznutí obce od pracovních příležitostí. Přitom skláři jako úzká specializace by neměli žádnou šanci,“ dodal starosta.

Skláři nabírají z rozžhavených plynových pecí sklovinu a s pomocníky foukají a tvarují mnohdy těžké kusy osvětlovacího skla, které míří většinou k zahraničním zákazníkům. Teprve velmi krátce spolupracuje sklárna s partnerem z Norska.

Osvětlovací sklo má své zvláštnosti

Manželka a spolupracovnice ředitele skláren Petra Rabellová přiznala, že sklárna nebyla nikdy v situaci, že by zákazníky vyhledávala za každou cenu. Výroba osvětlovacího skla se totiž řídí jinými pravidly než ostatní sklářské obory.

„Měli jsme trochu štěstí, protože výpadek jednoho z největších tuzemských odběratelů nahradil jiný a v zahraničním obchodu je situace obdobná. Stagnuje nám Itálie, ale v cizině se objevují noví zájemci o naše sklo – v Německu, Rakousku, Švýcarsku a v severských zemích. Nejdůležitější jsou Norsko, Švédsko a Dánsko,“ přiblížila Petra Rabellová.

Potvrdila, že sklárny zatím nechystají propouštění. Smlouvy zajišťují zaměstnancům práci na řadu měsíců.
„Ani se nedá popsat, jak jsme rádi, že sklárna funguje a máme práci. Můžeme za to poděkovat našemu vedení. Vždycky si vědí rady a seženou práci,“ připomněla dělnice z brusírny Naděžda Šebková. „Není to malování čerta na zeď, ale kdyby sklárny nefungovaly, usadila by se vkraji bída,“ prohlásila pamětnice ze sousedního Kaliště.

Sklárnu Janštejn krize v oboru nezlikvidovala, protože výroba i odbyt osvětlovacího skla jdou svou vlastní cestou.
„Vzhledem k našemu sortimentu osvětlovacího skla jsme zcela jinde než většina skláren, a nemáme s nimi moc společného. Občas si vyrobíme nějakou specialitu a je to cítit na zájmu zákazníků. Začínají nás oslovovat i renomovaní architekti, zda bychom dovedli to či ono.

Přestože je krize, hlad po skle je stále, a nejen po tom osvětlovacím. Sklo patří do interiérů vždycky jako žádaný doplněk,“ vidí budoucnost ve světlých barvách Petra Rabellová.

Ředitel sklárny si ví rady

Negativním prognózám ve sklářství jako oboru a v navazujícím trhu stále vzdorují. Nikdo neví, jak se zachovají asijští výrobci a trhy.

„Odhady jsou tak nejisté, že by ani můj muž nedokázal přibližně předpovědět, jak se situace bude vyvíjet. Ačkoliv není rodilým sklářem, ale je ekonom, vždycky dovedl sáhnout tam, kam měl, a vždycky správně rozhodl. Jak se začnou objevovat problémy, už má dopředu řešení a zatím vždycky zabránil krizi,“ přiblížila osobu ředitele Jana Rabella toho času na cestách manželka Petra.

Na Jihlavsku kromě Janštejna hoří sklářské pece ještě v jihlavském Červeném Kříži v huti firmy Kryf s dvacítkou zaměstnanců. Vyrábějí ozdobné předměty.

Manželé František a Miluše Novákovi v manufaktuře v Dobroníně v malé pícce taví speciální lesní sklo. Vyrábějí z něj repliky historických sklenic a pohárů.